Když najednou se ozval mě od někud povědomý hlas "Stop!" Zavelel. Když se postava vlčice vynořila, došlo mi, že to byla ta vlčice, kterou jsem zachránil. Vlci poodstoupili a zůstali ve střehu.
"Vítej." Řekla vlčice. "Omlouvám se za ten chaos. Dovol abych ti ještě jednou poděkovala a nabídla ti pozici v mé smečce." Řekla hrdě. "J-j-já, děkuju, ale nevím jestli chci znovu změnit styl života." Řekl jsem poddaně. "Dobrá, nebudu tě nutit." Odvětila "Smečko pojďme-" v tom jsem ji přerušil. "Počkejte prosím." "Hele ty vrtichvoste (pse) neobtěžuj alfu!" Vykřikl oprsklej jeden vlk. "Ticho! Wintere!" Ten vlk zastoupil do řady a sklopil hlavu. "Mohu vás i celou vaši smečku pozvat k mému doupěti na něco málo k jídlu, jako poděkování?" Zeptal jsem se. "Poděkování?" Uchechtla se. "A-a-ano." "No dobrá. Děkuji. Děkuji za celou smečku."řekla na konec a já ji společně s celou smečkou dovedl do mého doupěte.
"Tak a toto je moje doupě." Řekl jsem jako kdybych byl nějaký průvodce. "Jsem tu už tři roky. Jo a jmenuji se Bailey."
Dále jsme se přesunuli pod mojí úschovnu jídla na stromě a já vyskočil nahoru. Házel jsem postupně každému jeden kus masa. Když už měli všichni, vzal jsem si jednu kost, kerou vždy koušu a žužlám když nemohu spát. Slezl jsem s ní dolů za ostatními.
Při jídle jsem se seznámil postupně s celou smečkou. Všichni vypadali a byli fajn až na... na... na toho oprsklého, drzého a namyšleného Wintera.
Taky jsem se začal zamilovávat do alfy. Byla milá, přísná, ale spravedlivá a byla neskutečně krásná.
ČTEŠ
Member of the wofl pack
AventuraByl jednou jeden pes, Bailey se jmenoval. On agility skákal a byl vždy nejlepší, ale pak z ničeho nic se začal zhoršovat. Tak ho jeho paničky (Paris) otec uvázal ke stromu a odjel. Jenže Bailey se vrátil, aby zase rozesmál svou Paris. Když se vrátil...
