Už jsem odloučen od civilizace asi rok a půl. Musím přiznat, že až na Paris mi to nechybí. Jsem svobodný, volný jako pták. Lov je lepší než doufat, že si někdo vzpomene a dá vám najíst.
Taky strom je lepší bydlení než ztrouchnivělá kůlna.
V lovu jsem se zlepšil, takže už ulovím i menší srnu. Ta mě vždycky zasytí tak na týden.
Když nemůžu usnout, vylezu si na nízký strom a pozoruji měsíc. Vidím v něm mě a Paris, jak si hrajem. Volá na mě Bailey ty můj Bailey. Občas se ještě dobelhám do podzemí a občas prostě usnu na stromě.
Taky, co se změnilo od odchodu od civilizace, je moje tělo. Nebyl jsem sice tlustý, ale i tak jsem zhubnul. Taky jsem i zesílil. Řekl bych, že divočina si mě vymodelovala do podoby zvlčelého psa.
ČTEŠ
Member of the wofl pack
PertualanganByl jednou jeden pes, Bailey se jmenoval. On agility skákal a byl vždy nejlepší, ale pak z ničeho nic se začal zhoršovat. Tak ho jeho paničky (Paris) otec uvázal ke stromu a odjel. Jenže Bailey se vrátil, aby zase rozesmál svou Paris. Když se vrátil...
