Member of the wofl pack

8. KAPITOLA

Tak útočiště už mám, teď je třeba ho vyšperkovat do, co nejlepšího konfortu.
Všiml jsem si, že pod kořeny nízkého stromu je opuštěná nora. Bohužel, je na mě moc malá. Ale byl bych vůl, kdybych ji nezvětšil, tak aby mi vyhovovala. Tak jsem se dal do hrabání. Nějakou tu chvíli mi to trvalo, ale výsledek za to stál. Byl to ideální pelech pro sychravé a zimní noci nebo v nejhorším i dny. Už ho jenom vystlat.
Vylezl jsem na strom, abych to tam prozkoumal. Na konci dvou výše postavených větví jsem našel chátrající hnízdo. Nebylo to ale nějaký vrabčí hnízdo, bylo spíš ve velikosti pštrosa (a to nebylo na zemi😂). Sehnal jsem větve a klacky a začal upravovat konstrukci hnízda. Ještě jsem to neměl hotové, ale musel jsem to přerušit. Právě nastával čas, kdy už bylo šero a kdy se dalo dobře lovit.
Vyrazil jsem na lov a byl úspěšný. Ulovil jsem čtyři zajíce. Jenže já snědl jen jednoho. Zbytky jsem si teda schoval do nedostavěného hnízda.
S kůží jsem si vystlal podkoření pelech a chvíli si sedl pod strom a pozoroval.
Jak jsem tak pozoroval, tak jsem si uslyšel šustnutí na druhém břehu potoka, v křoví. Ihned jsem zbystřil a zaměřil se na to místo. Po chvíli jsem rozeznal siluetu. Byl to vlk. Po chvíli jsem zachytil toho vlka pach a zjistil, že je to vlčice. Bohužel můj pach zachytila i ona. Viděl jsem, jak zvedla hlavu a větřila můj pach. Chvíli jsme na sebe nehybně koukali a pak zmizela. Radši jsem ještě chvilku zůstal ve střehu, kdyby se náhodou vrátila, ale když nešla, šel jsem si lehnout.