„A to je Persephone,“ řekla jsem, když jsme šli stájí. Zastavili jsme před kaštanovým koně s bílou hřívou a když si nás všimla, zafuněla a vzrušeně se pohnula. „Je zjevně ráda, že nás vidí,“ dodala jsem, Niall se k ní přiblížil a pohladil jí po hřívě.
„Je krásná,“ řekl a usmál se na mě. Úplně jsem ignorovala jak moje srdce začalo bušit. „To mají všichni koně řecká jména?“ Pokračoval a já jsem si nemohla pomoct a musela se usmát, protože jsem si to uvědomila.
Po tématu o jeho přítelkyni, jsme začali mluvit o koních. Představila jsem mu všechny které tu máme se jmény a dobou jak dlouho tu jsou. A ano, všichni koně mají řecká jména.
„Ano, je to něco co začal můj otec, když jsme si mysleli, že koně jsem dobrý nápad pro odosobnění,“ vysvětlila jsem a on přikývl.
„Takže tohle začal tvůj táta. A kde je teď?“
Zůstala jsem mlčet a zamrzla na místě, protože i když je to před mnoha lety, stále bolí o tom mluvit. Persephone cítila mojí úzkost, protože si o mně třela hlavu, jak jen mohla, aby mě utěšila.
„Zemřel před lety. O několik let později než moje matka,“ řekla jsem mu a slyšela jsem ho, jak zalapal po dechu.
„Ach můj bože, nevěděl jsem to. Je mi to tak líto,“ řekl hned a udělal krok blíž ke mně, ale já jsem o krok ustoupila. Musela jsem udržet vzdálenost mezi námi.
„To je v pořádku, jsem v pořádku. Stále to bolí, ale srovnala jsem se s tím už dávno, to je všechno,“ řekla jsem, ale on se na mě pořád díval s lítostí v očích. Nemám mu to za zlé, každý dělá to samé, když zjistí, že jsem ztratila oba rodiče.
Chvíli jsme spolu mluvili a já nevím proč jsem mu vůbec říkala o mích rodičích, ale stejně jako on řekl mě, je tu něco, co pro mě dělá snadnější s ním mluvit, i když je to o koních nebo o mrtvých rodičích. Je to ty-mi-můžeš-věřit atmosféra, když se usměje a poté co mi řekl všechny ty věci, zdá se to být spravedlivé, že jsem mu odhalila kus mého příběhu.
„Takže teď máš jen Rhondu,“ řekl a já blbec, zatnula pěst a Persephone zafuněla, tentokrát strachy. „Woah, nemáš jí ráda, že?“
„Velmi vnímavý,“ řekla jsem mu. „Nenávidím jí, já jen počítám dny do konce tohoto léta, abych mohla konečně odejít a už jí nikdy nevidět.“
„Nikdy se sem nevrátíš? Ale tohle je tvůj domov,“ řekl mi a já zavrtěla hlavou.
„Přestal to být můj domov, když můj otec zemřel, stalo se to vězením a já chci být jen volná. Chci jít na Univerzitu a dělat to, co chci. Tohle je poslední léto, co tu pracuju,“ odpověděla jsem upřímně. Jsem ohromená, že jsem mu říkala takové věci.
„Takže kdybych se vrátil, tak tě tu nikde kolem nenajdu,“ přemítal a moje hlava se otočila jeho směrem, byla jsem zaražená z jeho prohlášení a způsobu, jakým to řekl. Jeho oči se na mě obrátily a já na chvilku nemohla popadnout dech, nebyla jsem si jistá, co mám dělat.
„Ne, ne“ odpověděla jsem a on vypadal zklamaně.
Neřekl nic jiného, jen hladil Persephone po hřívě a já taky zaměřila svou pozornost na ni, na chvilku bylo ticho, než znovu promluvil.
„Na konec jsi šla na ples, ne? Řekla jsi mi, že nepůjdeš, ale možná…“
„Ne,“ dokončila jsem za něj a on přikývl, jakoby to bylo to, co čekal, ale zase nevypadal moc spokojeně s mojí odpovědí. „Měla jsem práci. Rhonda mi dala obrovský seznam. Ani jsem nespala,“ řekla jsem mu.
ČTEŠ
Call Me Ella (Překládané do CZ) ✔
FanfikceAno, ztratila jsem otce, který byl nejlepším člověkem na celém světě. Ano, mám nevlastní matku, která je čarodějnice a kterou nenávidím nejvíce ze všech. Ano, mám dvě nevlastní sestry, které jsou jako osina v zadku, a které přišly o rozum když byli...