Scream before silent

16.

Stála jsem a čekala na svoji sestru. Bylo pět odpoledne a slunce pomalu zapadalo. Všímala jsem si tolik věcí, které jsem dříve přehlížela.
"Konečně si tady" vyhrkla jsem, celkem otráveně.
Nic neříkala. Docela mě to zasločilo.
"Jules, co je?" potichu jsem se zeptala a začala k ní přistupovat.
Hrála jsem, že nevím co se děje, přitom jsem věděla, že důvod, proč přede mnou moje sestra couvá je Ryan.
"Jul, pořád jsem to já..".Slzy se mi vehnaly do očí.
Ji to ale nerozhodilo,spíš znechuceně odfrkla.
"Copak ti mám věřit??" vyhrkla.
"Jsem si docela dost jistá,že tohle je jedna z tvých a Ryanových her".
Mlčela jsem. Tohle nebyla ona.
Ale měla pravdu. V podstatě to hra byla. Možná jsem ji vnímala jinak než ona, ale ano, byla.
--------
Celou dobu jsem seděl schovaný v keři a pozoroval, jak se hádají. Docela mi to přišlo, jako nepovedená scénka z nějakýho romantickýho filmu. Byl jsem připravený zakročit. Byl jsem si sám sebou tolik jistý.

"Hra skončila, Jules" prohodil jsem, jako kdyby vlastně o nic nešlo.
"Lauro, jak si mohla..?"
"Lauro, jak si mohla?!!" zeptal jsem se sarkasticky.
"Laura za nic nemůže Jules, všechno jsi si to zavinila sama. Vraždit nemohý? V tom si dobrá. Všichni zemřeli, né protože jsi chtěla udržet rodinu v bezpečí!" Už jsem vážne křičel nahlas. "Ale protože si chtěla ochránit sama sebe. Zabila si všechny, kteří veděli o tý nehirázný vloupačce a teď za to zaplatíš".
Musel jsem se vydejchat.
Laura se celá třásla a Jules nejspíš brázdila pamětí.
"Jules Kristino Mayová, jsi odsouzena k doživotí".
"Sejdeme se v pekle, Ryane".
Pořád si myslí, že mě tím ublíží. Vtipné.