Rodina upírů

Jsem ta,co nespí. Jsem ta,co má nejradši červenou tekutinu a jsem až moc rychlá. Jsem upír rodu becklinových. Už mi je 99 let,ale vypadám na 17 let. Jmenuji se Helena Becklinová. V životě jsem se nezamilovala. Bydlím v hradě,který oplývá temnota. A nikdo sem nevkročil. Bydlím s mou matkou Amelií a otcem Lukasem. Máme poddaný.

Jednou se,ale něco změnilo

Večer jsem si jen lehla a dívala se do stropu. Přemýšlela jsem,jaké to je spát a chodit do školy. V tom jsem ucítila pach. Vůně,kterou jsem neznala. Dokonce jsem ucítila i kapky krve. Rychle jsem vyskočila z věže a běžela za člověkem. Nikdy jsem nikoho nezabila a ani jsem nechtěla. V tom jsem ho uviděla. Byl to mladý mládenec. Krásný a úžasný. Umíral!! Měla jsem z toho děsný pocit. Vzala jsem ho s sebou do mého pokoje. Nikdo mě neviděl. Rychle jsem běžela do kuchyně. Vzala jsem hadr a obvaz. Za 3 sekundy jsem byla zpátky. Nedokážu uvěřit,že jsem krvi odolala. Ošetřila jsem ho a zkusila políbit. V tom otevřel oči. Já jsem se pousmála. On se z hluboka nadechl a posadil se. ,,,Kdo jsi?" ,,Helena,ty?" ,,Tomáš. Kde to jsem?" ,,V mém v pokoji." On se pokusil vstát. Pomohla jsem mu. ,,Myslíš,že tu budu moct zůstat? Myslím,tak den?" ,,V utajení,ve stodole?!" ,,Díky." ,,Tak pojď." chytla jsem ho za ruku,abych ho vedla. On klopýtal. Zvládli jsme to akorát. Ve stodole se posadil. ,,Díky moc,Heleno." ,,Není zač... Co jsi dělal,že jsi málem zemřel." ,,Utekl jsem ze sirotčince,spadl jsem od někud." ,,Já musím už." ,,Vrátíš se?" ,,Ano." a odešla jsem. Otci jsem to říct nemohla a matce také ne! Další den jsem k němu přišla. On ještě spal. Dívala jsem se na něho. On se lekl,když se probudil. ,,Ježiš!" ,,Promiň." On se na mě pousmál a polibil mě. Bylo to po prvé,co mě někdo políbil. ,,Si úžasná!" ,,Nejsem." otočila jsem se. ,,Děkuji ti za záchranu."nakonec vyslovil. ,,Za nic." Bála jsem se,že jsem se zamilovala. Byla jsem tam celý den. Jen na jídlo jsem se vracela.

To co nikdo nečekal

Seděla jsem tam,tak v tom jsem slyšela kroky. ,,Ne!" věděla jsem,že je to někdo. Toho chlapa jsem,ale neznala. Oba dva nás omráčil. Probudila jsem se,ale nikdo tam nebyl. Byla to věznice. Strávila jsem tam měsíc a to bylo zle. Po měsíci se upír nekontroluje,protože má hlad.Bylo jasné čeho chtěl docílit. Snažila jsem se na to nemyslet. Potom jsem tam byla další měsíc. Myslela jsem,že umřu. Proto jsem byla několik dní v komatu. Potom mě někdo chytil za pas a táhl mě někam. Byla jsem mimo. ,,Heleno,probuď se!" brečel Tomáš. Já jsem se snažila mluvit,ale nešlo to. ,,Heleno!"znova se snažil.Potom mě do pusy vrazil láhvy s krví. Vypila jsem to celý,ale nestačilo to. ,,Heleno?" podivil se. Kdyby mě ten chlap nedržel asi bych ho zabila. Zrudly mi oči. Potřebovala jsem krev. ,,Ty miluješ tuhle zrůdu?"zeptal se Toma. ,,Jakou zrůdu?" ,,Ona je upír!" On se lekl. ,,Zabila by tě,kdybych ji pustil." ,,Nevěřím!" Pustil mě. Já jsem si stoupla. Bála jsem se,že mu něco udělám.

Sebekontrola

Musela jsem se ovládnout! Chytla jsem ho za krk. Tom se lekl a mluvil ke mně. Já jsem začala brečet. V tom jsem uviděla kůl. Pustila jsem se a napíchla na něj. Lehla jsem a umírala. V tom přišla mamka a otec. Otec zabil toho chlapa a matka mě oplakávala. Musela jsem to udělat. Nechtěla jsem o něj přijít.

To byl můj konec?!

Měl to být můj konec? Otec mě kousnul znova,abych žila. Tomáš mě nakonec políbil.

Další den jsem se probrala a uviděla po mém boku Tomáše. ,,Ty jsi upír?"lekla jsem se,protože měl jiné zuby a oči, ,,To jen kvůli tobě."usmál se.