Hope Dies Last

Když tě to udělá šťastným

Spolu s Isaacem jsme se zastavili v tunelech pod Beacon Hills.

Nevěděli jsme co nás čeká.
Isaac projistotu dal echo smečce, a proměnil se ve vlkodlaka, aby lepší vnímal a byl připraven k boji.

Já jsem vytáhl zbraň kterou mi dal Argent.
Postupovali jsme dále a nic se nedělo.
Žádné zvuky jen naše chůze.
Pak jsem, ale spatřil na Isaacovi tváři vztek a bolest. Napadlo mě, že už slyší naší dceru.
To jsem se mýlil.
Než jsem se stačil zeptat, co slyší důvod jeho grimasy se zjevil za námi.

Derek a Scott.

Za nimi zbytek smečky.

,,Co tu děláš?"

Zavrčí na Dereka Isaac.

,,Blbý dotaz.
Jdu zachránit svou dceru."

Odpálkuje ho Derek.

Isaac zavrčí ještě víc, ale má ruka ho zarazí.

,,Jdeme pro Rosi," řekne a otočí se od Dereka.

Derek

Nemůžu tomu uvěřit.

Já mám dceru.

Stiles byl těhotný a já mám dceru.

Nepochyboval jsem o slovech Stilese.

Ta malá krásná slečna je moje.

Stál jsem stále jak solný sloup, u Stilese a Isaaca doma.
Chtěl jsem dnes večer získat Stilesovo srdce zpět. Snad se i podaří, ale tohle jsem nečekal.
I když smysl to dávalo.
Té malé mohlo být tak šest let.
Otočím se, za mnou je vytrína kde jsou fotky.

Na hodně snímcích je vidět Stiles a Isaac, ale zároveň s nima tam je i Rosi.
Cítím jak mě pohlcuje vztek.
Vztek na toho kudrnáče s očima jako malé dítě.
Na jedné z fotek jsou zachyceni jen oni dva.
Stiles tam stojí v záři slunce na louce a Isaac s čelenkou z kytek stojí za ním a objímá mého Stilese.

Fotka by vypadala přímo kouzelně, kdyby ve mě nevyvolávala ty pocity roztrhat Isaaca na kousky.
A to jen proto jak zamilovaně se na nich Stiles tvaří.
Musím svou rodinu získat zpět, za každou cenu.

Už se otáčím a chci vyjít ven.
Když se ve dveřích srazím s Peterem.

,,Můj drahý synovec. Co tu pohledáváš?"

Zdá se mi něják nabručený.

,,Byl jsem tu za Stilesem.
Je to pravda?
Je Rosi má dcera?"

Optám se ho.

,,Je. Rosi je tvá dcera. Ale varuju tě, ublížíš jí, nebo Stilesovi.
A ani to že jsi můj synovec tě nezachrání," zavrčí na mě.

,,Nikdy bych jim neublížil."

Zavrčím na něj na zpět.

,,Už jsi to udělal. Ublížil jsi Stilesovi.
Jak cítím, teď si mu ublížil zas."

Popadne mě pod krkem a snaží se mi dát pěstí.

V tom přiběhne Scott.

,,Hej, neblbněte.
Isaac svolává smečku. Už našli kde by mohla být Rosi. Honem," oba s Peterem se rozeběhnem za ním.

Isaac

Mám pocit, že mě to roztrhá.
Tak moc to bolí.
Stiles řekl Derekovi, že ho miluje.

Já vím miluje ho, ale myslel jsem si, doufal jsem v to, že mě miluje víc.
Aspoň jsem to z něj cítil. Tedy do doby než se vrátil Derek.

Došel jsem na hřbitov. Jediné místo kam chodím, když mi je smutno, k hrobu své maminky.
Sednu si a dál to nevydržím, z očí se mi vyvalí slzy.
Bolí to, tak moc to bolí. Stiles a Rosi jsou moje jediná rodina. Nemůžu o ně přijít. Všechny ty hezké chvíle mám před očima. Cítím jak mi buší srdce.
Jsem tak zahleděn do své bolesti, že Stilese zahlédnu, až když si sedá vedle mě.

,,Isaacu moc mě to mrzí. Já nechtěl jsem to říct takhle, Dereka miluju, ale jen za to že mi dal tak užasnou dceru."

Začne na mě mluvit, a když na to nereaguji, slyším jak spustí zpěv.

Po chvilce zaregistruji, co zpívá. Naši píseň, tu při které jsme spolu tančili jako novomanželé.

,,I won't give up on us.." už to nevydržím a otočím se na něj.

Obejmu ho a on mě políbí.

,,Vím kde by mohla být Rosi. Pojď půjdem si pro naši dceru."

Stojíme v tunelech, cítím Derekův vztek a žárlivost.
Nesmím se nechat pohltit jeho pocity. Jsme tu pro Rosi.
S Derekem si to můžu vyřídit jindy. Otočím se, a se Stilesem vyběhnem dopředu.
Najednou uslyším křik Rosi. Pustím Stilese, proměním se, a se smečkou za zády běžím za tím křikem.
Doběhnu do malé místnosti.
Všude kolem jsou starobylé věci a lehátko. Na tom lehátku leží i Rosi. Oči má zarudlé od pláče a v rukou hadičky ze, kterých odkapává krev do pytlíků, jako by darovala krev.

Rozhlídnu se a spatřím Thea.
Stojí kousek od ní a v rukou drží masku. Takovou tu masku co se používá za války. Jen se škodlibě usměje a já se na něj vrhnu.
Boj je to vyrovnaný, sice je chiméra, ale sílu má obrovskou. Drápama přejede přes můj hrudník.
A já klesám na kolena, s pohledem upřeným na Rosi bolest nevnímám. Slyším jak i ostatní bojujou s Doktorama.
Když vidím jak se Theo otáčí zpět k Rosi, a bere velkou jehlu. Zvednu se a zaútočím na něj. Otočím ho k sobě a jehlu mu vytrhnu z ruky a zabodávám i s tekutinou, která v ní je do Theova krku. Vidím jeho vyděšené oči. Najednou se sesune k zemi. Překračuji ho a jdu k Rosi. Vytrhám jí hadičky z těla a rukou se snažím odebrat její bolest. Jakmile se jí uleví otevře oči a zašeptá,
,,Tatínku!" popadnu jí do náruči a vyběhnu zpět do tunelu, kde leží omráčený Stiles a Lydie.
Vyleju na ně vodu a oba se probouzí. Stiles vylítne, a jakmile spatří malou vidím jak se mu uleví.
Oba nás obejme.

Stiles

Ležím v posteli s Rosi a Isaacem. Konečně je dcerka v bezpečí. Isaac mě ubezpečil, že všichni ze smečky jsou v bezpečí doma. Podívám se na svého spícího muže. Dneska jsem to pokazil. Myslím, že i když jsem za ním byl na tom hřbitově.
Tak ho to bolí. Ani se mu nedivím. Strašně mě to mrzí. Jen co jsem to Derekovi řekl, jsem si uvědomil, že už to není pravda. Dlouhou dobu jsem Dereka miloval, i přesto jak mi ublížil. Tak dlouho, že jsem si nevšiml, že už ho nemiluju.

Je to Isaac kdo mi ukradl srdce. A né jen proto jak se stará o Rosi, ale především proto jak mě Miluje. Není to sobecká láska. Je tu pro mě v dobrém i zlém, a hlavně nikdy mi neublížil. Natáhnu ruku a pohladím ho po stopách Theových drápů. Isaac pod mým dotekem zavrní. Chci ruku odtáhnout, nejsem si jist zda se ho můžu dotýkat, po tom co jsem mu ublížil.
Ale chytí mi ruku, a proplete si semnou prsty.

,,Prosím neodtahuj se Stilesi."

Zašeptá Isaac, otevře oči a zadívá se na mě.

Zase žasnu jak jsou ty oči užasné, odráží se v nich Isaacova duše. Jsou jak dvě studánky a září z nich naprostá upřímnost.

,,Miluju Tě, hrozně moc Tě miluju. Pokud si budeš přát být rodina s Derekem. Nechám tě jít. Nechci abys byl semnou a nešťastný. Přeji si tvé štěstí Stilesi. Pokud ti ho má dopřát Derek. Nebudu ti bránit jít za ním."

Domluví a pohladí mě druhou rukou po tváři.

Musím říct, že to semnou otřese. Tenhle chlap mě na tolik miluje, že je ochotný se mě vzdát.

,,Isi, děkuji ale mé, tedy moje a Rosino štěstí je s tebou. Nechci vracet minulost. A v ní Derek je. On je sice první láska bez, které by tu nebyla Rosi. Ale ty jsi má poslední láska.
Dal jsem ti slib, když jsme se braly Isaacu a ten dodržím. Miluju Tě," jen co domluvím, tak se Isaac opatrně aby nevzbudil Rosi naklonil a políbil mě.

Ten polibek, cítil jsem se jako poprvé, ten pocit lítajicích motýlků v mém břiše a zároveň brnění po celém těle. Bylo to tak užasné. Když jsme se zas oddálili všiml jsem si, že se do Isaacových očí se vrátili jiskřičky.
Oba jsme pak vysílením, s Rosi mezi sebou usnuli.