Good student & Bad teacher

Kapitola 3

Storm

Potom co se Regina se svým zachráncem seznámila, začala pociťovat únavu.

Jakoby to na ní poznal, "teď by sis měla odpočinout, doufejme, že až se probudíš, bude ti líp."

Rampelník je na odchodu, ale zastaví se, když otevře dveře. "Když budeš něco potřebovat, stačí mě zavolat."

Regina přikývne a Rampelník odejde.

_____________________________________

Regina jde domů, už je zdravá, když vejde do dveří zahlédne svou matku. Ta se na ni usmívá, není to normální, je to spíš šílený úsměv. Regina se zastaví ve dveřích.

"Jen pojď dál dítě, už na tebe čekám."  Její hlas je chladný, Regina nemá žádný zájem jít dovnitř a nejradši by se zase vrátila.

Cora kouzlem zamkne dveře, Regina zjistí, že jsou v tmavé místnosti bez oken. Cora zmizí a Regina je úplně sama - pohlcena tmou.

Najednou ucítí neskutečnou bolest, Regina spadne na kolena a začne křičet. Skřípot, křik, hučení a podobné, všechny tyto zvuky začnou pohlcovat její hlavu, později i její tělo.

"Měla by sis rozmyslet, jestli to stojí za útěk z domu."

Regina se probudí, zadýchaná a spocená se rychle posadí na postel, ale okamžitě si uvědomí, že to byla chyba, jejím tělem proběhne bolest a Regina vykřikne a znovu se záboří do polštářů.

Někdo otevře dveře. Rampelník. Regina se na něj podívá a on okamžitě zámíří k ní. Sedne si vedle ní na postel s vystrašeným výrazem. "Slyšel jsem, že jsi křičela, děje se něco?"

"Ne, jen noční můra a ta bolest."

Rampelník se na ni podívá. "Asi budu muset použít jinou metodu léčení."

Opatrně ji chytne za pravou ruku, Regina zasyčí.

"Bolí to?" Regina jen přikývne, on na nic nečeká a několikrát zakrouží svou dlaní nad její zlomenou rukou. Regina pozoruje, jak se kolem její ruky začíná omotávat fialové světlo. Rampelník svou ruku stáhne a podívá se na ni, Regina nechápavě kouká na svou ruku.

"Lepší?" Zeptá se jí s naprosto upřímným pohledem. Na jediné co se Regina zmůže je malé přikývnutí hlavy.

Najednou zahřmí a za oknem se objeví blesk, Regina nadskočí, až do teďka si neuvědomila, že je venku bouřka.

"Ještě si odpočiň, pokud nic nepotřebuješ, tak zase půjdu," Rampelník se postaví a pomalu odchází ke dveřím.

"Počkej." Regina se na něj podívá a on se otočí. "Já...nemám ráda bouřku, připomíná mi mou matku."

Rampelník se pousměje a sedne si do křesla vedle postele. "Klidně tu s tebou zůstanu, jestli chceš."

"Díky." Regina se usměje a zase si lehne.

Netrvá dlouho a oba usnou.