Parilis - Záhadná sestřenice

Prolog 1/2

Zapomeňte na to, jak skončil příběh Harryho Pottera. Vymažte si z paměti ten poslední úryvek z knihy, který se odehrává o 19 let později a já vám teď prozradím, jak to bylo doopravdy. Zavedu vás do jiné budoucnosti a jiného příběhu, který začíná, jak jinak, než koncem. Poražením Toma Raddla a jeho Smrtijedů. Jak to tak ale bývá, nikdy není všemu zlu konec. Voldemort byl sice poražen, ale ve stínech se stále ukrývalo zlo, čekající, až na něj přijde řada. A opravdu na sebe dlouho nenechalo čekat.

Stalo se to jednoho nádherného, slunečného dne o 2 roky později.

Před Doupětem Weasleyových stál velký bílý stan a kolem se to hemžilo samými nedočkavými tvářemi. Každý pobíhal z místa na místo a snažil se na poslední chvíli ještě dodělat úpravy, které měl na starosti. Muži kontrolovali, zda stan je kouzly řádně zpevněný, zatím co ženy se lopotily s detaily na již perfektní výzdobě. Přes to se jim to stále zdálo málo... Málo... Jak to jen říct... Málo okázalé, na takovou událost, jaká se zde dnes měla konat. Všichni chtěli, aby dnešek byl perfektní.

Harry Potter sledoval celý ten mumraj z Ronova pokoje a nervózně si popotahoval manžety na rukávech černého obleku. Posledních několik hodin si připadal, jako šelma, zahnaná do kouta. Neustále přecházel sem a tam, a když se konečně posadil, okamžitě už byl opět na nohou a opakoval své neustávající kolečko: ode dveří k oknu, povzdech, otočka, kousnutí do rtu, nervózní podupání nohou, opět povzdech, nesouhlasný pohled přes rameno a cesta zpátky ke dveřím.

Ron sledoval počínání svého kamaráda se škodolibým pobavením. Prvních několik hodin se ho snažil nějak uklidnit, povzbudit. Ale už dávno mu došly všechny nápady, a tak svou snahu vzdal. Doufal, že alespoň ostatním se vede o něco líp.

Na schodech uslyšel kroky. Doufal, že to je někdo s oznámením, že vše už je připraveno a oni budou moci konečně opustit vězení těchto čtyř stěn, i když... Jak se tak díval na svého nejlepšího přítele, nejraději by do něj nalil nejprve několik litrů uklidňujícího lektvaru, než by ho vypustil před tu bandu supů, co si nechává říkat rodinní příslušníci.

V některém z pater se otevřely dveře a k nim pronikl tlumený, dětský křik, který utichl okamžitě, jakmile dotyčný dveře opět zavřel. Ron koutkem oka postřehl, jak se Harry napjal. Nedokázal potlačit úšklebek a jen doufal, že ostatním se vede líp.

****

,,Ginevro Molly Weasleyová, kolikrát ti mám říkat, ať už se přestaneš vrtět!" Molly stála před svou dcerou, široce rozkročená, ruce založené na prsou a rozzlobeně se na ni dívala skrze neposlušný pramen rezavých vlasů, který jí spadl do očí, když se obořila na svou dceru. Jediným mávnutím hůlky donutila neposlušnou kadeř vrátit se do účesu, a při tom nespouštěla oči ze své dcery. Ta stála uprostřed svého pokoje na nízké stoličce, na sobě sněhově bílé šaty a tvářila se, jako kdyby na ní byla spáchána ta největší křivda.

,,Ale mami, tohle je přeci zbytečné. Já ani Harry-"

,,Ticho!" obořila se na ni opět Molly, než Ginny stačila doříct, co měla na srdci. ,,Já vím, že teď oba říkáte, jak je to nedůležité, ale jednou budete rádi, že jsme to pro vás udělali." zamračila se na mladou nevěstu a vzápětí zamrkala, když se ozval dětský pláč.

Ginny obratně seskočila ze stoličky a z malé kolébky vzala plačícího chlapce. Na hlavičce se mu neposlušně kroutily chomáčky tmavě hnědých, skoro černých vlásků. Když ho jeho matka zvedla do náruče, otevřel na ni svá oříšková kukadla.

,,Pšš, tiše, můj maličký. Tiše." začala s dítětem mírně pohupovat, a při tom vrhla na svou matku káravý pohled. Ta se zatvářila trochu kajícně a otočila se ke dveřím, které se otevřely.

,,Dole už je vše připraveno. Čeká se jen na vás." usmála se na mladou nevěstu Hermiona. Své kudrnaté, nepoddajné vlasy měla sčesány do složitého účesu a na sobě bledě modré, družičkovské šaty.

,,Ale my ještě nejsme hotovy." paní Weasleyová se zděšeně rozhlédla kolem sebe, jako kdyby hledala někoho, kdo její myšlenku podpoří. Setkala se ale pouze s nedůvěřivým pohledem své dcery a i Hermiona pozvedla obočí a kritickým okem si prohlédla nevěstu. Ta mezitím už opět uspala malého chlapce a uložila jej do postýlky.

,,Já myslím, že už můžeme jít. Ginny, vypadáš nádherně." usmála se na kamarádku střapatá čarodějka. ,,Tak já dám jen vědět klukům a hned pro vás přijdu." mrkla a už mizela za zavřenými dveřmi.

Rychle vyběhla do Ronova pokoje, kde Harry stále pokračoval ve svém neúnavném přecházení. Jen se na něj zazubila a políbila Rona na přivítanou.

,,Vše je hotovo, už můžeš dolů." otočila se na svého nejlepšího kamaráda, který na ni vrhl vyděšený, smaragdový pohled. Hermiona se v duchu zazubila. Byla si jistá, že kdyby mu nezabavila hůlku, už dávno by se přemístil někam, kde by ho nikdo nenašel.

,,A opravdu tam musím?" pokusil se na poslední chvíli škemrat, ale jeho dva přátelé si pouze vyměnili pobavený pohled.

,,No já nevím, proč jsi teda mou sestru žádal o ruku, když se z toho teď snažíš vykroutit." bavil se Ron. Harry mu chtěl odseknout, že až se jim dvěma taky narodí nějakej ten malej capart, taky Ron určitě nebude přemýšlet o tom, o čem mluví a co navrhuje, ale dřív, než se mu ta věta vydrala přes rty, pustila se do něj Hermiona.

,,Neříkej mi, že se bojíš? Ty! Harry Potter! Chlapec, který zůstal naživu! Ten, který se postavil samotnému Voldemortovi-"

,,S vaší pomocí." zabrblal, ale Hermiona se nenechala rušit.

,,- a přežil jsi."

,,To bylo jen štěstí!"

,,Harry, setkal jsi se s ním a pokaždé jsi vyhrál! "

,,Jo, protože místo mě vždycky zemřel někdo jiný!" opět jí skočil do řeči, ale jeho kamarádka už byla opravdu naštvaná.

,,Přestaň mi už konečně odmlouvat, Harry Jamesi Pottere!! Co chci říct je, že jsi porazil samotného lorda Voldemorta, a teď se bojíš malé svatby?" křikla na něj dopáleně.

Harry se jí chtěl při pohledu z okna, na ten nekončící dav, zeptat, jestli si takhle představuje malou svatbu, ale raději svou poznámku spolkl a kajícně sklopil hlavu.

Hermiona jeho gesto vzala jako souhlas, protože vzápětí černovlasého mladíka popadla za ruku a bezmilosti ho vyvedla ven, kde na něj už čekal nedočkavý dav hladových supů.

Nestačil se ani nějak vzpamatovat a už stál před oltářem, na něj se upíralo nespočet párů nedočkavých očí a několik kouzelníků v rohu hrálo svatební pochod. Jedinou útěchou mu bylo, že hned vedle něj postával Ron, který se najednou taky přestal tvářit, jako kdyby dostal pod stromeček svůj vytoužený dárek.

Harry přesunul svou pozornost k uličce, kterou k němu právě přicházely obě družičky. Trochu ho překvapilo, že Lenka tentokrát na sobě neměla ani jedinou šílenou ozdůbku a trochu posmutněl. Ve skrytu duše doufal, že aspoň někdo by se dnes mohl chovat normálně a nedělat z toho takovou frašku. Když žádal Ginny o ruku, měl na mysli docela maličkou svatbu s nejbližšími přáteli a rodinou, a ne takovýhle...

Myšlenky se mu vykouřily z mysli, když se v uličce objevila Ginny. Na sobě měla nádherné bílé šaty a zvlněné vlasy ozdobené bílými kvítky. Kráčela vedle svého otce a zářivě se usmívala. Byla nádherná. Vypadala, jako něco nadpozemského.