Love /CZ/

Dvacátá sedmá

Slunce svítilo už vysoko nad obzorem a Ophelia si už své momentální povinosti odbyla, takže jediné, co teď dělala bylo vrhání své dýky na dřevěnou desku, kterou kdesi našla. Will jí ukázal jak to má dělat a ona se teď cvičila. Šlo jí to lépe a lépe a začínala nabírat dojmu, že by se tím mohla i bránit.

"Jde ti to." ozvalo se za ní a dívka se otočila. Byl to Deren, který stál opřený o stěžeň, vlasy se mu třepotaly ve větru a ona přiznala, že takhle působí bezesporu okouzlujícím dojmem a kdyby celé její srdce nebylo zavřené v Bedlamu s Philipem, dokázala by si ho oblíbit. Teď pro ni ale představoval nebezpečí, protože se neuměla zbavit dojmu, že něco ví.

"Myslíš?" otočila se a nechala toho. Došla k němu blíž a schovala dýku za opasek. "Myslím. Člověk by to do tebe neřekl." odpověděl a ušklíbl se. Ophelii se v tu chvíli zastavilo srdce. Ví to. Určitě to ví.

"Prý tak působím. Ale nenech se zmást. Nevzdávám se snadno." poznamenala a snažila se skrýt strach. Jestli se to někdo dozví, je v koncích.

"To mi došlo." usmál se a opřel se trošku jinak. Dívka vykulila oči. On se na ni očividně snažil udělat dojem! Nejen že věděl že je žena, on očividně chtěl aby si s ním něco začala.

"Nekoukej tak. Narozdíl od všech lidí na Jitřence, já si všímám drobností. A navíc, už jsem měl jednoho kamaráda jako jsi ty, Jamesi. Nechtěla se usadit a mít děti." pronesl a usmál se. 'Philie tam jen stála a zírala na něj, neschopna slova.

"Nikomu to neříkej. Prosím" zašeptala a ohlédla se se kormidlu, kde stál Jack. "Neboj. Vlastně tě obdivuju, protože tohle nedokáže jen tak někdo. Ale můžu se na něco zeptat?"

"Ano?" zvedla obočí a usmála se.

"Jak se jmenuje ta tvá statečná a bezesporu velmi okouzlující dívčina?" mrkl na ni a dal si pramen vlasů za ucho. Ona se zatvářila poněkud sarkasticky a zakroutila hlavou.

"Ophelia. Ale máš smůlu, je vdaná."

_____

"Nechal jste si mě zavolat." ozvala se dívka a vstoupila ke kapitánovi do kajuty. Ten seděl za stolem a přikývl. "Myslím, že bychom si měli uvést věci na pravou míru. Jde o to, že jakožto převozníci si moc nevyděláme, takže občas musíme přistoupit na poněkud... Ne úplně správné metody."

"Jste pašeráci." přikývla a usmála se. "Věděl jsem to. Sudy mají dvojité dno. Všímám si." S těmi slovy přišla až k němu a opřela se o stůl.

"Jamesi, my nejsme zloději. Většina z nás má rodiny, které na nás spoléhají. I ty určitě máš někoho, pro koho bys riskoval všechno." začal ji přesvědčovat Jizva a ji napadlo, že nejspíš má každý své problémy. "Mám. A chápu vás. Vy... Máte ženu?"

"A dceru. V Blackpoolu. Nemusíš se bát, za svou práci dostaneš podíl, tak jako my všichni." uklidnil se trošku a podíval se na ni. "V noci musíme naložit zboží a vyplujeme až ráno. Chápeš?"

"Chápu. A jsem rád, že jste mě vzali, protože i já mám důvod proč tohle dělám. A jsem hrdý, že mohu porušovat zákon s vámi. Pro tentokrát." Na její slova Thomas zvedl obočí, ale pak přikývl. "Nápodobně."