Opět slyším otravný zvuk budíku, který se rozezní po celém pokoji. "Ach bože, aspoň že je pátek" mumlám si pro sebe. S donucením se natáhnu na noční stolek a vypnu budík. Do pokoje vběhne moje splašená matka. "Amber, dělej vstávej! máš dole snídani" bože už zase ten její pisklavý hlas. "Nemusíš tak řvát jsem před tebou. Už jdu!" vyšla z pokoje a nezapomněla prásknout dveřmi. Šla jsem do koupelny, kde jsem si udělala ranní hygienu a ze skříně vytáhla bílé tričko, které jsem si dala pod černou sukni. Moje matka nemá ráda můj styl oblékání. Každé ráno poslouchám kecy typu : nevychovala jsem tě proto aby si nosila tak nevhodné oblečení apod. dnešek nebude jiným. Sotva jsem vešla do kuchyně a... "co to máš na sobě? okamžitě se jdi převléknout!" povzdechla jsem si. "Mami toto je úplně normální oblečení a v této době se to nosí" vzala jsem si jablko, dala pusu na tvář a odešla se slovy že dojdu v 5. Nečekala jsem a vyběhla co nejdříve z domu. Normálně jezdím na skatu, ale rozhodla jsem si ho nechávat ve škole. Moje kroky tedy směřovali k autobusové zastávce. Před školou už čekala moje nejlepší kamarádka Lena = nejrozumnější holka na škole. Zbytek jsou princezny, který šílí z toho, že se jim odloupne kousek laku.... a kluci? samí namachrovaní imbecilové s velkým egem. "Ahoj zlato" pozdravila mě Lena "zdárek" jakmile jsme skončili s objímáním šli jsme do školy.
Škola uběhla poměrně rychle. Ze skřínky jsem si vzala skate a vyběhla ze školy. Jela jsem přímo do skateparku. "Ahoj lidi!" pozdravila jsem všechny "ahoj Em" řekli sborově. Po hodině povídání a nic nedělání jsme začali jezdit.
Domů jsem přišla před 5. "Jsem doma!". "V kuchyni!" rozeznělo se celým domem. "Jak bylo ve škole?" Zeptala se mě což bylo divný.. nikdy se neptala. "Jo, dobrý, ale teď mi řekni proč to tu tak voní a stojíš u plotny?" vražedně se na mě podívala. "Děláš jako bych nikdy nevařila.." odfrkla si. "Dnes má přijít moje spolužačka a dlouholetá kamarádka ze střední, mají 18ti letého syna, tak vás chceme seznámit, když je o 2 roky starší." V ten moment jsem se zasekla. Ona neví kolik mi je? to si dělá srandu?! "Je mi 17! není o 2 roky, ale o 1.. na to že jsem tvoje dcera toho o mě moc nevíš!" Byla jsem tak naštvaná, že jsem na ni po dlouhé době řvala. "Neřvi na mě a radši se jdi upravit a převléct! mají tu být za hodinu!" "Ale" hned mě přerušila "padej!!" s dupnutím jsem odběhla do pokoje, bouchla dveřmi a nezapomněla zamknout.
Po půl hodině sezení u notebooku jsem se rozhodla se jít připravit. Zašla jsem si na rychlou sprchu. Z šatny jsem si vzala černé šaty nad kolena. Na hoře mi obepínají hrudník a u pasu se mění v sukni. K tomu jsem si vzala nízké tenisky, protože na vysokých botech neumím chodit. V koupeně jsem si vyžehlila vlasy a konce si lehce natočila. Obočí jsem si přejela světle hnědou tužkou, řasenku a tmavě vínovou rtěnku. Na krku jsem si nechala křížek, který mi dal táta než... při té vzpomínce se mi nahrnuly slzy do očí, které jsem hned zahnala. Prstýnky, které nosím na všech 10ti prstech, voňavka a hotovo. Domem se rozezněl zvonek, ještě jsem na sebe koukla do zrcadla a šla dolů. "Ano mám 17ti letou dceru, hned tu bude" po těchto slovech jsem vešla do kuchyně a spatřila ty černé havraní vlasy. "Dobrý den, Amber těší mě." Pozdravila jsem mamčenu spolužačku "ahoj Ember taky mě těší, toto je můj syn Nick" Otočil se a já mohla spatřit jeho obličej.. ty oči a úsměv. Popošel ke mě a promluvil.
Ahojte :p. Tímhle bych chtěla začít moji novou knížku, doufám že se vám bude líbit a budete pokračovat ve čtení. Chtěla bych po čase dělat i pohledy určitých lidí. :)
The_Lu ♥
YOU ARE READING
Mé druhé já ♥
Teen FictionAmber pochází ze slušné a bohaté rodiny v Americe. Její matka ji má za hodnou a slušnou dívku. Ale ona je na své škole známa jako badgirl. Co se stane, když její matka zjístí pravdu?