Poslední jednorožec

Strach z úsměvu

Pegasus

,,Co si o tom myslíte?" optá se šeptem Artemis, když nikdo z nás dlouhou dubu nic neříká. Podívám se na ni. Vypadá nezvykle unaveně a smutně. Tohle není ta Artemis, kterou znám. ,,Moje" Artemis se nevzdává, do našich akcí dává úplně všechno a už vůbec neprojevuje strach.

,,Nahání mi to hrůzu," přizná Wernera.,,Věděla jsem, že to Terdos nenechá jen tak, ale netušila sem, že do toho zatáhne i Pegasuse. Mrzí mě to." Propálí mě svýma safírovýma očima a umožní mi v sobě číst jako v knize. Je naštvaná, zrazená a smutná.

Pousměji se.,,To nic. Už jsme si zvykl, že po mně všichni jdou."

,,Zbavíme se ho, Pegasusi," slíbí Werdorb.,,Jednou pro vždy."

,,Pokud nás dřív neupálí zaživa," poznamená Třpytka.

,,Neupálí," ušklíbne se Monty.,,On nás utopí."

,,Může i upálit, neboj se," mrkne Wernera žertovně, ale oči jí žhnou.

,,Jak to? Terdos je vodní drak, ne? A vodní draci nechrlí oheň," nechápe Blesk.

Modrá dračice zavrtí hlavou.,,Může sice do vody, ale pochází ze souše. Společně s mu sestrou Weilou jsme pro něj vymysleli kouzlo, které mu umožňuje žít ve vodě. Nechrlí vodu, ale oheň, jako všichni draci z pevniny."

,,A jeho oheň ve vodě nevyhasne?" podiví se Monty.

Wernera zavrtí hlavou.,,Nevyhasne. Weila při kouzlení myslí na všechno."

Werdorb se pousměje.,,Taková ona vždycky byla."

Na tohle už nikdo nic neřekne.

Náhle se vedle nás šedivě zableskne. Zvedne se vítr a obalí nás všechny suchou trávou a hlínou. Zamrkám, abych si pročistil oči a znechuceně se zamračím. Ten bordel mám úplně všude.

Na tenhle výjev nikdy nezapomenu.

Místo Tajgy, kterého očekávám, přede mnou stojí obrovský, tmavě šedivý had. Temné oči mu září jako hvězdy a úzký jazyk vystřelující z obrovské tlamy působí ještě hrůzostrašněji, než Werneřin řev. Z horních čelistí mu vyrůstají dva ostré tesáky. Vypadá trochu jako kobra, u hlavy má velké ,,vějíře", které se mu zdvihají s každým nádechem. Tím však veškerá podobnost s kobrou končí. Ocas má jako chřestýš. Zvuky, které vydává, jsou zvláštní a tajemné. Je o dost delší než já a hlavu má stejně velkou.

Vedle něj se šklebí podstatně menší modrý had, jehož oči se mi zabodávají do hlavy jako dva zuby. Tohohle hada znám, už jsme se jednou setkali. Je to Hektor.

Šedý had se zasměje a blýskne po mně rošťáckým úsměvem.

,,Co tak vejráš, Pegasusi?" mrkne na mě. Ten hlas okamžitě poznám.

,,Tajgo?" vydechnu.

,,A kdo jiný?"

Třpyka se roztřeseně nadechne. Hvězda se naopak malinko usmívá, jako kdyby bylo naprosto normální, že se lvi mění v hady.

,,Můžete mi někdo vysvětlit, do čeho jsme se to zase namočili?" skloní Blesk poraženě hlavu.

Werdorb se hrdelně zařehtá a švihne ocasem.

Posupně každého z nich představím. Hektor, zdá se, už všechny zná, ale mí přátelé jsou trochu mimo. Zajímlo by mě, kdy nás živt přestane překvapovat. Kdy už konečně budeme mít klid?

,,Tajga říkal, že máte problém," řekne Hektor, když všechno zdravení skončí. Hlas má překvapivě jemný, jako samet.

,,Ne my, " opravím ho.,,Já mám problém."