Member of the wofl pack

25. KAPITOLA

Dnes jsem šel naposledy lovit s vlčaty, totiž jsem na ně spíš jen dohlížel a dával poslední rady. Dnes pozdě večer nebo zítra brzy ráno mi odejdou a budou se snažit přežít a najít si novou smečku. Možná, že založí smečku společně s vlčaty Ember a ehm Wintera.
Nic z toho nikdo z nás neví. Ale, co ví každý je, že dnes večer musíme pořádně rozloučit s pořádně velkým jelenem k snědku.
Cestou na naše loviště ke mně přiběhla Paris a řekla: "Bailey, mám strach." "Proč?" Znejistil jsem. Paris byla vždy v klidu a teď byla celá nejistá. "Ve vzduchu cítím podivné napětí a pach smrti." Řekla vystrašeně. "Neboj se. To se občas stává. Jsme v lese, kde se zvířata loví a tak tu sem tam nějaký ten pach smrti zasmrádne." Paris chtěla něco namítnout, ale když pohlédla do mích očí, zjistila, že to nemá cenu.
Když jsme dorazili na místo a začali lovit jelena, zjistil jsem, že Paris měla pravdu. Lovci! Honem pryč! Řekl jsem si a vyštěkl: "Lovci! Pryč! Utíkejte pryč!"
Rozeběhli jsme se, co to šlo a za námi se ozvali střely. Utíkali jsme lesem před střelami lovců a snažili se přežít.
Chvíli jsme se zastavili na nabrání sil. Konečně jsme neslyšeli zvuky výstřelů. Všichni se svalili na zem a snažili se popadnout dech. Jediná Paris stála a hlídkovala.
Najednou jsem spatřil, jak se z křoví vynořila pistole. LOVEC! Paris ho neviděla a on už sahal na spoušť. Na křičení je pozdě je tu jen jedna věc, která by Paris zachránila a já ji jdu provést.