Hope Dies Last

Štěstí

Derek

,,Dereku nech je teď bejt. O tom zda se budeš moc vídat s Rosi se dohodněte jindy. Sotva jí dostali zpět. Nech je odpočinout."

Promluví na mě Scott.

,,Co o tom můžeš vědět Scotte.
Chci Stilese zpátky.
A teď, když vím že máme dceru, ještě víc."

,,Dereku já chápu, že ho miluješ. Ale co když s tebou nebude šťastný. Podívej se na ně s Isaacem, jako na pár. Za těch pár dní co jsme se vrátili jsem stačil vysledovat, jak moc Isaac dělá Stilese šťastným. Nech je," jeho slova se do mě zabodávaj jako nůž.

V hlouby duše vím, že má pravdu. Že už je pozdě prosit o odpuštění. Jenže jsem zaslepen touhou být s tím Stilesem, kterého jsem si představoval místo Paige.

,,Nemůžu Scotte. Nemůžu to nechat bejt," řeknu mu a vydám se k domovu kde bydlí.

Sotva se rozednívalo.
Ale v okně jsem zahlídl Isaaca. Zřejmě chystá snídani.
Píchne mě u srdce. Tohle jsem mohl být já. Chystat Stilesovi a Rosi snídani, a donést jim ji do postele.
Mohli bychom se společně nasnídat. Zas se zasním.
Ani jsem nezaregistroval, že Isaac vyšel ven.
Až na jeho vrčení. Vážně je to pes.

,,Co tu zase chceš?"

Hmm je naštvaný. Ale mám pocit, že je něco jinak než včera. Sice z něj cítím vztek, žárlivost, ale chybí strach.
Už se nebojí.
A proč?

,,Chci mluvit se Stilesem. Chci vidět svou dceru," oznámím mu autoritativně, no co byl jsem alfa.

,,Nech je napokoji Dereku. Před šesti lety jsi ho opustil. Nechtěl jsi ho. Nezáleželo ti na něm. Rozdrtil jsi jeho srdce. A nechal ho tady těhotnýho a bezbranného," začne na mě Isaac křičet.

,,Nevěděl jsem, že je těhotnej. Byla tady smečka, nebyl sám."

,,Nevěděl jsi spoustu věcí. Kdyby jsi ho doopravdy miloval, neodešel bys od něho. On potřeboval tebe. Smečka přišla o Scotta. Sami se s tím vyrovnávali i s tvým odchodem. Patřil jsi taky do smečky.
Nic nechápeš viď. Zamysli se nad tím Dereku."

Požádá mě, pak pokračuje, zřejmě vycítí mé pocity.

,,Ty jsi odešel od rodiny. Ale Stiles se s tím vyrovnal.
A dokázal se postavit na nohy. Dokonce díky Rosi, se stal on Alfou. I když je člověk. Smečka ho bere víc jak alfu. Všichni tu jsme rodina, a pomáháme si. A má mě.
Byl jsem tu pro něj ve chvílích, kdys tu měl být ty. Jsem ochotný, se ho pro jeho dobro vzdát. Pokud ho to udělá šťastným, ať je s tebou. Ale Dereku dokud vím, že mě Stiles miluje budu za nás bojovat.
Rozumíš?
Nechci se prát.
I když ve mě vyvoláváš to nejhorší. Jsi moje alfa. Ta alfa co mě stvořila a zachránila, od tyrany mého otce. Svým způsobem tě mám rád, a vzhlížím k tobě. Ale Stilese se nevzdám," vychrlí na mě Isaac a já překvapeně zamrkám.

Jeho řeč mě vykolejí. Vybaví se mi jedna vzpomínka. Na den kdy umíral jeho otec. Cítil jsem všechny Isaacovi pocity.

Neuvědomil jsem si, co vše ke mě tenhle kudrnáč cítí.
Vlastně jsem zapoměl, že byl mou první betou.

V tom k nám dojde Stiles.

,,Dereku, odejdi prosím. Včera jsme malou zachránili, je toho na ní moc.
Dám ti vědět, až bude připravená se s tebou sejít."

Dojde k Isaacovi a chytne ho za ruku.
V tu chvíli mi dochází, že jsem tu navíc. Vidím to na Stilesovi, i cítím, ať udělám cokoli už se ke mě nevrátí. Jeho srdce patří jinému. Najednou mě přejde všechen vztek a zloba. Jako bych jimi byl celou dobu infikován. Cítím jak se mi vrací mé staré já. Jakoby mi někdo vrátil mozek.