Na střední škole to zpočátku bylo fajn. Bohužel se mnou pokračovala jedna spolužačka ze třídy, která mne dvakrát nemusela. Hned první den školy jsme vyrazili na třídenní kurz seznámení prvních ročníků. To ještě bylo všechno poměrně ok. Peklo nastalo po příjezdu. Spolužačka se postarala o mé zapadnutí do kolektivu. V autobuse jsme se hromadně domluvili, že po příjezdu půjdeme do hospůdky nedaleko školy. Souhlasila jsem, jen jsem chtěla říct mámě, aby jeli domů s mýma taškama, že si vezmu jen příruční s mobilem, klíčema a peněženkou, ale spolužačka prohlásila, že "Mary do hospody nemůže, protože na ní čeká maminka". Od té doby se se mnou nikdo nebavil.
V rámci 1. ročníku jsme měli předmět Psychologie. Učili jsme se typy osobností a podobný blbosti. Jednou však učitelka nařídila, že si máme přinést na hodinu obálku. Ona nám rozdala papíry, kde byl seznam třídy. Ten jsme měli podle jmen rozstříhat na proužky a sebe vyhodit. K ostatním jménům jsme měli napsat něco pochvalného nebo co si o kom myslíme. Já jsem se, dneska musím říct bohužel, snažila na každým najít něco pozitivního a když to nešlo, zabalila jsem to do jemných vybraných výrazů. Zazvonilo a já honem dala svý papírky do obálky a vyrazila směr šatna. Boty mi někdo rozkopal a bunda se válela špinavá na zemi, byť jsem ji tam takhle nenechala a boty byly srovnaný hned pod ní. Později jsem tam mívala i nalitou vodu. Přišla jsem domů a otevřela obálku. Nevěřila jsem vlastním očím. Měla jsem tam napsaný takový věci jako například: Milá, kamarádská. Tyhle dva výrazy mne potěšily. Na dalším bylo, že se "nebavím a neumím bavit s ostatními". Bála jsem se toho, že mě pošlou do háje, proto jsem se raději nevnucovala. Vyndala jsem zbylé papírky a začetla se. "Šprtka, kráva, píča, blbka, smrdí..." To už mi tekly slzy proudem. Utekla jsem do pokoje, zhasla a rozplakala se. Chtěla jsem být sama.
Rozhodla jsem se, že dny ve škole budu přežívat jeden za druhým. Každý rok jsem si dělala škrtací kalendář a těšila se na kterýkoli volný den, hlavně že jsem nemusela být s nima. Na začátku deruháku přišla holka, která mne bytostně nesnášela, že nebude sedět vedle mne a že chce vlastní lavici. Učitelka ji vyhověla.
Ve druháku mi umřel děda. Byla jsem zničená, umřel mi v rukách. Jedna holka mne chlácholila a když se jí jiná zeptala, co se stalo, reagovala ve stylu "no co, tak jí chcípnul děda". Vypálila jsem vzteky ze třídy a ten den jsem se tam nevrátila.
