Faithfulness

~10~

Zayn

Smršť událostí nabírá spád.
Pro potvrzení těhotenství se Lexi objednala hned po svátkách. Šel jsem s ní, netrpělivě čekal v čekárně, držel na klíně prcka, který žvatlal „táta, táta" a vysloužil si tak pozornost všech dam.
Otíral jsem mu uslintanou bradičku a bez přestávky se díval na dveře ordinace.
Sotva z nich Alex vyšla, viděl jsem jí na očích, že se test nespletl. V chodbě mi ukazovala kartičku o potvrzení, v autě pak první snímek, kde jsem stejně nic nepoznal, ale šlo o ten pocit.

Rozhodli jsme se zatím mlčet před mou rodinou. Nechtěli jsme nic zakřiknout... Místo toho, jsme začali plánovat svatbu, do těchto plánů jsme naše zasvětili.
Alex chtěla svatbu v Anglii, v Bradfordu. Tam jsme měli jistotu, že nám nikdo svatbu nepokazí. Žádný vlezlý novinář, nikdo...

Během pár měsíců, bylo vše zařízeno. Byl duben, datum nám vybral víceméně Zaynie. Dostal se mu do ruky kalendář, co jsem měl v obyváku na pracovním stolu a s vyškubnutým listem papíru si to ke mně vesele šinul.
Blbost, věděli jsme to, ale líbilo se nám to...

Jakmile byla moje, měla na prstu snubní prsten a čekalo nás jen už vyměnění dokladů, byl jsem naprosto spokojený. Malá svatba, v rodinném kruhu, pár přátel z New Yorku... Den po oslavě, kdy jsme se vzbudili na hotelu, jsme zamířili k našim, pro Zaynieho.
A až teď oznámili, že budeme mít druhé. Radost hlavně mámy, byla šílená. O překot nám gratulovala, vesele štěbetala, jak se na maličké těší a vzápětí nás kárala, proč se tedy vydáváme na svatební cestu, když mimču to může uškodit.
Jen jsme protáčeli panenky. Doktorka s tím problém neměla a my ji bezmezně věřili, i proto, jsme se Lex rozhodli, strávit měsíc na Bali.
Zaynie byl nadšený. Běhal po pláži, křičel, smál se a my si to užívali stejně jako on.
Pozoroval jsem, z deky na pláži Lex, jak s malým staví hrad z písku. Její svůdný tělo, v plavkách mě lákalo a vyklenuté bříško drželo při zemi. Čekala moje druhé miminko, skrývala ho v sobě a dávala mu to nejlepší.
S řevem za mnou utíkal malý, držel kyblík, kde jsem předpokládal že má písek. Neměl. Lex mu nabrala vodu, kterou mě teď zchladil a já se přidal k hrátkám...

Po návratu, jsem se sám dobrovolně a bez zbytečných titulek v novinách, pochlubil světu fotkou Lex, jak drží Zaynieho na terase. Koukali na západ slunce, ona jen v šortkách a horním dílu plavek.
Větší bazén na terase, pro Zaynieho, jsme využívali oba a často do něj lezli i večer, kdy už Zaynie spinkal.
Teď se s ním akorát koupala a jak začalo zapadat slunko, barevná smršť jej zaujala.
Seděl ji vlastně na bříšku, dlaněmi se opíral o prsa a se zájmem se rozhlížel po obloze.
Rychlé vyfocení, zveřejnění na instagramu s popisem, že se naše rodina rozrůstá a se spokojeným výrazem, jsem využil prázdného bazénu, abych do něj vlezl.

„Tati!" „Co? Pojď za mnou, mhm? I s maminkou." „Tam! Tam! Tam cu." Lex mi jej se smíchem podala, vklouzla do vody a sledovala, jak se s malým snažím vytopit terasu, když jsme po sobě šplíchali.

Hudba, rodina... Točil jsem se mezi nimi, věděl, že vedu na obou frontách. Další album zbořilo opět hitparády, byl jsem v několika nominacích, měl další návrhy na spolupráci...

„Co je to?" „Písnička." „To vidím, ale čím jsem si zasloužila, že už teď znám text? Když ty předchozí, jsi mi dával až na poslední chvíli, než jsi je nahrál." „Protože je pro tebe, jenom pro tebe." Lex se zjihle usmála, přestala skládat vypraná nová bodýčka a sáhla po papíru.
Po přívalu slz mi šeptala do rtů, jak moc mě miluje, jak jsou ta slova krásná a ona chce i melodii...
Pomaličku se blížil termín, byla s hormony na štíru a po scéně z rána, kdy se rozplakala nad rozlitou miskou snídaně, co měl Zaynie, jsem ji potřeboval ukonejšit a vypsat se z toho, co cítím.
Byl začátek srpna, v půlce má termín...

Po pomazlení, jsem odešel za ukřičeným prckem. Hrál si s autíčky a potřeboval parťáka.

„Zayne!" „Ano?" Houkl jsem k terase. „Pojď sem!!!" Hysterie z hlasu, ve mně se vše svírá. Co blázní? Kvůli pavoukovi tak nejančila.
„Lásko?" „Miláček chce na svět!" Podlomila se mi kolena, jednal jsem jen na jakýsi záložní zdroj.

Ona do auta, Zaynie do auta, přes rameno připravená taška. Celou cestu v autě, jsem byl relativně v klidu, divadlo jsem udělal až na recepci v porodnici.
Personálu jsem pak vděčil za hodně, hlavně za postarání se o Zayna. Neměl jsem pro něj hlídání, neměl ho kam dát a on na sál nemohl.
Sestřička, co akorát končila, definitivně, a byla se tam rozloučit mi nabídla, že jej pohlídá. Vzala ho do pokoje lékařů, hned vedle sálu a já věděl, že je malý v pořádku. Pro jistotu, jsem několikrát odběhl – personál toto fakt neviděl rád – a kontroloval jej.
Po neskutečných sedmi hodinách, se sálem ozval pláč a já se zjihle díval na zničenou Lex, jak se začíná po tom šíleném boji plném bolesti, usmívat a na prsa ji přikládá sestra moje dítě, mou holčičku. 

***********************The End***********************
Konieeec :o) Další část určitě nebude... Snad se líbilo, bavilo a tak :o) Já si psaní užila, byť je to až šíleně přeslazené *stále mě bolí zuby =D* 
♥♥♥