Po přechodu ke konci šesté třídy jsem si vydechla úlevou, že tohle trápení je za mnou. Do nové třídy jsem poměrně rychle zapadla. Prožili jsme spolu zbylé tři roky v naprosté pohodě. Dilema nastalo až v deváté třídě. Musela jsem se rozhodnout, kam nastoupím na střední školu. Neměla jsem moc na výběr, do prvního kola jsem mohla podat jen jednu přihlášku a další kolo školy nebyly povinny vypsat. I kdyby ho vypsaly, počítala jsem s tím, že moc volných míst nezbude. Nastalo zvažování a korzo po dnech otevřených dveří. Nakonec jsem se přihlásila na obchodní akademii do Kladna. Máma si sehnala ukázkový testy k přijímačkám a drtila mne dnem i nocí. Večer před dnem D mi pohrozila, že se musím dostat. Tím mi zajistila neklidné spaní.
Druhý den ráno jsem se vypravila na přijímačky. Byla jsem příšerně nervózní. Měla jsem strach, že se nikam nedostanu. Toulaly jsme se s mamkou po městě a ve čtyři hodiny odpoledne, kdy měly být výsledky vyvěšené na dveřích školy, jsme se na místo činu vrátily. Seznam jsme vzaly odspodu, ale nikde můj kód - O 23 - napsaný nebyl. Začala jsem panikařit. Najednou jsem slyšela mámino zavýsknutí. Že bych se přeci jen dostala? "Jsi čtvrtá" oznámila mi a vší silou mne objala. Měla jsem ohromnou radost.
Se spolužáky jsme si užívali poslední společný dny. Povídali jsme si, kam kdo vyrazí na prázdniny, kam se kdo dostal, plánovali a nacvičovali vyřazování žáků 9. tříd. Ve dvojici jsem šla s Davidem. Byl zvláštní, při těle a hodně výbušný. I já byla obdobná, ale já to v sobě dusila a až o samotě jsem se vyvztekala. On to ze sebe potřeboval dostat hned. Byl jedním z mála, kdo nebyl namyšlený a nebo neurážel své okolí. I proto patřil k mým blízkým přátelům. Naše cesty však rozdělilo poslední vysvědčení na základní škole, a tak jsem se rozhodla nezapomenout na ty báječné chvíle a jít dál.
