Už jsem tu třetí den a pořád ne a ne to vodítko přehryzat nebo sundat. Mám strašný hlad, příšerný hlad a děsivou, úděsnou žízeň.
Jé to vodítko začíná povolovat. Když to ještě nějakou chvíli budu žužlat a kousat, tak vyhraju svůj boj a budu moct uklidnit svou dvanáctiletou Paris.
Po dlouhém úsilí jsem konečně na svobodě. A teď honem sehnat něco málo k pití a šup za Paris.
Ve městě jsem se napil z veřejného korýtka pro psy a zjistil, že jsem tady už jednou byl. No jasně tady jsem se narodil. A dokonce si i pamatuju cestu domů. Ha, tady to máš ty hrubej pacholku, za chvíli jsem zpět doma.
ČTEŠ
Member of the wofl pack
AventuraByl jednou jeden pes, Bailey se jmenoval. On agility skákal a byl vždy nejlepší, ale pak z ničeho nic se začal zhoršovat. Tak ho jeho paničky (Paris) otec uvázal ke stromu a odjel. Jenže Bailey se vrátil, aby zase rozesmál svou Paris. Když se vrátil...
