Acidofilní povídky

Jimmy

Ne, Jimmy. Sakra kolikrát ti mám říkat že nemám čas? Vyjel jsem na něj víc prudce a hlasitěji než obvykle. Na malém Jimmym je vidět že ho to mrzí. P-Promin tati... Na Chvíli se zvednu od svojí práce. . . . . To nic chlapče, pojd ke mě. Můj syn mi skočí do náruče. Miluju to dítě.  Jimmy, podívej. Nadechnu se. Chápu že je to pro tebe těžké, a přeju si abych ti mohl věnovat víc pozornosti, ale tahle práce je opravdu hodně důležitá a musím jí dokončit. Přece chápeš že to co tatínek dělá je moc důležité, ne? Můj synek se na mě usměje. Samozřejmě že to chápu tati. Chytáš zlé lidi kteří ubližují hodným lidem.. To je hezké. Zasměje se.      Taky se na něj usměju a pak se chystám otočit a vrátit se k práci. Jo a Jimmy?   Ano tati? Pro dnešek by té práce už možná stačilo, dej mi deset minut a pak si zahrajeme na dvorku, dobře? Jimmy se doslova rozzáří. Ano tati! Ty jsi ten nejlepší táta na světě! A odběhne pryč, zřejmě do svého pokoje aby si připravil věci. Jo, můj synek hraje fotbal. Jsem na něj hrozně hrdej... Taky jsem hrál jako kluk.      Vážně si přeju abych se mu mohl věnovat víc... Ale když děláte policejního komisaře tak to není tak lehký. Všichni na vás spoléhají. Já mám štěstí. Mám svkělýho parťáka. Dělá co může, chápe že to mám těžký. Moje žena Barbara nás opustila když bylo Jimmymu sedm. To už je čtyři roky. Odešla od nás kvůli sobě, byla to silná alkoholička. Nemohla za to. Snažili jsme se jí pomoct, chodila na terapie a další věci...  Nakonec od nás odešla, aniž by cokoli řekla.  Chtěla abychom byli šťastní.     Hledal jsem ji. Dlouho. Ale nemělo to cenu.    Chjo.      Aspon tu mám toho kluka. Je moje všechno...

No nic, konec vzpomínání.  Rukou shrnu hromadu papírů na stole. Jak jsem říkal, pro dnešek bylo práce dost. Jdu si zakopat s Jimmym.