Kdyby... (FF-Baxtrix, Wedry, MenT, House...)

1. kapitola-Setkání

*Terky pohled*

,,Kristýno, já tě zabiju!" křikla jsem na svojí ,,milovanou" nevlastní sestru hnusně.

,,Proč? Já nic neudělala." Nasadila výmluvný výraz, ale potom se škodolibě ušklíbla. Kdyby se dalo pohledem zabíjet, tak ta malá mrcha už leží pod kytkami. V tom se rozletěly dveře do pokoje a v nich stál táta.

,,Koukej se zklidnit, Terezo!" ječel a mě se chtělo brečet. Ten tu tak chyběl. Jakmile to dořekl, odešel a zabouchl dveře. No jo, dneska se hraje tenis, takže se nemůže zdržet déle jak tři vteřiny. Od doby co umřela máma se z něj stal tyran na plný úvazek. Najednou mu nic nebránilo, aby si ze mě udělal otroka a vydíral mě. Věděl, že nemám, kam jinam jít. Je to moje jediná rodina. Teda ještě jeho přítelkyně s její dcerou, Kristýnou. Kristýna se do mě naváží, že ona má aspoň mámu a že její táta ji bezmezně miluje. Já už to nevydržím, odejdu, ještě dneska v noci.

Otec se svou přítelkyní odešli do hospody a Kristýna byla ve sprše. Využila jsem příležitosti a vytáhla batoh do školy. Hodila jsem do něj všechny svoje věci. Kolem desáté konečně usnula. Co nejtišeji jsem odešla z pokoje následně z bytu a z paneláku. Jakmile jsem stoupla na asfalt, spadl mi ze srdce obrovský kámen. Konečně jsem to udělala. Rozeběhla jsem se a běžela, dokud mi nedošly síly.

Zastavila jsem se před malým panelákem a sedla si na obrubník. Musela jsem popadnout dech. Začínala mi být docela zima, ale nevěděla jsem kam jít. Najednou se za mými zády ozval chraplavý hlas.

,,Neztratila jsi se, holčičko?" Rychle jsem vyskočila na nohy. Za mnou stál starší o dvě hlavy vyšší muž a zle se na mě díval. Chtěla jsem utéct, ale chytl mě a nechtěl pustit. ,,Nechte mě být." Hlavou mi prolítla jediná myšlenka. Je po mně.

*Štěpánův pohled*

Chtěl jsem vydat nové video na youtube, ale při pohledu z okna jsem se zarazil. Na obrubníku před naším domem seděla holka. Už jsem chtěl vyjít a zeptat se jí, jestli je v pořádku, ale koutkem oka jsem zahlédl, že se k ní někdo přibližuje. Dívka rychle vyskočila a chtěla utéct, ale nemohla. Rychlostí blesku jsem vystřelil z domu.

,,Hej! Nechte ji být!" Muž i dívka se na mě otočili. Muž doslova odhodil dívku a rozeběhl se proti mně. Chytl jsem ho za zápěstí a tak mu zabránil, aby mi dal pěstí. Ruce jsem mu rozhodil a co největší ránou ho praštil do obličeje. Muž se napřáhl a já cítil pěst na mém obočí a vzápětí druhou na mém rtu. Popadl jsem ho za bundu a strčil jsem ho směrem k betonovému sloupu vedle mě. Muž padl v bezvědomí na tvrdý asfalt. Musel jsem si na chvíli sednout na zem, protože se mi točila hlava.
Vzpomněl jsem si na tu holku. Vyskočil jsem a rozhlídl kolem sebe. Ležela mezi zaparkovanými auty na kraji silnice. Rána na jejím čele kopírovala hranu obrubníku. Hajzl, pomyslel jsem si, ale neměl jsem moc času.