Don't Get Close To Missing Killer(cz)✔️

•82- ,,Buď budou mrtví oni, nebo já"

,,Lile, okamžitě běž pro ten notebook. Justina zřejmě nenapadlo, že bych si s jeho zbraní mohla i ublížit, co?" vyjekla jsem. Fredo se podíval na Lila, ale ten pokroutil hlavou. Nepomůže mi.

,,Lile, bež. Než si něco udělá. Justin by nás zabil" Fredo na něj kývl a Lil odešel nahoru pro notebook.

,,Ryane? Kde máš telefon?" zeptala jsem se s lehkou ironií. Ryan sklopil hlavu a z konferenčního stolku před ním si podal telefon. Skenoval mě očima a váhal.

,,Bell, dej tu zbraň dolů" přikázal mi Khalil.

,,Proč? Abyste se na mě vrhli a já se k Justinovi už nikdy nedostala? Ani mě nehne" řekla jsem. Byla jsem už dost unavená a potřebuju, aby mi pomohli. Po chvíli se vrátil Lil.

•••

,,Telefon je propojenej" řekl Lil po chvíli štelování. Kývl na Ryana a ten se na mě naposledy prosebně podíval. Já jsem ovšem jen zakroutila hlavou.

,,Volej" přikázala jsem.

,,A dej to nahlas. Chci... já chci slyšet jeho hlas" řekla jsem a začala mě bolet ruka z toho, jak jsem v ní stále držela zbraň. Ryan chvíli něco klikal na mobilu a po chvíli se pokojem rozezněl vytáčecí tón. Ryan na mě na sekundu natočil mobil, na kterém jsem mohla přečíst Justin.

,,Haló? Ryane?" ozval se jeho hlas z reproduktoru. Všichni se v tu chvíli otočili ke mě a já nedokázala zadržet slzy. Tři dlouhé týdny jsem neslyšela jeho dokonalý hlas.

,,Ehm. Čau, brácho. Tak jak se máš? Dlouho ses neozval" začal nervózně Ryan. Podíval se na Lila, ale ten měl celou dobu zrak upřený do notebooku.

,,Debilnější otázku, než jak se mám, sis vymyslet nemohl, co? Tak co potřebuješ, Ryane? Mám práci. Spoustu práce" řekl otráveně Justin a já se vyděšeně koukla na Lila. Ten zakroutil hlavou.

,,Potřebuju víc času" zamrmlal a já střelila pohledem po Ryanovi. Ten nervózně tikal ke Fredovi a Khalilovi.

,,A co jsi zatím zjistil, Justine?" nevěděl, co jiného říct.

,,Nechce se mi teď mluvit. Zítra ale bude po všem. Teda aspoň z části. Buď budou mrtví oni... " odmlčel se ,,nebo já" řekl a já se neubránila vzlyku.

,,Mám ho" zakřičel šeptem Lil.

,,Co to bylo, Ryane?" z telefonu se ihned po mém vzlyku ozval zmatený hlas Justina.

,,Ehm, Bell... ona" začal koktat a já na něj vykulila oči. Nesmí o mě nic říct. Justin nesmí vědět, že ho hledám. Byl by schopný je zapřísáhnout, že jestli mě tam neudrží, tak je vlastnoručně zabije.

Přiložila jsem si ukazováček ke rtům a naznačila mu, aby nic neprozradil.

,,Nevím o čem mluvíš, Jussi. Nic to nebylo. Budu muset končit. Tak zdar" vyhrkl nakonec.

,,Co?! Počk... " dřív, než stihnul Justin něco říct, Ryan zavěsil. Buď zemře on, nebo oni. Co to má znamenat? On s nimi chce bojovat?

Jednou rukou jsem utírala slzy a druhou jsem pomalu dávala pryč zbraň od mého spánku. Kluci mlčeli, ale viditelně si oddechli, když jsem zbraň pokládala na konferenční stolek. Nemají v povaze utěšování. Chápu to.

,,Dejte mi minutku" položila jsem zbraň a vyběhla po schodech nahoru do patra. Ignorovala jsem křik mého jména. Musím na chvíli vypnout. Rozrazila jsem druhé dveře zprava a skočila do obří postele. Ihned mě obklopila Justinova vůně a já se postupně začala uklidňovat. Mé slzy se pomalu ale jistě zastavily. Soustředila jsem se pouze na vůni, kterou jsem nepřestávala vdechovat. Justinovu specifickou vůni. Nebylo to, jako kdyby ležel vedle mě, ale aspoň něco. Ještě dalších pět minut jsem se válela v peřinách, ale začala se mě zmocňovat únava, takže byl čas se zvednout. Nemůžu si dovolit ztrácet čas. Čím déle jsem bez Justina, tím rychleji mé srdce vadne, usychá a samotou umírá.

Svlékla jsem ze sebe oblečení, které mám na sobě již dva dny a vyhrabala z Jussové skříně nějaké jeho bílé tričko s krátkým rukávem, černé úzké kalhoty a koženou bundu.

V kalhotkách, podprsence a s hromadou oblečení jsem přeběhla rychlostí blesku chodbu a zamčela se v koupelně. Vlezla jsem do sprchy a pustila na sebe proud horké vody. Umyla jsem jak své tělo, tak nakonec i vlasy. Vypůjčila jsem si osušku a použila ji. Nakonec jsem si s ní zamotala vlasy do turbanu a oblékla si spodní prádlo. Vlasy jsem vysušila a lehce mokré je svázala do drdolu. Až je rozpletu, určitě budou vlnité.

Dooblékla jsem si Justinovo oblečení. Kalhoty mi byly velké, takže jsem si vypůjčila ještě pásek a udělala z nich boyfriendky. Bílé tričko jsem zastrčila dovnitř kalhot a nakonec to vypadalo dost dobře. Hodila jsem na sebe koženou bundu a vcelku spokojeně jsem slezla dolů ze schodů. Obklopovala mě Justinova vůně a zatím jsem nemohla být spokojenější. Sešla jsem ze schodů a znovu se zjevila v obýváku.

,,Tak kde je?" přisedla jsem si k Lilovi na sedačku. Lil si povzdechl a podal mi papírek s adresou.

,,Je v Kanadě, Bell. Jela si přes celou Ameriku zbytečně" řekl lítostně.

,,Nejela. Kdybych sem nejela a nedržela si před váma zbraň u hlavy, nikdy byste ho pro mě nevystopovali. Takže děkuju" vzala jsem si od něj papírek a stiskla ho v ruce.

Jsem čím dál blíž, Justine. Přede mnou neutečeš.

Zvedla jsem se ze sedačky a ve výklenku jsem se srazila s Fredem.

,,Mohla bych si tu nechat auto? Do Kanady už vážně řídit nebudu" zeptala jsem se a Fredo přikývl. Ze stolku jsem vzala zbraň a provizorně jsme si ji zastrčila za opasek. Zašla jsem do auta a podala jednu menší kabelku, ve které jsem měla peněženku, doklady a teď už i mobil. Zavolala jsem si taxík, aby mě zavezl na letiště. Mezitím jsem přeparkovala auto do jejich prostorné garáže.

Kdo by řekl, že i tak pubertální hlavičky, jako jsou Flores, Za, Butler a Bieber, napadne vestavět garáž do podzemí, aby se jim tam vlezlo co nejvíc aut. Ikdyž jim nemůžu nic zazlívat s tím, jaký byznys si tady vedou.

Spokojeně jsem vystoupila a s malou kabelkou přes rameno jsem se vrátila ke klukům. Zbraň jsem nakonec dala do kabelky taky, protože nosit ji za opaskem je vážně nepohodlné.

Votes prosím <3