Member of the wofl pack

22. KAPITOLA

Jednou v noci jsem se probudil ze snu. Všichni okolo spali jak zabití. Ten sen byl o mně a Paris (tím myslím svou majitelku, ne dceru). Zdálo se mi že jsme se opět schledali. V noci, na náměstí. Nějaká síla mi říkala ať se vydám na náměstí. Ani nevím proč, ale poslechl jsem jí.
Běžel jsem lesem a už jsem viděl světla. Běžím za tebou Paris. Když už jsem byl ve městě, zpomalil jsem krok. Něco mě táhlo k lavičce před divadlem, tak jsem se tam vydal. Když už jsem se zastavil a pohlédl na lavičku, seděla tam asi dvacetiletá žena a ta žena byla moje Paris. Zrovna visela na nějakym chlapovy. Radostí už jsem to nevydržel a začal radostí štěkat. Ona se otčila. "Můj ty bože Bene t-to je můj pes. BAILEY! Pejsku můj." Rozeběhl jsem se k ní a skočil na ní. Po dlouhém vítání jsem si uvědomil, že Ben je její kluk a taky, že se blíží ráno. Ach ne musim za Candy. Naznačil jsem Paris a Benovi ať za mnou jdou.
A povedlo se za rozbřesku jsem byl i s nimi před doupětem. Všichni ještě spali. Začal jsem výt abych je vzbudil všichni vstali a přišli ke mně. Potom se podívali na Paris a Bena a zase nevěřícně na mě. Všechno jsem jim vysvětlil a představil je celé smečce. Pak jsem jim ukázal svou rodinu.
Potom jsem je odvedl a smečka mi jasně dala najevo, že buď oni nebo Paris.
Rozhodl jsem se pro smečku. Ale i tak jsem se šel naposledy rozloučit s Paris. Teď už mi nevadilo odejít, splnil jsem totiž své poslání, učinit Paris šťastnou.
Vykouzlil jsem jí úsměv a to bylo to, co jsem vždy chtěl.
Když jsem se vrátil, šel jsem si hrát a hlídat vlčata, aby si Candy taky oddychla.
"Jé ty hlídáš vlčata. Nepohlídal bys mi prosim i moje, chci se jít s Francem a Denym proběhnout." Řekl Winter. "Ty ses snad zbláznil. Jak mám podle tebe hlídat deset vlčat?" "Však ty to zvládneš." Řekl a odběhl pryč.
"Ahoj, zahrajeme si seznamovací hru. Co vy na to?" Zeptal jsem se. "Jo super." Řekli a šli jsme hrát.
Nejdřív jsme se představili my a potom přišla řada na Winterova vlčata. "Ahoj, já jsem Clara." Představilo se nejmenší vlče. "Já jsem Pongo." "Já jsem Suzy." "Já jsem Jeff." "Já jsem flufy." Řekla nejchlupatější. A já jsem Dina."
"Jo a teď je čas na skutečné hry, vlčata." Zvolal jsem poskočil. Hráli jsme si celé hodiny a bavilo nás to. Honili jsme se a skákali a padali do vody. Po tom, co přišel Winter vzal si utahaná vlčata a odešel, jsem předal vlčata Candy, olízl jsem jí a šel spát. Cestou jsem, ale zaslechl rozhovor Wintera a Ember. Vím, že poslouchat se nemá, ale...
"Wintere, tys je teda unavil." Pochválila Wintera Ember. "To víš..." Winter se vytahoval jak kšandy a o mně se samozřejmě nějak zapoměl zmínit. Když odešel, jeho lež odhalila. "Mami" zamžourala Suzy. "Ano zlato?" Odpověděla Ember. "Můžem si prosím, prosím zítra zase hrát s vlčaty a Baileym?" Zakňourala Suzy. "Jak hrát si s Baileym?" Zeptala se zmateně Ember. "No jako dneska." Štěkl Pongo. "Jak jako dneska?" Zeptala se ještě zmatenější Ember. "No on se o nás zajímá a hraje si s náma." Prohlásil Jeff. "A jeho vlčí dvojčata Lisa a Lena jsou strašně milý." Štěkla Flufy. "Zapomělas na Paris a Hadšiho." Opravila jí Clara. "Jo tak teď už ale spát musíte na zítřek nabrat, co nejvíc sil." Řekla na dobrou noc Ember.
Hned, co vlčata usla slyšel jsem hádku Ember a Wintera. "Proč jsi mi neřekl, že jsi vlčata dal na krk Baileymu!?" Vyštěkla Ember. "On si stěžoval?!" Zeptal se naštvaně Winter. "Ne, řekla mi to vlčata. Ale Bailey by si měl stěžovat, když měl celé odpoledne dvanáct vlčat na krku!" Vyštěkla Ember. "No tak proomiňň..." Řekl sarkasticky "promiň, že jsem chtěl být chvíli svobodnej." Dodal. "Odejdi!" Řekla skrze slzy Ember. Jenže on neodcházel. "Odejdi!!!!!!" Tohle doslova vyštěkla. Ke konci této věty jí došel hlas. Vyštěkla to s takovou zlostí, jakou jsem nikdy neslyšel. Winter odešel.