Soy Luna

~1~

Z pohledu Luny

Zrovna jsem na ploše, ale něco je jinak. Mám na sobě fialové šaty. Plesové šaty, a nejen já. Je tu hodně lidí. Asi nějaký večírek nebo tak něco. Bruslím mezi ostatními. Hledám Ninu aby mi vysvětlila co se děje. Vidím jí jak je opřená o zábradlí v nádherných modrých šatech a baví se s Gastónem který se na ni zamilovaně dívá. Vždyť ti dva spolu přeci nejsou. Najednou ke mě přijede postava. Má na sobě oblek jako ostatní kluci, nevidím jí do obličeje. Když dotyčná osoba přijede blíž. Vidím kdo to je. Je to Matteo. Otočím se a na druhé straně vidím Simóna. Něco mi říká že mám za jedním z nich jet. Ale nevím za kým.

A najednou jsem se probudila. Byl to jen sen. Nedává to smysl. Z mého přemýšlení mě vytrhla myšlenka o tom kolik je hodin. Podívala jsem se na mobil.

L: Ale ne!

Rychlostí světla jsem vyskočila z postele a hledala uniformu. Už mám být totiž 20 min vzhůru a cca za 5 minut nás s Ámbar Tino odveze do školy. A já teď vstala. Rychle jsem se nasoukala do uniformy a nějak se upravila. Pak jsem rychle seběhla schody a vběhla do kuchyně.

L: Ahoj mami, už musím.

M: Ale co snídaně?

L: Vezmu si jablko!

M: Dobře. Ahoj a pospíchej.

Popadla jsem první jablko co se mi dostalo do ruky a vyběhla jsem z domu, venku už na mě čekala Ámbar, a podle jejího výrazu jsem nejspíš přišla pozdě.

Á: No konečně Lunito! Co kdyby jsi pro jednou přišla včas! Víš přeci že hodlám být ve škole co nejdříve!

L: Promiň Ámbar, zaspala jsem.

Á: Zaspáváš nějak často nemyslíš?

Zvedla jsem oči vsloup, ale tak aby si toho nevšimla. Když jsme dojeli ke škole, Ámbar šla za Jazmín a Delfi. Já šla hledat Ninu. Našla jsem jí jak se baví s Jim a Yam, jenže moc nevnímala protože se opět zasněně dívala na opodál stojícího Gastóna, který se bavil s Matteem. Vím že je Nina hodně stydlivá ale už by mu měla říct co k němu cítí.
Šla jsem za nimi.

L: Ahoj.

J&Y: Ahoj.

L: Nino?

Zamávala jsem jí rukou před očima a konečně se probrala.

N: Co? Jo? Luno! Promiň, ahoj.

J&Y: My už půjdeme do třídy, tak zatím.

N: Zatím.

L: Nino? Nemyslíš si že už je vhodný čas aby jsi mu řekla co k němu cítíš?

N: Ještě se na to necítím. Ani se spolu moc nebavíme.

L: Tak začni!

N: Poslyš, až bude příležitost, zkusím to.

L: Slibuješ?

N: Slibuju....

L: Fajn.

Povzbudivě jsem se na ní usmála, ona mi úsměv opětovala. Pak jsme spolu šli do třídy.

Z pohledu Mattea

Po škole jsem šel s Gastónem na plochu do Rolleru. Nevím proč, ale pořád mám dojem že k Luně něco cítím. Nevím co. Ale vím že je to silné.

G: Tak co ty a Luna?

M: Něco k ní cítím. Ale nevím jestli ona cítí něco ke mě.
Spíš mi řekni co ty a Felicity?

G: Podle mě je to už beznadějný. Nemám nejmenší tušení kdo to je ani jak to zjistit. Možná bych na ní měl zapomenout a zblížit se s někým jiným.

M: Pravda, ale s kým?

G: Nevím.

M: Půjdu do baru počkám tam na tebe.

G: Jasně.

Z pohledu Gastóna

Moc rád bych zjistil kdo je Felicity ale těžko můžu milovat někoho koho skoro neznám.
Když jsem si uklidil brusle, chtěl jsem jít za Matteem jenže za rohem do mě někdo vrazil.

N: Moc se omlouvám.

G: V pohodě, neomlouvej se.

Ta dotyčná osoba upustila knížky a tak jsem jí s tím pomohl.

N: Vážně jsem do tebe nechtěla vrazit. Promiň.

G: Nic se neděje.

S tou osobou jsem se rukama srazil u jedné knížky a podívali jsme si do očí. Byla to Nina. Usmívala se. Nikdy jsem si nevšiml jak je krásná. Usmál jsem se a podal jsem jí knihu.

N: Děkuju.

G: Není zač.

Ještě jednou se usmála a pak rychle odešla.
Pak jsem šel za Matteem a přemýšlel jsem o tom co se právě stalo.

M: Kde jsi tak dlouho?

G: Jenom jsem se s někým srazil.

M: A kdopak je ten šťastný?

G: Šťastná.

M: Ale. Tak kdopak je ta šťastná?

G: Nina.

M: Nina?

G: Ano, Nina.

M: Páni. Nina.

G: Co je?

M: Střetli se vám cesty, to musí něco znamenat ne?

G: A co třeba?

M: Třeba by mohla právě Nina být ta dívka co ti pomůže zapomenout na Felicity.

G: Napřed se musím rozhodnout jestli na ni chci opravdu zapomenout.

M: Jak myslíš.

Z pohledu Luny

Když jsme byli s Ninou v Rolleru, viděli jsme tam i Gastóna a.......Mattea.
Vzpomněla jsem si na ten sen. Přeci jenom... Byl jeho součástí. Ale co když i v realitě? Co když je Matteo můj sen?...

Ahooooooj😂😻💓
Vítám vás u mého nového příběhu Soy Luna💕🙆🙋
Snad se kapča líbila a díky za přečtení 💃👯💓💓
Zatím pááááááá💃💕