Jen tvoje... (Loki FF)

Odvolání

"Počkej... Cože?!" vyjekla Mysteri. Loki na ní vzhlédl. Na tváři měl neutrální výraz.

"Jsem povolán s bratrem na Midgard" zopakoval manželce s povzdechem své oznámení. Seděl na kraji křesla a bohyně větru stála nad ním.

"Já jsem tě slyšela, ptám se ale proč? "zvolala a začala rázovat sem a tam, od balkonu až na druhou stranu ložnice. Dělala to vždy, když byla naštvaná nebo nervózní. Loki se pousmál. Miloval ji v tomto rozpoložení. Byla nebezpečná, netykavka, agresivní. Ač si byl vědom hrozby, často ji k tomuto stavu podněcoval.

"To mi nebylo řečeno " řekl a stále na ní vysel očima. Mysteri se rázně zastavila na konci balkonu a na podpatku se otočila zpátky.

" K smíchu! " křikla ještě na balkoně a vzhlédla k nebesům.

" Je zvykem, že se řeknou podrobnosti, když už máš někam jít " usekávala slova v rytmu rychlých kroků. Lokimu jezdili oči sem tam. Připadal si jako u té Midgardské hry (tenis). Mysteri rázovala po ložnici a neustále něco nespokojeně mrmlala. Po chvíli se zastavila těsně před Lokim. Založila si ruce v bok a sklonila se k němu.

"A víš, kdo to všechno odnese? " zeptala se polohlasem. Lokiho vzrušovala čím dál víc.

" Netuším " řekl s pobaveným výrazem. Mysteri se narovnala.

" My!!" vykřikla a začala opět pochodovat. Loki se uculil.

"Jak je rozkošná... "

" Nejsem doma ani tři dny a už tě zase posílají pryč. Toto mi dělají naschvál! " vrčela a rozhazovala rozzlobeně rukama. Loki vstal a při její cestě k balkonu ji k sobě přitáhl a políbil. Když se trochu odtáhl, překvapeně ho pozorovala.

" Promiň, už jsem se nemohl nadále ovládat" usmál se. Mysteri se nedala rozhodit.

"Nech toho! Teď se tu řeší tvé odvolání! " zavrčela na něj a pokusila se vykroutit z jeho sevření. Docílila tím však ještě pevnějšího objetí.

" Jsi rozkošná když se zlobíš, Medrunko". Mysteri se přestala vzpírat.

"Jak jsi mi to řekl ty bídný červe? Zopakuj to!"vyjela na něj. Loki se ušklíbl.

"Medrunko! " zopakoval svá slova a pustil Mysteri. Udělal krok vzad.

" Že jsi si na to vzpomněl! " vyhrkla a dala si ublíženě ruce v bok. Loki se potulně uculil.

" Na to bych nezapomněl, Medrunko" řekl a jen tak tak se vyhnul letící váze. Ta se roztříštila o zeď za Lokim. Ten se uculil.

"Začíná tu být horko drahá " řekl a provokativně na manželku zdvihl obočí. Mysteri do ruky vzala polštářek z křesla.

" A ještě bude... " zamumlala v nápřahu a mrštila polštářkem po Lokim. Ten se efektně vyhnul. Mysteri sebrala ze stolku knihu a zvedla ji do vzduchu.

" Slib, že už to nikdy neřekneš... Sic poletí i ten stolek!! " křikla na muže. Ten odhodlaně vypnul hrudník.

" Nikdy! " zvolal. Těsně kolem hlavy mu prosvištěla knížka a dopadla na postel, kam ji po chvíli následoval i druhý polštářek.

" Dobře, co budeš házet teď? Snad ne ovoce? " zasmál se. Chvíli od těchto slov se však již krčil před letícím jablkem. Mysteri bojovně zdvihla druhé jablko. Loki se ze strachu z dalšího zásahu schoval za těžký červený závěs. Mysteri k oné skrýši přišla blíž.

" Copak drahý? Snad se nebojíš vlastní manželky? " zeptala se naoko nevinně. Loki si za závěsem povzdechl.

" Vždycky jsem se bál, že to jednou přijde " zamumlal a vystartoval ze svého úkrytu. Strhl překvapenou Mysteri na postel, vytrhl jí jablko z ruky a rychle ji políbil. Líbali se dlouho a Mysteri mu nekladla odpor. Když se Loki odtáhl, spokojeně se usmívala.

" Nebezpečí zažehnáno" uculil se a sklonil se k manželce pro druhé kolo. Když se oba uklidnili, překulil se Loki na záda a Mysteri si přetáhl na hrudník. Bohyně větru se usmívala a dívali si navzájem do očí.

"Bude se mi strašně moc stýskat " zašeptala. Loki se ušklíbl.

" To není možné" utrousil. Mysteri se pohrdavě zapřela o manželův hrudník.

"A proč zase? " zeptala se a už už sahala po jablku.

" Protože mě se bude stýskat víc " uculil se Loki. Mysteri přestala šmátrat po jablku. Místo toho boha lsti něžně políbila.

***********************************

" A ne, že mi budeš okukovat Midgarďanky" varovala manžela usměvavě Mysteri. Stály na Bifrostu spolu s Thorem. Strážce Heimdall stál na svém místě a vyčkával pokynu k otevření portálu.
Loki měl ruce obtočené kolem manželčina pasu a ona ho dlaněmi hladila po hrudníku.

"Žádná z nich ti nesahá ani po kotníky " uculil se. Mysteri se k němu přiblížila na několik milimetrů.

" Tak vysoká zase nejsem" zašeptala sladce a překonala tu malou vzdálenost. Jejich rty se spojily. Thor znechuceně odvrátil zrak.

"Nesmíš jim to dávat za zlé. Jsou to manželé a nade vše se milují. Je normální, že se jim bude stýskat " pronesl Heimdall. Loki stál s Mysteri o kus dál, tudíž ho neslyšeli. Thor se na Strážce podíval.

" Vím, ale teď by si to mohli odpustit " zakňoural. Loki s Mysteri přešli blíže k Bifrostu a Thorovy.

" Můžeme? " zeptal se Lokiho. Ten kývl. Heimdall tedy zasunul meč a portál se začal pomalu otevírat.
" Miluji tě " zašeptala. Drželi se za ruce a Loki stál k portálu zády.

" Já tebe více lásko " řekl potichu a políbil ji. Poté začal pomalu couvat a ruce mu z jejích sjížděli až tam stála sama. Ruce stále před sebou, oči zavřené, rty lehce pootevřené. Po chvíli oči otevřela. Loki jí poslal poslední vzdušný polibek a poté jen viděla, jak jeho zelený plášť mizí v prostoru. Portál se uzavřel. Mysteri stékaly po tvářích slzy.

"Buď na sebe opatrný.... "