Tell me what to do [Yoongi]

*12*

„Tady je smlouva, samozřejmě máte čas, abyste si ji pročetla." Položil jsem před ní papíry. Všechno to připravil právník Big Hitu a podle toho taky vypadala. Nevím, kolik měla stran – radši jsem to ani nepočítal, ale bylo tam obsaženo úplně všechno. Od péče o Ellie, zmíněné domácí práce, vaření, až po mlčenlivost a zákaz vynášení citlivých informacích na veřejnost. Na všechno jsme byli pojištění.

„Vzhledem k tomu, že bychom tu asi byli do zítra, nemohl byste mi ve stručnosti říct nejdůležitější body? Pak to podepíšu." Zvedla ke mně pohled. Ty zelené oči byly jak smaragdy. Člověk měl občas problém od nich odtrhnout své vlastní.

„V obecných věcech, které jsou na straně dvě, najdete výčet prací, které budete dělat. Jsou tam tako věci jako umývání nádobí, žehlení, praní... nic těžkého. Na ostatní mám firmu." Sám jsem si vzal kopii a postupně to hledal, aby měla přehled. Určitě ji na ničem natáhnout nechceme, ale je rozumná, když chce alespoň zhruba vědět, k čemu se upisuje.

„Na straně čtyři jsou detaily ohledně cestování. Všechny výlohy v případě, že se mnou někde pojedete, bude platit buď společnost nebo já." Listoval jsem dál.

„No a poslední hlavní bod je mlčenlivost. Vzhledem k tomu, jak důležité je pro mě i ostatní soukromí, tak podepisujete souhlas o mlčenlivosti. To se týká nejen věcí, co se dějete tady ve společnosti nebo na cestách, ale i u mě doma. Nechci, abyste někde šířila, co mám nebo nemám doma či co tam dělám. Jo a v případě nedodržení se na hodinu rozvazuje tato pracovní smlouva a je tam vyčíslena pokuta." Na tomhle jsem si dal fakt záležet. Nechci, aby něco z mého soukromí uniklo ven. Do teď jsem neměl problém si všechny věci uhlídat, protože jsem to byl jen já a kluci, kteří taky nic neprozrazovali ve svém vlastním zájmu.

Ona, ač vypadala docela mile a i rozumně, byla cizí člověk. Nemohl jsem se na sto procent spolehnout, že to dodrží. A bude mi nějakou dobu trvat, než jí začnu věřit.

„Teda... slušná pálka." Zamumlala spíše pro sebe.

„Neberte to zle, ale..." chtěl jsem jí to vysvětlit, no na mé překvapení mi skočila do řeči.

„Já tomu rozumím." Vyhrkla.

„Asi to v takovém byznyse není jednoduché, když si stanovujete takové podmínky. A můžu vás ujistit, že mně jde jen o tu práci. Nehodlám nikde šířit jakékoli informace o vašem soukromí." Usmívala se a já pocítil chuť se usmát taky.

Něco z ní šlo. Nevím, co to bylo, ale působila na mě hrozně pozitivně. Už dlouho se mi u člověka nestalo, že by na mě měl takový vliv. Většinou jsou mi všichni lidi ukradení.

„To jsem rád, protože najít někoho takového nebylo zrovna jednoduché." Přiznal jsem.

„Fanynky?" tipovala.

„A jak moc. Myslel jsem si, že už nikoho neseženu a budu to muset vyřešit jinak." Podrbal jsem se ve vlasech. Sledoval jsem, jak vzala propisku, a pak podškrábla ten papír. Podal jsem jí pak ještě jednu verzi a tu si mohla nechat.

Váhal jsem, jestli ano nebo ne, no spontánní rozhodování v tu chvíli vyhrálo a já se rozhodl pro ano.

„Nemusíte ke mně být tak formální, navrhuji týkání, jste pro?" zeptal jsem se.

Sice jsem měl v plánu si ji držet pouze na profesionální úrovni, ale defacto spolu budeme trávit hodně času. Bude u mě doma, starat se tam o věci, starat se o mou dceru a jezdit všude možně. Trocha přátelštější atmosféry určitě neuškodí.

„Tak dobře, Samantha nebo Sam, jak chceš." Podala mi ruku a já to zopakoval.

„Yoongi." Pousmál jsem se.

„Řekneš mi tedy něco o té princezně, Yoongi? Nebo princi?" se zaujetím spojila své ruce a dala je na stůl.

„Je to holka. Jmenuje se Ellie a jsou jí čtyři." Započal jsem teda to základní. Popravdě jsem neměl moc, co povědět, protože těch pár dní jsme spolu pořádně ani nebyli. Když jsem byl ve firmě, tak se o ni staral někdo jiný, doma byl většinou ještě Taehyung a párkrát i kluci.

Na to, jak bezprostřední byla k nám, mě překvapila její zdrženlivost ke zbytku. Dalo se to však vysvětlit tím, že jich na ni zkrátka bylo hodně. Styděla se, ale díky povaze kluků to nebylo divné moc dlouho. Snad ani jeden z nich neměl problém si s ní pohrát. Vypadalo to, jako by jí kdokoli z nich mohl dělat tátu okamžitě. Až na mě.

„Mluví francouzsky a anglicky, ale potřebuji, abys ji postupně učila korejsky." Zdůraznil jsem. Občas mi v angličtině docházela slovní zásoba a začínalo mě to štvát. Nikdy jsem v tom jazyku nebyl bůh ví, jak dobrý, ale s ní jsem se musel hodně přemáhat. Jinak bychom se nedomluvili vůbec.

„To chápu, chodí do školky?" pokývala hlavou, bedlivě poslouchajíc.

„Zatím ne, ale plánuju jí do nějaké přihlásit." Odvětil jsem.

„Jinak nevím, co bych ti měl říct." dodal jsem vzápětí a pokrčil rameny.

„Co ráda jí? Její oblíbená hra, je na něco alergická nebo něco nesmí? Nerada bych jí něco uvařila a ona se z toho nedej bože osypala." Chrlila na mě otázky jednu za druhou. Panebože, jak to mám vědět? Netuším, čím ji Taehyung krmí, když tam nejsem.

„Hele já..." povzdychl jsem si a rukou projel svou světlou ofinu. Nebudu se jí svěřovat s ničím konkrétním, ale asi by měla vědět, jaký k tomu všemu mám postoj.

„Dozvěděl jsem se, že existuje asi před čtrnácti dny a sám toho o ní moc nevím."

Zatvářila se překvapeně a rozhodně se chtěla na něco zeptat. Mlčel jsem proto a čekal, až to z ní vyleze.

„A její máma?" – že mě to nenapadlo.

„Umřela." Nestyděl jsem se za to, že jsem k tomu všemu tak neutrální. Já jsem Denise zkrátka neznal. Po těch dnech a starostech, co mě trápily, jsem ji nemálokrát proklel. Nemohl jsem porozumět jejím myšlenkovým pochodům. Když už byla v tom, měla mi to buď říct anebo si to vzít. Co to jako je? Napsat do závěti, že jsem otec a očekávat, že přiklušu jak koník a o vše se postarám? Jenže... já přesně tohle udělal. A Ellie je toho důkazem. Vzbudit ve mně lítost, a pak se uvrtat do něčeho, co jsem nikdy nechtěl.

„To je mi líto." Zatvářila se tak.

„Nemusí, neznal jsem ji."

Nechtěl jsem se o tom bavit a myslím, že to poznala. Neptala se pak raději už na nic dalšího.

„Elliin pokoj je velký. Nechal jsem ho zařídit tak, aby tam byla jedna postel navíc. Někdy zůstávám v práci dlouho a abys nemusela domů, můžeš tam přespat. Má i vlastní koupelnu. Všechno ti ale ukážu, až přijdeš." Postavil jsem se.

„Díky. Kdy teda začínám?" učinila po mém vzoru a do ruky vzala svou kabelku.

„Dneska se s ní můžeš seznámit, kamarád je už na cestě, aby tě k ní vzal. Jinak přijď zítra na sedm na adresu, která je uvedená ve smlouvě." Podal jsem jí ruku a rozloučil se. Taehyung pak zaklepal jako na zavolanou a odvedl ji za Ellie.

Měl jsem z ní docela dobrý pocit a myslím si, že by to mohlo jít. Teda... doufám.

**

1.9. 8:00 - to je den a čas, kdy mi prosím vás držte pěsti štěsti (palce ne → palce kopance se říká). Pak... ať už to dopadne jakkoli (i když doufám, že dobře), bude pokoj. Bože yes! Už mám tolik nápadů na nové příběhy a hrozně se těším, až to ze mě vše spadně a budu se tomu moci věnovat. Do té doby říkám předem, asi žádný příběh zatím nebude, díky, že to všichni chápete :)

Mějte se krásně!!! A snad až se tu sejdeme příště, bude vám psát Bc. Andrea jo :D.