Wait for me. LS ✔

1/3

Ták tedy ahoj! Je to poměrně krátký příběh ale musím se nějak k tomu psaní dostat takže jsem začal přesně takhle. Budou to tři díly Larry příběhu. A snad to někdy v budoucnu bude dílů víc. (U jiného příběhu) Berte prosím ohledy na nováčka a omlouvám se za chyby. Teď už jenom dodám že hvězdička potěší a užijte si čtení!😊🙌
Louis

Táta:"Ne! Prostě jsem řekl NE!" zakřičel na mě otec "Ale tati. Ty to nechápeš. Nemůžu se s nima nebavit navíc né všichni prváci jsou grázlové. A ke všemu je to moje třída a to se nedá jen tak se s nima neba..." T:"Prostě ti zakazuju se s nima stýkat!" kdyby jen věděl. Kdyby alespoň znal Zayna. Určitě by změnil názor. Zayn je můj nejlepší kamarád. Je moc hodnej. Nikdy by mě nenechal ve štychu. Ale to táta neví. Nechce o něm nic slyšet. Nezajímá ho to.

Celej tenhle rozhovor se mi odehrával v hlavě cestou do školy. Cesta je to hezká. Chodím kolem parku který je udržovaný a čistý taky chodím kolem cukrárny a pak je tu jeden úsek který nemám rád. Je to úsek kousíček za parkem. Vlastně jdu kolem lesíka. To mi hrůzu nenahání ale kousek dál v tom lese je dřevěná chajda. Myslím že to je starej seník. Kousek od školy ale je to fakt děsivý jednou jsme byli se školou až u seníku. Přímo přede dveřma. Tehdy jsem myslel že se zblázním měl jsem fakt strach. Naštěstí už jsme tam nikdy víc nebyli.

Před školou jsem se střetl se Zaynem Zayn:"No nazdárek bro!" vykřikl vtipně až jsem se musel uchechtnout.
"Ahoj. Dneska se mi do školy vůbec nechce...nejradši bych se někam schoval a zůstal tam až do konce školy" pronesl jsem k němu avšak jeho reakce mě zaskočila Z:"No a proč ne? Pojď. Znám jedno takový dobrý místo. Chceš cígo?" zeptal se nakonec. Zavrtěl jsem hlavou na nesouhlas. Né žebych se bál ale dobrej pocit z toho že jdeme mimo školu a ještě s cigárem (teda to jenom on) nemám.

"Zee? Kam to vůbec jdeme? Co když nás najdou? Nebude lepší když půjdem zpátky do školy?" zkusil jsem protože se mi nehorázně svíral žaludek a já se fakt dost bál...ne já jsem byl nervózní, bojej se totiž jenom holky. Z:"Neboj Louisi. Zpátky nepůjdem ale strach mít nemusíš. Je tu jedna budova kam nikdo ani nepáchne. Všichni jsou z toho posraný. Ale já už tam byl mockrát a vlastně je to tam i útulný." Tak teď jsem fakt klidnější. Jestli opravdu jdeme tam kam si myslím že jdeme tak jsem v hajzlu. Tam totiž nevkročím nikdy! Ta chatka má opravdu velmi negativní energii a mám z ní husí kůži. Nepřítomně jsem následoval Zayna pozorujíc krajinu a hlavně s modlitbami aby se nademnou Zayn slitoval a zabočil někam jinam. Nestalo se. Opravdu jsme šli do toho šílenýho seníku. Sice to tu působilo klidně a bylo tu ticho, ale já byl strachy podělanej. Jakoby ta chata volala "No jen pojď! Ale to co se stane...z toho se posereš!". "Zayne...no víš...eh...tahle...no tahle budova není moc hezká a-ale můžem jít třeba..." Z:"Bro...ty se bojíš!" rozesmál se nahlas "Ne to není pravda. Jen. Eh...asi máš pravdu..." sklopil jsem hlavu a zrudnul až na zadku. Zayn mi něžně zvedl hlavu a usmál se. Z:"Nemusíš se ničeho bát jsem tu taky." mrkl na mě a vešel dovnitř. Mně se tam vůbec nechtělo. Cítil jsem že se NĚCO stane. A to NĚCO nebude vůbec, ale vůbec příjemný. Z:"Tak jdeš?" zavolal po chvilce Zayn. A tak jsem se zhluboka nadechl, zavřel oči a vešel.

Když jsem otevřel oči, abych nenaboural, všiml jsem si dvou židliček a stolku, který byl uprostřed velké místnosti. Vlastně to vypadá že tu nic jinýho než tahle místnost není. Je tu u zdi trochu sena. A támhle taky. Na každý straně u zdi byla tak metrová hromada sena. Světlo tu nebylo. Ba naopak bylo tu dost šero. Obzvlášť když si uvědomím že je tak devět hodin ráno. To ani ne.

Z:"Dáš si cígo?" optal se slušně. "Né ani né. Ale díky" Zayn se jen pousmál a sám si zapálil. Udiveně jsem ho sledoval. Je to prazvláštní člověk. Bylo to tak kouzelný a záhadný a...a dokonalý. Zayn si natáhl z cigarety kterou měl vloženou mezi jeho rty. Měl přivřené oči a očividně si tu chuť užíval. Když potom vyfoukl dým, byl to tak nádhernej pohled. Mohl bych ho obdivovat pořád. Z:"Co tak koukáš? Na. Dej si taky" podal mi cigaretu přímo z jeho úst. Natáhl jsem si taky a rozkašlal jsem se. Bylo to teda horší než jsem si myslel. On se jen pousmál. Takhle nějak to pokračovalo až do večera. Čas se Zaynem utíkal naprosto jinak než obvykle. Povídali jsme si, smáli jsme se a kouřili. Byla to paráda. Nakonec i to kouření bylo fajn a tak jsem si to moc užil. Upřímně? Kdybych byl teplej asi bych řekl že jsem se do něj zamiloval. Ale...líbila se mi jeden rok El. Sice to bylo ve třetí třídě...ale je to holka takže nemůžu být přeci gay...ne?

Zayn vyndal z tašky plechovku a používali jsme jí jako popelník. Taky vyndal flašku alkoholu (trochu jsem se divil proč to do školy tahá) kterou ovšem omylem vylil a tak z toho nic nebylo. Když už bylo něco kolem šesti, vydal jsem se domů. Se Zaynem jsem se rozloučil a šel domů poměrně s klidným svědomím. Samozřejmě v rámci možností...

"Ahoj!" zavolal jsem do domu. Mamka:"Ahoj zlato." slyšel jsem z kuchyně sundal jsem si boty a bundu Taťka:"No ahoj Louisi. Kdes byl takovou dobu?" řekl táta poměrně rozzlobeně avšak já jsem se rozhodl, že si půjdu sednout do pokoje a dodělat to co jsem dneska prošvihl ze školy. A tak jsem neměl náladu na dlouhé rozhovory. "Byl jsem s kamarádama venku." T:"Aha. A s kým?" optal se táta hned co jsem domluvil. Naštěstí mě zachránila mamka když promluvila dřív než jsem se vůbec stačil nadechnout M:" Pojďte jíst. Tohle dořešíte pak."

K večeři nám udělala tousty. Miluju mamky tousty. Umí je dokonale. Naštěstí chutnaj i tátovi takže u večeře naše otevřené téma nechal plavat. Doufal jsem, že na to zapomene a já mu nebudu must tvrdit že jsem byl venku s mladším ročníkem. Je to pitomý a já to moc dobře vím. Ale co mám asi tak dělat?! Kdybych vyšel ven s pravdou tak mi dá zase tříhodinový kázání o tom jak moc špatní to jsou lidi a že by mohli mít na mě špatnej vliv.

Po večeři jsem si dodělal školu a šel si konečně po dlouhém dni lehnout.  V hlavě se mi odehrával dnešek. V uších mi zněl Zaynův smích a cítil jsem kouř co vyfukoval z úst. No jo! Jsem to ale pitomec! Vždyť jsem ani nebyl v koupelně. Mám štěstí že rodiče nic nepoznali. Rychle jsem tedy vstal osprchnul se a taky si vyčistil zuby. Hodil jsem na sebe kalhoty od pyžama a šel konečně opravdu spát.

°°°

6:30
Ano. Vstávám takhle brzy. Proč? Protože mi příjde nechutný se ráno nesprchovat. Už jsem si prostě zvykl. A tak jsem tedy neochotně vstal a šel udělat to co každé ráno. Když jsem dodělal hygienu šel jsem se nasnídat. Zase se mi nikam nechce a to jen proto že mám po včerejšku pocit jako by byl víkend. Bohužel je čtvrtek. Musím si říkat že už jen zítřek a je zas na chvíli klid.

7:15
Už jsou vzhůru všichni. V domě je cítit stres, spěch a ospalost. Já jen sedím u stolu. A všichni okolo mě běhaj. Nadávaj si. A nestíhaj. Stojí jim ten stres za pár minut spánku navíc? Asi jo. Rozhodl jsem se že vypadnu. Nepotřebuju být u toho až začne každodení hádka...pokaždé je to stejný. Táta začne hledat svou kravatu. Mamka se naštve protože pospíchá a táta jí zdržuje svou kravatou. Pak po sobě začnou štěkat a nakonec se pohádaj. Pak odejdou a když se vrátěj...jakoby se nic nestalo.

Vzal jsem si tašku a vydal se na cestu. Dnes to ubíhalo rychle. Ale bylo zvláštní jak moc nervózní jsem byl. Ale proč? Včera bylo všechno ok. Tak co se teď děje. Když jsem procházel kolem lesa něco mi nehrálo. Ale co sakra!? Podíval jsem se zkrz stromy ale nic zvláštního jsem nevyděl. Jen se mi zdá že ten les byl včera hustší. A dost to tu smrdělo....kouřem? Eh. Blbost.

Jen jsem pohodil hlavou a pokračoval ke škole. Před školou jsem chvíli čekal na Zayna ale nikde nikdo. Teda jako lidí tu bylo dost jen Zayn nikde. Rozhodl jsem se tedy jít do školy. Hned co jsem vešel do třídy všichni zmlkli a podívali se mým směrem. Najednou se ozval šepot. Všichni si šuškali. Jen já neměl páru o co vlastně jde. To jsem ale poznal za chvilku když mi učitelka položila ruku na rameno. Lehce jsem nadskočil protože jsem se vylekal. Otočil jsem se čelem k ní a podíval se jí do obličeje. Koukala na mě tak zvláštně...soucit, smutek, obavy. Proč to všechno?
Učitelka:"Běž do ředitelny Louisi." řekla prostě. Já jsem samozřejmě hned šel ale celý tělo se mi klepalo jako ještě nikdy. Co když na to přišli? Vědí že kouřím? Řeknou to rodičům? Co se mnou bude? Vyhoděj mě?

Stál jsem přede dveřmi do ředitelny a jemně zaklepal.