Sázka II // Ment✔

Já vím, vztahy na dálku nefungují...

Wassup!! Vítejte u dalšího dílu vaší oblíbené knihy Sázka, tentokrát originálně pojmenované Sázka II. Po několikaměsíční pauze opět sedám ke svému notebooku, vedle kterého leží blok s původní osnovou na druhý díl téhle knihy, který jsem napsala hned po ukončení prvního dílu, na konci listopadu minulého roku. Slibuju, že se budu snažit psát stejným stylem jako loni, ale tak dokonalý už to nebude, protože Sázka je jenom jedna a už se mi asi nikdy nepovede vymyslet něco takového, ale určitě se budu snažit. Taky tím chci vám, kteří jste tuhle knihu otevřeli třeba náhodou doporučit, abyste si přečetli alespoň pár kapitol z prvního dílu. Není to proto, že bych chtěla vyžebrat přečtení, protože ta kniha má momentálně 32 500 přečtení, což je neuvěřitelný!! Hrozně moc vám za to děkuju, hrozně moc si toho vážím a vím, že lepší čtenáře bych si nemohla přát, miluju vás lidi!! <3

Pokud si ale první díl nepřečtete celý, vůbec to nevadí, protože oni na sebe stejně nebudou moc navazovat, jde jen o hlavní postavy, které by se v nové knize měly objevit všechny a hlavně přibudou další (někteří už ví xD).

Ještě úplně nakonec, omlouvám se předem, ale už jsem na vyšším gymplu, takže učení přibývá, což znamená, že nejspíš nebudu stíhat 2-3 kapitoly týdně jako minule, ale vidím to tak na 1-2, samozřejmě se budu snažit a pokud mě zase dokopete, tak budu psát do rána, ale alespoň jednu týdně se budu snažit držet.

To už je ode mě všechno, děkuju všem, kteří to dočetli až sem (někdy mám vážně povídací náladu a dneska je ten den :D) a teď už si užijte zaslouženou první kapitolu.

Lussie <3

"No tak lidi... Je to party nebo pohřeb??" Zvedla se Anča z křesla a postavila se naproti nám. "Přestaňte laskavě chvíli myslet na budoucnost a pojďte to trochu zapít, je poslední den prázdnin a já už mám žízeň," S úsměvem se otočila a pomalu šla k baru.

"Možná má pravdu, nechci si to loučení pamatovat," Zvedla se i Péťa a za ní ostatní.

"Za chvíli jsme u vás," Zasmála jsem se, pohodlně usazená na Honzovi. Tomáš mi ještě nazpátek zamával a pak už se nám celá skupinka ztratila v davu lidí.

"Vím, že jsme budoucnost nechtěli řešit, ale je něco, o čem si musíme promluvit," Začal Honza opatrně a mně bylo naprosto jasné, na co naráží. Upřímně, už jsem o tom taky přemýšlela, ale nikdy jsem o tom nedokázala mluvit.

"Já vím, vztahy na dálku nefungují..." Opřela jsem si hlavu o jeho hruď a nechala jeho ruce jemně bloudit po mých zádech. Cítila jsem, že přikývl a stejně jako mně mu došly slova.

Možná je to naše poslední objetí, možná jsou to poslední chvíle našeho vztahu...

Chtěla jsem si tyhle minuty navždy zapamatovat, abych nikdy nezapomněla, jaké to bylo v jeho objetí, jaký pocit ve mně vyvolávala jeho přítomnost, jak mě i po těch čtyřech letech dokázal vždycky něčím překvapit, rozesmát, uklidnit...

Rozhodnutí jít studovat do Prahy, bylo to nejtěžší rozhodnutí v mém životě. Nechat tady rodinu, přátele a kluka, kterého nade všechno miluju.

Celá naše parta se v podstatě rozpadá... Zatímco já se s Ančou a Tomášem stěhuju do Prahy, Lea a Péťa míří do Brna a ostatní kluci zůstávají v Plzni. Honza jako jediný z nás na vysokou nejde. Za ty čtyři roky dosáhl milionu odběratelů a chce se teď youtube věnovat naplno.

"No a právě proto, že vztahy na dálku nefungují, jsem se nám rozhodl pronajmout byt v Praze," Mluvil naprosto vážně, ani se nepousmál.

"Co - cože??" Vypadlo ze mě při mojí náhlé skorozástavě srdce.

"Přece sis nemyslela, že bych tě nechal na čtyři roky odjet samotnou," Teď už se pousmál a já v tu chvíli nevěděla, jestli se mám smát nebo brečet.

"Takže... Budeme dál spolu," Vydedukovala jsem z jeho další informace. Můj mozek sice pořád ještě zpracovával první větu, konkrétně tu část pronajmul jsem nám byt... Znamená to, že budeme bydlet spolu, ne?

"Ano lásko, budeme dál spolu," Potvrdil mi znovu a krátce mě políbil.

"To je to nejkrásnější, co jsem od tebe za ty roky slyšela..." Pousmála jsem se.

"Ještě toho uslyšíš hodně," Objal mě pevněji. Obmotala jsem mu ruce okolo krku a přitáhla si jeho hlavu blíž. Spojila jsem naše rty do dalšího dokonalého polibku, který jsem si užívala plnými doušky. Tak moc ho miluju... Rukama stiskl moje boky a otočil si mě k sobě, takže jsem na něm seděla obkročmo.

"Tak kde jste vy dva?" Vynořila se odněkud Anča a za ruku mě z Honzy strhla. "Pojďte se bavit," Pousmála se a otočila se na překvapeného Honzu.

"Doteď jsem se bavil," Podotkl ublíženě, ale nakonec se taky postavil a s rukou kolem mého pasu se vydal směrem k baru.

"Co si dáte?" Vyzval nás hned číšník.

"Jednu kolu s rumem a..." Otočil se Honza na mě. "Vodku s džusem," Pousmála jsem se.

Než nám barman připravil drinky, posadili jsme se naproti sobě k malému stolku v rohu baru u velkého okna.

Když jsem se rozhlédla kolem, všude jsem viděla známé tváře. Za těch osm let jsme se všichni skvěle poznali a bude pro nás všechny těžké tuhle partu lidí opustit...

"Luci..." Vyrušil mě Honza se skleničkou v ruce.

"Jsi v pořádku?" Starostlivě se pousmál, naklonil se přes stůl a jemně mě políbil na tvář.

"Jenom jsem se zamyslela," Chytla jsem ho za ruku a do druhé si vzala svojí skleničku.

"Tak... Na společný bydlení?" Pozvedl Honza skleničku.

"Aby to bylo tak krásný jako doteď," Ťukli jsme si a oba se napili.

Potom si Honza přesunul židli vedle mě a ruku mi položil kolem ramen. Opřela jsem si o něj hlavu a na chvíli zavřela oči.

"Miluju tě," Zašeptal nade mnou a vtiskl mi polibek do vlasů.