15-tiletá Jull, je vážně nemocná.Na tomto Světě jí zbývají už jen doktory předpokládáné 4 měsíce.Jsou prázdniny a její rodiče se jí snaží nejvíce věnovat, i když toho mají opravdu hodně.Pošlou dceru na Letní tábor, kde Jull prožije 10 KRÁSNÝCH DNŮ.
Měla jsem budík nastavený na 7 hodin, přesto jsem vstala dříve. Udělala jsem ranní rutinu, dosyta se nasnídala a vzala si kynedril. Pak jsem čekala, projížděla sociální sítě a byla nervózní. Když nastal čas rozloučila jsem se s rodiči. Pak vzala kufr a šla asi tak tři minuty, protože autobusová zastávka je od našeho domu kousek. Kolem zastávky byla skupina lidí, asi ve stejném věku jako já. Od nich jsem uchem zaslechla, že autobus má zpoždění. To jsem se podívala na hodinky na kterých bylo 9:13. Tak jsem čekala jako ostatní. Bylo tam spousta lidí, které jsem v životě ještě neviděla. Zahlédla jsem tam moji sousedku Sabi. Od odjakživa se nemáme v lásce. Vrhla na mně hnusný pohled. Je o rok starší tak si na mně dovoluje.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Konečně dorazil autobus. Byl to poschoďový autobus.Vystoupilo z něho 8 dospěláků. 4 holky, 4 kluci. Byly to vedoucí tábora. Představili se nám. Jmenovali se: Lucy, Karl, Bessy, Conrad, Vaness, Tim, Sofie a Filip-hlavní vedoucí. Řekli nám něco o táboře, pak jsme jim odevzdali kartičky pojištěnce a nastoupili do autobusu. Sedla jsem si dopředu, jelikož je mi v autobuse špatně. V tom na mně někdo promluvil: ,,Ahoj, mohla bych si sednout vedle tebe?" ,, Ahoj, určitě, sedni si", řekla jsem. Když si sedla zeptala jsem se: ,, Jak se jmenuješ?" Ona odpověděla: ,,Jmenuji se Lea a ty?" ,, Já jsem Jull", řekla jsem.
Ahoj, další kapitola. Pokračování bude příště, tak se tešte.🙂
Otázka do komentářů zní: Jezdíte radši autobusem nebo vlakem?🚌
