Happily and Unhappily ♥ /POZASTAVENÁ!!/

Part 25

Dojeli jsme k tátově firmě a tam nás Zayn vysadil. Ještě si za to svezení vyžádal pusu na tvář. No, když si vzpomenu na to, co jsme dělali včera, byla pusa na líčko jen maličkost. To co se stalo včera, bylo jen ze zoufalství a navíc, jsem vlastně ani nevěděla, co dělám. S Loíím jsme došli do mé kanceláře. „Tak tady je" rozhodila jsem ruky a ukázala po místnosti. „Máš to tu větší než já celý dům" zasmál se. „Nelži" napomenula jsem ho. „Tak co máš na práci?" zeptal se. Došla jsem ke stolu a uviděla jsem štos papírů a na něm lísteček se vzkazem: „Celkový průměr tržby za tento měsíc, spočítat náklady navíc. Zatím vše dcerko. Vím, že to zvládneš. Táta xx" Podala jsem lísteček Louíímu. Ten převrátil očima a konstatoval: „S tím ti nepomůžu." „Já vím," usmála jsem se na něj, „Dej mi tak půl hodinky a pak se ti budu věnovat. Dělej si tu, co chceš, jen nic neznič." Přikývl se šibalským úsměvem. Zakroutila jsem hlavou a pustila se do práce.

Za necelou půl hodinku jsem to měla jak spočtené, tak i překontrolované. „Hotovo" řekla jsem a položila štos papíru na stůl. „Konečně" vzdychl Louíí. Zakroutila jsem hlavou nad jeho poznámkou. Sedl si na parapet. Okamžitě jsem si sedla vedle něho. „Car, a teď mi pověz vše, co se stalo. Chci to slyšet, i s tvojí verze." Přikývla jsem a spustila své vyprávění. Jediné co jsem vynechala, byla ta část, kdy jsem chtě, nechtě udělala Zayna. Ani o líbaní, jsem se mu nezmínila. Ještě teď si myslím, že jsem ho jen využila. Řekla jsem mu prostě jen to, že u mě zůstal přes noc a uklidňoval mě. „Takže Niall ti prozradil všechno o Sendy?" Přikývla jsem. „Já ho fakt zabiju" procedil Louíí. „Ne to nedělej. Ještě se musíme poznat. Pak si s ním dělej, co chceš" zasmála jsem se. „Není co poznávat. Přiblblý blonďák, co se ztrapní, kde může" zakroutil pobaveně hlavu. „Půjdeme už? Musíme se stavit ještě u mě doma, abych se převlékla na tu párty." „Tak jdeme, ty naše matikářko" zasmál se. Když už jsme seděli v autobuse na cestě ke mně domů, překvapil mě svou otázkou. „Vážně, odpustíš Harrymu?" „Nejspíš jo, přece jenom se snaží a je tu jedna věc, kterou jsme ti neřekla." Sklopila jsme hlavu a zase koukala na své boty. „Mám se bát?" zeptal se s úšklebem. Zavrtěla jsem hlavou a koukla jsem se mu do očí s otázkou, mám mu to říct anebo ne?

Pohled Louise

„Klidně mi to řekni Car" upokojil jsem jí. Vzal jsem si její ruku a pobídl jí, aby konečně začla mluvit. „Pamatuješ si, jak jsme šli nečekaně ven, jen kvůli tomu, abych ti mohla říct o práci, co mi zařídil táta?" Přikývl jsem a nechal jí dál mluvit. „Jak jsme potom jeli spolu domů, tak mě políbil a pak vysedl. Po tom kině udělal to samé, ale vystoupil jinde. A po té párty, jak si mě nechal se opít, jsme se taky líbali." Zbořila tváře do dlaní. Potřeboval jsem chvilku na to, abych si to urovnal v hlavě. „A když jsem vás našel u Zayna?" Bylo to jediné, co jsem jí na to dokázal odpovědět. „To jsme měli rande" Nad slovem rande udělala uvozovky. „Car?" Zvedla ke mně hlavu a koukala se mi přímo do očí. „To proto tě to tak vzalo? Proto si byla tak naštvaná, že ti zrovna on říká princezno?" Hypnoticky přikývla, jakoby nevěděla, co na to říct, ale stále si myslím, že mi neřekla všechno. „Proč se mi zdá, že mi ještě něco tajíš?" zeptal jsem se jí na rovinu. „Tajím" přikývla se smutným výrazem. „Nemusíš mi to říkat" usmál jsem se na ní. „Já chci," usmála se, „ale až u nás." Autobus zastavil a my vyrazili přímo k ní. Ve dveřích jsme potkali jejich, dá se říct služku, která nám před odchodem slíbila sendviče. Došli jsme k ní do pokoje a já se přiblížil k houpací síti. „Můžu?" ve výrazu se mi objevil prosebný výraz. Se smíchem přikývla a zalezla do její šatny. Po chvíli vyšla, nesla v ruce dva komplety a ukázala mi je. Okamžitě jsem vybral ten napravo. Byly to černé šaty bez ramínek poseté malými bílými puntíky a sukně se jí vířila kolem. „Můžeš s k nim vzít, ty svoje oblíbené baleríny." Nechápavě se na mě podívala s otázkou: „Jak to víš, že jsou mé oblíbené?" „Nosíš je ke všemu, k riflím, sukni, k šatům." Když jsem to dořekl, vešla do pokoje Penny a dala mi s úsměvem do ruky, celý tác sendvičů. Kdyby tu byl Niall, tak je to všechno pryč hned, ale mi dva to nemáme šanci sníst. „Ty šaty ti budou neskutečně slušet" poznamenala, než odešla. „Jdu se převléct, ty zatím spořádej co nejvíc sendvičů" usmála se a chtěla odejít. „Nikam kamarádko, pojď sem a všechno mi povíš, když už si mi řekla, že mi to řekneš."