Já James Potter

Kapitola 5.

Ráno je klidnější než večer...

Ehh...to neplatí když máte malé dítě. Harry se probudil když začalo svítat. A jelikož Lily spala jako zabitá, musel jsem za ním jít já. Přišel jsem tedy do Harryho pokoje a už jsem to cítil. Bobek malého dítěte teda faaakt nevoní jak píšou maminky na fórum - nebo jak tomu mudlové říkají na těch jejich internetech. Tohle byl pach který vydal za pět upocených dělníků na stavbě.

Přebalil jsem tedy Harryho a položil ho zpátky do postýlky. Jak jsem tak měl opřené ruce o jeho postýlku, začal mě chytat za prsty. To ho natolik zabavilo, že se začal i vesele smát. Jeho něžný krásný dětský smích mi připomněl za co vlastně jsme bojovali. Pro CO jsme to dělali. Nebylo to zbytečné. Každému, který položil svůj život v bitvě proti Voldemortovi jsem musel poděkovat. Musel jsem mu oplatit to co pro mě a pro moji rodinu udělal či udělala. Rozhodl jsem se proto, že jakmile budu mít nějaké ty peníze, dám je rodinám všem padlým kteří stáli při nás. A začnu s tím co jen to půjde.

Jestliže položili své životy za to, aby další generace žila v naději a v radosti, padli na dobrém místě. Byl jsem neskutečně moc rád, že můžu zde vedle Harryho stát a být mu otcem.

Slyšel jsem vrznout dveře. Otočil jsem se tedy k nim, abych se podíval kdo přišel. Byla to ta, kterou jsem očekával - Lily. Její mírně rozcuchané vlasy připomínaly plamínky v ohni a její krásné očka, které byli značně rozespalé a jako kdyby skleněné se dívali přesně do těch mých.

"Promiň." omlouval jsem se. "Probudili jsme tě?"
"Jo," povytáhla koutek. "Ale tak jako tak jsem chtěla vstát dříve."

"Proč dříve?" zeptal jsem se jí. "Vždyť je půl sedmé."

"No," odpovídala mi zatímco brala Harryho do náručí. "Sice o tom ještě nevíš, ale za hodinu jedeš pro Vernona a Petunii."

Cos to právě řekla??! Že u MĚ V DOMĚ bude Vernon??!

"Aha?" vyrazil jsem ze sebe nucenej smích. "Super že o tom vím dopředu. Já už ani nevím jak se řídí!"

"Jamesi!" pronesla Lily rádoby káracím hlasem. "Ty, muž kterého jsem si vzala, že bys nedokázal poradit s autem?"

"To si piš že poradím!" odvětil jsem ambiciózním hlasem. "Žádnej blbej mudlovskej stroj nezmůže Jamese Pottera!"

"Tak už pojďme na snídani, ty hrdino." zasmála se.

Snídaně byla....byla, no. Byla to normální snídaně. Krmil jsem Harryho a u toho jedním okem sledoval noviny.

"Ty, Lily?" otázal jsem se.

"Mhmm?" zabručela na mě s plnou pusou.

"Víš co se teď děje se Snapem?"

"No..." začala Lily. "Od školy jsme se nebavili, možná to bylo taky proto, že se přidal k Voldemortovým Smrtijedům."

"Jo," zamručel jsem. "Teď o něm píšou v novinách."

"Co o něm píšou?" zajímala se.

"No, prý se omluvil." prozradil jsem jí. "Tvrdí že byl pod vlivem Impéria, jenže všichni víme jak to bylo ve skutečnosti.."

Snape totiž nejenom že se k němu přidal, on ho dokonce sám od sebe vyhledal! On byl jeden z prvních Smrtijedů, jeden z těch co mu pomohl nadělat největší paseku. Ten, co měl krev všech mrtvých na rukou. To on prozradil bydliště všech přátel, jen pro to aby byl jeho pán byl silnější. To ON schoval všechny jeho viteály!

"Bylo mu odpuštěno a dostal milost." pokračoval jsem. "A co je ještě horší, je náměstkem ministra kouzel!"

"To si děláš srandu Jamesi?!" vyhrkla ze sebe.