Nejsi zrůda! Ale kocourek. (YAOI)

64. Zástěrka

Jak mám tohle říct Yuuovi?! Jsme oba teď rádi, že tohle všechno zvládáme, ale...čtvrté dítě? To už je moc. Pomalu jsem se sesunul po stěně a zadržoval slzy. Tohle mu jen tak nevysvětlím. Mám naše děti rád, ale tohle už je trochu moc. Co na to Yuu řekne? Bude naštvaný? Nebo šťastný? Zvedl jsem a šel za dětmi. Yuu je v práci, takže mám ještě dost času rozmyslet si, jak mu to řeknu. Najednou se celým domem rozezněl zvonek. Než jsem došel ke dveřím, tak tam již byl Yuzu a snažil se dosáhnout na kliku. Spíše seděl a chytl vzduch nad ním. Otevřel jsem dveře a hned na mě vyskočil Rin. ,,Nazdar! Přišel jsem na návštěvu!" Pozvedl tašku a zachrastil. ,,Nemusel jsi nic nosit. Máme tu toho dost." Pustil jsem ho dovnitř a on si hned vzal do náruče Yuzua. ,,Stlejda!" Vypískl a objal ho. ,,Vy dva jste si fakt padli do oka. Dáš si něco k pití?" ,,Vodu s ledem. Venku se nedá žít." Nemáš se čemu divit v půlce července. ,,Jo! Malém bych zapomněl! Yuzu, Aki, Kaori! Pojďte sem!" Vzal jsem si je všechny stranou a dal každému malou taštičku. Přišli jsme všichni k němu a já začal. ,,Vím, že jsi jasně říkal, že nic k narozeninám nechceš a že kdokoliv ti něco dá, tak ho zabiješ, ale děti snad necháš." Popohnal jsem se a všichni dali ručky nahoru a usmáli se. ,,Nishi... Vy jste fakt blbci." Otřel si slzy a vzal si od nich taštičky. U Yuzua se zdržel a ten mu dal dětskou pusu na tvář. Se vším si sedl na gauč a rozbalit to. Yuu mu zařídil místo v jednom servisu, který byl proslavený na výrobu motorem. ,,Můžeš jim říct, jak jí chceš. Poslechnou tě na slovo."

,,Opravdu...chcete oba do dršky teď nebo později? Vždyť to muselo stát peněz. Yuu mě nemůže platit za práci a ještě mi dávat takový drahý dárky. Tohle opravdu nejde." V jeho očích se objevili další slzy. ,,Jde Rine. Strašně moc jsi nám za ty dva roky pomohl. Jak mě s dětmi, tak Yuuovi v práci. Jsme tvými dlužníky a to se nezmění." Přisedl jsem si blíže k němu a objal ho. Objetí mi okamžitě opětoval a slzy pokračovali. ,,Kdyby mi někdo kdysi řekl, že někdo jako ty, mi jednoho dne bude brečet na rameni, kvůli dárků, tak se mu vysměji. Jsem rád, že se z nás stali přátelé." Když se opravdu ohlédnu do minulosti, tak je to zvláštní, jak se z nás stáli přátelé. Je to snad i nemožné. Od šikanátora, poo super kamaráda a strejdu. ,,Jak tě-vás vůbec napadla motorka a že ji vůbec chci?" To to snad zapomněl? ,,Vzpomínáš si na střední, jak jsme měli v druháku napsat slohovku, na téma "co jsme dělali o prázdninách"? Napsal jsi tam, že jsi se koukal po typech motorek, ale každá měla nějakou mouchu, takže jsi si nic nekoupil. Vzpomněl jsem si na to a rázem byl dárek."

Jeho objetí bylo silnější, mnohem. ,,Díky Nishi. Moc děkuji." Setřel si poslední slzy a vzchopil se. ,,Vzpomínky za hlavu a co je u tebe nového?" Jako, něco by tu bylo a to dost velkého. ,,Prosím, slib mi, že to neřekneš...jsem zase těhotný." Řekl jsem skoro neslyšně a uculil se. ,,Cože?!? Zase?!" Vyjekl, až se děti lekli. ,,Noo...Yuu si posledně zapomněl kondom a já si před chvíli dělal test a zjistil to." Opravdu nevím, jestli mám být šťastný nebo zoufalý. ,,Čtvrtý dítě? Tak to hodně štěstí. Co vůbec na tuhle nehodu řekl Yuu?" ,,Jsi první člověk, co to ví. Nevím, jak mu to mam říct. Bude naštvaný? Nebo bude rád? Nedokážu to odhadnout. Já se bojím mu to říci." Rin se uchechtl a chytil mi ruce. ,,Nishi, jsi úžasný táta, stejně jako Yuu. Sice tohle byla další nehoda, ale to neznamená, že by Yuu nebyl rád. Určitě bude rád. Sedni si s ním na pár minutek a řekni mu to." Usmál se na mě a poplácal po rameni. ,,Dobře, děkuji ti moc krát Rine."

Já se dneska z tý práce zcvoknu. Nejsem tu jen jeden den a hned se tu muselo posrat tolik věcí. To jinak říci nejde. Všichni kolem vyšilují a hledají hned pomoc u mě. To mám na sobě snad ceduli "Máš problém? Zeptej se mě." Nemám sakra! Tohle je po roce jedinej den, kdy tu není Rin a já ho tu zas potřebuji. Naštěstí byl aspoň brácha na přímu, tak přijel. Okamžitě jsem mu dal časy jednání, schůzek, jména klientů a poslal ho dále. Nemůžu ztrácet čas. Hned jsem se ponořil do svého papírování. Ve spěchu jsem napsal Kocourkovi, že přijedu pozdě." Je mi líto, že mu to musím psát, ale je to důležité. Na stole mi přistáli další papíry a já se z toho mohl zbláznit. To jsem snad nějaký stroj?!