život Jennifer

           1.kapitola - Ředitelna

,,Jennifer?!" Ozval se hlas naštvané učitelky Jonesové,která mě přistihla,jak spím na lavici při hodině matematiky. ,,Ano slečno Jonesová?" Otázala jsem se paní učitelky Jonesové,co tak nutného potřebuje,že mě nutí stávat uprostřed snu. Řeknu vám,že se mi zdál naprosto úžasný sen,já a Harry Diginson z druháku při měsíčku venku! ochh! jak to byl krásný sen a ta mrcha mě vzbudila! Jsem na ni totálně naštvaná! ,,Nevzbudila jsem tě náhodou pricezničko?" Řekla ironicky ustaraným hlasem a pozorovala mě,jakoby jsem provedla něco strašného a neodpustitelného. O pár chvil později řekla otráveně:,,Do ředitelny Rogeserová!" povzdechla jsem si,vstala z lavice,přehodila tašku na rameno a otupělím pohledem jsem na ni pohlédla s nenávistí. ,,Pff.Bezva další den,kde musím do ředitelny." poznamenala jsem si sama pro sebe a vyšla z mé třidy plných magorů a malých ukňouraných harantů.Řeknu vám,že nejsem žádný andílek a není příliš dobré mě naštvat,protože dokážu být pěkně zlá! A není divu,že se mě většina spolužáků bojí,protože až na pár vyjímek všechny přeperu levou zadní.Mám ve třídě ale i nejlepší kamarádku Rebecu,která stojí vždy při mě a pomáhá mi se dostat z průšvihů,což někdy nevyjde,ale za pokus to stojí.Lidé mi říkají,že bych se měla více chovat jako čtrnáctiletá holka a né jako patnáctiletej kluk,ale ono se to má tak,že mě nebaví ty holčičí šatičky,nalakované nechty a už vůbec to jejich pronásledování slavných hvězd! Tuhle jsem přistihla jednu holku z béčka,jak se snaží nenápadně proklouznout za Harrym do domu! Měla jsem chuť ji zabít,ale radši jsem šla domů a druhý den mi Harry řekl, že to byla jeho sestřenice. To jsem si oddechla,ale pronásledoval mě celý den nekonečný smích z toho jejího veverčího pohledu,když mě viděla,jak po ní házím šišky. Harry je můj nejlepší přítel,ale už nějakou dobu ho tajně miluju,ale nemám odvahu mu to říct,bojím se,že by to ohrozilo naše přátelství.

Když jsem prošla tmavou chodbou směrem do ředitelny,spatřila jsem Harryho.Srdce začalo být rychleji,na tváři se mi udělal úsměv a s pozdravem jsem přišla k němu.BYl u skřínky,ale byl otočený,takže mě neviděl.Chtěla jsem ho překvapit. ,,Ahoj Harry."usmála jsem se na něho. ,,Jé aho-oj." zakoktal a rychle se otočil a znervozněl. ,,Děje se něco?" zeptala jsem se ho ustaraně,když v tu jsem  uviděla blonďaté vlasy za jeho zády. ,,Aha." řekla jsem smutně když jsem spatřila Bonnie Parksonovou,jak se mu točí kolem krku a žádá ho o další polibek. Rychle jsem odtamtud utekla na holčičí zachody a začala brečet.Žárlila jsem strasně moc a zlomilo mi to srdce,myslela jsem že ke mně taky něco cítil,ale asi jsem se spletla. Byla jsem zdrcená,nevěděla jsem co mám dělat. ,,Jenny! počkej!" křičel na mě provinile Harry,ale já jsem ho ignorovala a otevřela jsem kabinku od záchoda a přitiskla kolena k sobě. Slzy mi stékaly jedna za druhou a já pořád myslela na to,proč mi to udělal.Vstala jsem a pomalu dokráčela k umyvadlu,zahleděla jsem se do zrcadla.Uvidělala jsem dlouhovlasou blondýnku s modrýma očima,s rozmazanou řasenkou a opuchlou tváří.sebrala jsem všechny síly a vší silou praštila rukou do zrcadla,které se roztříštilo na několik drobných kousíčků,ale já tu bolest necítila.