Nejsi zrůda! Ale kocourek. (YAOI)

63. Zase v tom?!

,,J-já." Řekla mezitím, co se smalá. ,,Copak to čteš?" Koukl jsem mu přes rameno. ,,Jednu knížku, co jsem dostal od mamky. Počkej...jmenujeee se... Útěk z Paříže." Zajímavé. Sedl jsem si k němu, Kaori položil k Akimu na zem, kde si hráli a lehl si Kocourovi do klína. ,,Tohle je ten nejlepší polštář." Udělal jsem si pohodlí a koukal se na něj, jak si čte. ,,Yuzu pořád spí?" To nevím. ,,Jdu se kouknout." Opustil jsem svoje pohodlí a vydal se k němu do pokoje. ,,Yuzu? Spinkáš?" Šeptl jsem tiše, ale žádná odpověď. Nakoukl jsem tedy do postýlky a tam se ten malý spáč nacházel. ,,Ty lenochu." Zasmál jsem se a odešel. ,,Spí, jako poleno." Zasmál jsem se a zase si udělal pohodlí u Kocurka. ,,Yuu? Mohli by jsme si promluvit?" To je nějaké vážné. ,,Samozřejmě." Odložil knihu a pohladil mě. ,,Za chvíli budou dětem tři a měli by jsme je přihlásit do školky. Přeci jen si tam můžou najít kamarády. Ale bojím se toho, že jak má Kaori ouška, Yuzu to divné znamení a Aki se umí telporotvat, jestli je někam přijmou." Ty máš pořád jenom starosti Zlato. ,,Promluv si o tom a Ay. Tak ti pomůže, určitě taky někam Yami přihlásí. Tak by jste se mohli domluvit na stejně školce." Na to se mu rozzářila očka. ,,Báječný nápad. Jdu jí hned zavolat." Tak to ani náhodou. Držel jsem ho na místě a donutil ho se nehýbat. ,,To může počkat do zítřka."

A to Yuzuvi říká, že je lenoch. ,,Dobře, ale jenom chvíli." Taky jsem si trochu udělal pohodlí a pustil televizi. Běžel tam nějaký film, tam je to tam rovnou nechal. Popravdě už z tich pohádek mám noční můry, jak to běží pořád dokola. Tento hezký klid přerušil menší hluk z venčí. ,,Kdo to je? Ty jsi někoho zval?" Zavrtěl jsem hlavou. Yuu se tedy zvedl a šel se kouknout, kdo ruší. Uslyšel jsem pár hlasů a za chvíli to utichlo. ,,Jenom mi přišel balíček." Oznámil a odešel do ložnice. Planý poplach. Řekl jsem si a šel se kouknout na Yuzua. Už z chodby jsem slyšel jeho smích. Tak co zahračku našel jsem tentokrát? Hrál si tam s vláčkem. ,,Yuzu? Nechceš jít k nám?" Okamžitě přikývl, já ho vzal k sobě a odešel s ním zpátky. Posadil jsem ho k ostatním a Yuu přinesl popcorn. ,,Filmový večer?" Usmál jsem se a upsl k němu. Hned tam zapl nějaký film. Uplynula už dlouhá doba a děti si různě poposedaly na pohovku a usly. ,,Dojdu je dát do postýlek."

,,Děkuji." Šeptl potichu za mnou ještě Nishi a já je všechny vzal a šel. Nejdřív Yuzua, který měl pokoj hned u schodů. Uložil jsem ho a šel teď uložit Kaori. Ta mi omotala ocásek kolem ruky a nechtěla se pustit. Zlatíčko malý. Ještě jsem ji políbil a šel uložit Akiho. Ten se ale na poslední chvíli vzbudil. ,,Přečteš pohádku?...prosím." Co mám s tebou dělat. ,,Pohádku ti nepřečtu, ale jednu ti řeknu." Na jeho obličeji se po dlouhé době objevil úsměv a přikývl. Vzal si k sobě medvídka a lehl si. ,,Tak...Bylo nebyl. Není to zas tak dlouho, co se na tomto světě objevil jedem velmi hodný a chytrý klučina. Bohužel, ten klučina neměl kamarády, protože si z něho všichni dělali srandu, z toho, jak vypadá. Všem to přišlo strašná, hrozné, protože nebyl stejný, jako oni. Nedokázali přijmout nikoho jiného. Ale jemu to nevadilo. Měl maminku, která ho moc měla ráda. Tatínka neměl, protože ten ho taky neměl rád a odešel od něho. Hodně často ho mlátit, ale on byl rád, že má maminku. Klučina pomalu vyrost a začal chodit na střední školu. Bohužel, i tam si z něj dělali srandu a to nebylo vše. Mlátili ho a nadávali, jako kdysi tatínek. Ale tehdy si našel jednoho kamaráda, kterému jeho vhled nevadil. Připadalo mu to hezké. Jeho kamarád byl ale starší, tak na něj nemohl dávat pozor. Pak nadešel jeden den. Do jeho třídy přišel nový kluk a on hned od začátku věděl, že je jinačí. Není takový, jako jsou lidi kolem něj. Začal se s ním kamarádit. Čas od času u sebe přespali. Jednoho dne mu kamarád řekl, že ho má rád, ale ne jako kamaráda. Klučinovi to přišlo divné, ale taky ho měl rád. Bál se ale okolí, jak na to zareaguje. Přeci jen, pořád viděl jenom holčičku a klučinu. Ale nikdy ne klučinu a klučinu. Jeho city mu opětoval a oni spolu začali chodit. Zažili spolu toho hodně moc. Cestovali spolu, chodili ven a dokonce si našli i nové kamarády, kteří je měli rádi. Ale jeho kamarád byl hodně hodně moc žárlivý a jednoho dne se na klučinu rozkřikl a řekl mu mnoho špatných věcí. On kvůli tomu začal dělat špatné věci a jeho kamarád byl nemocný. Měli ale oba štěstí. Mají Hodně dobré kamarády, kteří jim pomohli, ale kamarád si na klučinu nemohl vzpomenout. Měl jednu nemoc v mozečku a tam mu zabraňovala si na to vzpomenout, tak spolu být nemohli. Klučina ho ale měl tak moc rád a nevzdával se. Bojoval o něj a nehodlal se vzdát. I když ho to hodně bolelo, tak o něj bojoval. A pak se jim stala ta nejkrásnější věc na světě. Kamarád si vzpomněl, ale klučinu to hodně bolelo. Proto šel k doktorovi, který mu řekl, že bude mít tři nádherné dětičky. Klučina z toho byl tak moc nadšený a byl rád. Musel si toho hodně protrpět, ale měl kamarády, kteří jim pomohli, aby spolu zase mohli žít a mohli se mít rádi. Kamarád klučinu požádal o ruku a oni se vzali. Ale byl tu jeden hodně zlý kluk, který nechtěl, aby se měli rádi a proto klučinu odnesl. Všichni mu hned běželi na pomoc, ale jeden jeho kamarád umřel. Ale byl za to rád, protože ho a děti mohl ochránit. Klučinu museli odvést do nemocnice, kde se mu narodili tři nádherné děti. Dva kluci a jedna holčička. Byli spolu opravdu šťastný. A co se dělo dál? To ještě nikdo neví, to se ještě dozvíme." To byla řeč. Koukl jsem na Akiho, který měl v očích jiskřičky. ,,Ještě jednu....prosím.." Promiň Nishi, budeš si muset počkat.