Manželství mladých bohů není žádná pohádka. Věčně sarkastický a samolibý Loki spolu s věčně uraženou a výbušnou princeznou Mysteri tvoří dokonalou časovanou bombu. Hádkám, šarvátkám a rozbrojím se nevyhnou ani oni...
Loki pomalu zamžikal víčky a poté je otevřel. Bylo ráno, sluneční paprsky dopadaly přes balkon na jeho obličej a nutili ho mžourat. Pomalu se dostal do sedu. A vida! Bolest jako by nebyla. Skvělé.
Podíval se na manželčinu stranu postele. Mysteri tam ale nebyla.
"Dobré ráno lásko. Jak je ti? " culila se na něj od vchodu do koupelny. Loki otočil hlavu jejím směrem. Mysteri přešla k posteli. Loki jí čapl za ruku a jemným zatáhnutím ji na sebe povalil.
" O mnoho lépe " zašeptal něžně a přitáhl si její hlavu blíže. Políbili se a Mysteri se dlaněmi zapřela o jeho obnažený hrudník. Měla ledové ruce a Lokimu naběhla husí kůže. Mysteri si toho všimla a trochu se odtáhla.
" Odpusť drahý, asi mám studené ruce, že? " uculila se omluvně a sevřela ruce v pěstičky. Loki jí je vzal a opět položil na svůj hrudník.
" Nevadí. Nezapomínej drahá , že jsem z Jötunheimu, ze země ledu a mrazu" řekl a opět si jí přitahoval blíže.
"Ale jen částečně... " stihla se ještě uculit než se jejich rty opět spojily. Mysteri si tyto manželovi něžnosti nad míru užívala. Bylo to lepší než hádky. Jen někdy....
**************************
" Je ti lépe bratře? " zeptal se starostlivě Thor. Loki se právě ruku v ruce s Mysteri procházeli zahradou a nečekaně je objevil dotěrný bratr.
" Teď, když tě vidím, už zase ne" ušklíbl se a dal si volnou ruku za záda. Thor pozoroval jejich propletené prsty a hlavou mu létaly rozličné myšlenky. Loki tedy pomalým krokem pokračoval v procházce. Doufal, že to bratr pochopí a odejde. Ten ale jen utvrdil svou přezdívku hlupáka, jelikož je doběhl a šel těsně vedle Lokiho s nimi.
Bůh lží myslel, že ho praští. Tak rád by to udělal, ale vedle něj stála Mysteri. Svou manželku znal již dlouho a proto věděl, že kdyby Thora praštil, praštila by ona jeho. Nehodlal to riskovat, takže mu nezbývalo nic jiného než potlačit svou touhu. Proto také manželku pustil a odběhl.
"Děje se něco švagře? " zeptala se kousavě. Thor na ni upřel vemlouvavý pohled.
" Hledám příležitost, jak se Lokimu omluvit za včerejšek " pronesl kajícně. Mysteri se nad tímto sentimentem pousmála.
" To opravdu není nutné. Jen ho vyprovokuješ. Na tvém místě bych to neriskovsla" řekla jedovatě a s Thorem po boku pomalu procházela mezi záhonky.
Po chvíli přiběhl Loki a vtiskl Mysteri do ruky nedaleko rostoucí květiny fialové barvy a nasládlé vůně, složeny v úhledný puget a svázány drobnou stužkou.
"Óóó..jak pozorné. Děkuji drahý " usmívala se Mysteri a na znamení díku Lokiho políbila. Loki jí to začal oplácet a už se strhla bitva. Thor to chvíli pozoroval a pak znechuceně odešel. Když byl pryč, Mysteri se trochu odtáhla.
" Skvělé. Kvůli tvému líbání jsme ho odpudily" culila se. Loki jí zvedl bradu.
"A já v tom hodlám pokračovat" usmál se a opět je pomocí svých rtů spojil.
*******************************
Odpoledne se Loki vypařil. Prostě jen tak odešel. Když se začalo stmívat, šla se po něm Mysteri podívat.
Prošla celý palác několikrát. Marně. Nakonec ho našla sedět před palácem na schodech. Vedle sebe měl položenou knížku a díval se na oblohu.
"Loki.. " oslovila ho usměvavě Mysteri. Bůh se otočil.
" Lásko " řekl jí stejným tónem a usmál se, jak to uměl jenom on.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Mysteri si povzdechla a seběhla za ním, kde si sedla těsně vedle něj na schod. Bůh lsti jí chytil jednou rukou kolem pasu. Ona si o něj opřela hlavu a spokojeně se usmívala. Chvíli tam mlčky seděli. Pak to ticho prolomila.
"Loki? ".
" Hmm..? ".
" Vidíš tamty dvě hvězdy? Ty veliké? ".
" Ano, vidím ".
" Víš, připomínají mi nás. Jsou od sebe vzdálené, ale zároveň si jsou blízké. Jsou tu sami pro sebe a zároveň jedna pro druhou. Tím jsou nám velice podobné " řekla a unavenýma očima se na manžela podívala. Loki se usmál.
" To je moc krásně řečeno Mysteri. To jsi vymýšlela dlouho? " zeptal se. Kývla.
" Ano... Proto jsem tak dlouho mlčela " řekla polohlasem a spokojeně si zívla. Loki cítil, jak se její tělo postupně uvolňuje, až ochablo docela. Jinak zrychlený dech se stal pravidelným. Usnula.
Loki ještě chvíli pozoroval oblohu. Pak však dostal strach, že by mohla prochladnout. Proto ji opatrně sebral ze země a nesl jí do ložnice.
Tam ji převlékl a uložil do postele. Spokojeně spala dál. Loki si klekl vedle postele a pozoroval její spící tvář.
"Jsi krásná i když spinkáš. " usmál se " Miluji tě a navždy budu. Budu tě chránit do konce svých dnů a i potom s tebou zůstanu jako vzpomínka. To je fakt a to si nenech nikdy od nikoho vymluvit, ano? " šeptal. Věděl, že spí. Jinak by se jí to nikdy neodvážil říct.
