Láska na ledě ❤ (Příběh hokejistky)

"Jak nečekané"°36°

Týden uběhl docela rychle a dneska již byl čtvrtek. Ze školy moc novinek není. Mám mít do zítra obraz na určité téma na výtvarku, píšeme test a mám úkol na chemii. Takže úžasné odpoledne. Zítra se chystám jít s holkama na kafe pokecat a večer možná půjdu na párty. Na sobotu toho moc naplánovaného nemám a v neděli budu mít trénink. Možná, že až bych měla dneska čas, mohla bych jít provětrat svou Berušku. Párkrát jsem na ní dříve jezdila, ale poslední dobou moc ne. Hold není čas.

Ze školy jsem dneska přišla už v půl druhé a tak jsem měla dostatek času na úkol a na projekt, který byl na dějepis. Na ten test jsem se učila už včera a tak si to dneska jen zopakuju. Úkol jsem měla hotovej už za deset minut, bylo to easy... A ten projekt byl na delší dobu, no. Dělala jsem ho nejdříve jen hodinu, pak si dala pauzu na jídlo. Dole nebylo moc jídla, ale palačinky se z toho udělat dali. Udělala jsem si teda palačinky, vzala si zbytek pravé Nutelly a nakrájela si jahody, maliny. Nakonec jsem si to taky zalila sirupem a odnesla si to do pokoje. Lehla jsem si na postel, ujídala palačinky, psala si s Nicolasem a kámoškou. Po půl hodině jsem s touhle činností skončila a šla jsem si zase sednout k projektu. Koukla jsem se na hodiny a už bylo pět hodin. Projekt mi potrvá tak ještě maximálně tu jednu hodinu a pak bych mohla okolo sedmé a nebo osmé ven, zajezdit si na motorce.

_____________________________________

Projekt jsem před chvílí dodělala, úkol jsem také měla a zopakované učivo na test jsem už taky zvládla. Bylo půl osmé, protáhlo se to teda víc než jsem čekala. Chodím spát vždycky později než bych měla a tak mi to nevadilo. Převlékla jsem se ze svých kalhot na doma a z trička, které bylo protrhané. Vzala jsem si tričko s potiskem Marvelu, kanadskou mikinu a úplně na vrch jsem si vzala koženou bundu. Ještě kožené kalhoty, adidasové boty a vlasy nechala volně rozpuštěné. Ze svého stolku jsem si vzala klíčky od motorky, mobil dala do kapsy u bundy a zapla ji. Vyšla jsem před barák a pak zamířila do garáže. Mamka tu měla svoje auto, kolo a ještě skútr. Brácha měl svoje u sebe a pak tam v rohu byla moje motorka. Auto jsem musela mít venku. Svou holku jsem si vyvedla ven, z garáže si ještě pro případ vzala druhou helmu. Svou jsem měla zase čistě v černé jako motorku. Nasedla jsem si na ní, nastartovala ji a až teď jsem si uvědomila, že nevím kam bych měla jet.
Mohla bych najet na dálnici a pokud bych někde viděla místo, odkud jsou nejlépe vidět hvězdy, zastavila bych... Miluju hvězdy, měsíc a obecně všechno kolem toho.
Ruce jsem měla zase v kožených rukavicích, rozjela jsem se a už jsem přibližně věděla kam jet. Dálnice byla tak půl hodinky cesty, takze bych tam měla dorazit nejdéle v půl osmé. Vyrazila jsem, jela jsem takovou střední rychlostí a nakonec jsem to na dálnici nakopla, na svých oblíbených dvě stě. Jela jsem tak možná půl hodiny a nebo více, ale všimla jsem si jednoho místa. Pět minut odsud je nějaká restaurace, kafe sebou a tak. Cestou zpátky bych se tam stavila. To byla jedna věc. A pak tu bylo to místo. Zřejmě přehrada, která byla docela dost velká a v tuhle dobu už i dost studená. Já byla otužilá, takže mě by to ani moc nevadilo. Byla tu udělaná písečná pláž, na které ted nic nebylo. Pár velkých stromů s případnými listy, nějaký keříky a pak jen pusto. Jen ta pláž. Byla docela tma a na nebi už vysvitlo pár hvězd. Měsíc byl zrovna v úplňku a ten je ze všech jeho podob nejhezčí, podle mě.

Svou motorku jsem nechala u jednoho ze stromů, zamkla ji pro jistotu a rozešla se o kousek dál. Sedla jsem si na studenou pláž, tak maximálně dvacet metrů od toho stromu, kde stojí Beruška. Chvíli jsem pozorovala hladinu přehrady a přemýšlela nad posledními dny. Mám přítele, výborného trenéra na hokej, ve kterém se prý dost zlepšuji. Můj bratr si našel po delší době holku, která je podle něj hrozně moc fajn. Ještě jsem neměla tu možnost ji poznat. Škola mi zatím jde a snad to tak půjde i nadále. Doufám v to...
Hvězdy zaplnily už celou oblohu, měsíc svítil. Přehrada byla klidná. Stromy se pod náporem menšího větru lehce ohýbaly, vysoká tráva vydávala svoje obvyklé zvuky.
Lehla jsem si, abych se mohla koukat na hvězdy na obloze. Studený písek mi pošimral má záda i nohy. Ruce jsem si dala pod hlavu, abych ji neměla celou od písku. Koukala jsem se na ty zářivé tečky na obloze a chvíli se snažila najít nějaké souhvězdí. Našla jsem pouze Malý a Velký Vůz, samozřejmě i hvězdu Polárku. Koukla jsem se na svůj mobil a hodiny mi na něm ukázaly už něco málo po desáté hodině. Byl čas vyrazit, abych se stihla ještě zastavit pro kafe. Zvedla jsem se z písku, oklepala se a vyšla k motorce. Nasedla jsem si, vzala si svou helmu a nastartovala. Vyjela jsem z tohoto místa a ještě se za ním naposled otočila. Jela jsem zhruba tech pět minut, než jsme dorazila k té řekněme restauraci. Sesedla jsem si, helmu sundala a vzala ji do ruky. Peníze jsem měla vždycky v jedné přihrádce a tak jsem si pár drobných vyndala. Vešla jsem, jdouc si rovnou objednat kafe s sebou. Objednala jsem si středně velké latté s cukrem. Než to udělali, odskočila jsem si na toaletu a když jsem vycházela uviděla jsem, Freda?!

Uviděla jsem Freda, jak vychází z kabinky. S dívkou za zády. No do prdel....

,, Hmm, ahoj.“ řekla jsem vykolejeně.
,, Jé, ahoj Kate. Co ty... Tady?“ řekl Fred, když si mě všiml. Byl vykolejený a nervózní.
,, Nic. Já už radši.. půjdu.“ řekla jsem a odešla bez odpovědi.

Vyšla jsem z toalety a došla si pro své kafe. Ihned jsem odešla ven a tam jsem si u motorky vychutnala své latté. Hlavou mi poletovalo tak milión otázek. Myslela jsem, že se změnil. Mýlila jsem se.
Kafe jsem dopila a jelikož jsem si ještě chvíli chtěla užít, vytáhla jsem své tzv. Lehké cigarety. Kouřím jen výjimečně, když potřebuji uklidnit. Jinak kuřák nejsem. Vzala jsem si jednu cigaretu, vyndala si zapalovač z kapsy, dala jsem si cigaretu do pusy a zapálila. Vydechla jsem kouř a koukala do dálky.

,, Hm, odkdy kouříš?“ uslyšela jsem za sebou, mě velmi známý hlas.
,, To ti neřeknu, Frede. Jen výjimečně ale.“ odpověděla jsem mu. On mezitím přešel ke mě a přisedl si na lavičku na které jsem seděla. Nedopalek od cigarety jsem odhodila a zašlápla. Fred vstal a mlčel.

,, To co si viděla, nebylo to tak jak si myslíš.“ začal Fred.
,, Nepotřebuju to vědět. Už pojedu. Jak tu jsi?“ zeptala jsem se a ani nevěděla proč.
,, S kámošem, který mi odjel. Takže zřejmě jdu pěšky.“ řekl zklamaněji.
,, Naskoč, tady máš helmu. Svezu tě.“ řekla jsem mu. On si vzal helmu, nasedl a já ho odvezla domů.

Doma jsem si dala sprchu, připravila si věci na zítra a šla spát. S myšlenkami úplně mimo.

Kapitolka má 1185 slov. Zase je delší, jelikož mám čas a chuť psát.

Snad se vám líbí a znovu všem děkuji za přečtení❤

Užívejte si ještě ten kousek prázdnin..❤

Vaše❤
xxxx