Takže od začátku.. Ten kluk byl skvělej.. Denní projíždění jeho sociálních sítí bylo samozřejmostí. Není jasný, že chci vědět co nejvíc o sociálním životě kluka, který se mi líbí? Není to nic, za co by se měl člověk stydět. Ale nechci, aby to věděl. Normálně ve vztazích holka-kluk se dají dohromady, nebo se rozhodnou být přáteli. Ale v mém případě nešlo ani jedno. Jsem trochu stalker a jsem kluk. Ostatně se ho chci zeptat, jak to teď má s tou jeho holkou on. Ale.. Nemůžu. Autobusem jsem dojel až do ulice, kde bydlí. Došel jsem k jeho baráku. Je obrovský. Prošel jsem brankou. K tomu, abych se dostal dovnitř potřebuji znát kód. Mám sebou prášek. Viděl jsem to ve filmech. Stačí trochu prášku nanést na tu malou krabičku s číslama a tam, kde se ten prášek chytí, tak tam je zaručeně náš kód.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Super, 2,4,5,8! Teď jen si zapsat všechny kombinace a zkoušet.. Proč to vlastně dělám? Protože láska... Co mám sakra dělat.. Sangwoo.. Sangwoo...
Bylo to na vojně, když jsem ho poprvé potkal?
Ne, bylo to v druhém semestru v prvním ročníku na vysoké škole.
Konečně jsem pochopil, co znamená fráze "Všemi milován." Jeho empatie, ohleduplnost, jemná aura přitahovala k němu všechny. Ale já věděl lépe, než kdokoliv jiný, že s ním nikdy nebudu. Ten známý pocit mravenčení se ve mě začal hromadit. Začal jsem si představovat, jak vypadá při sexu. Jediné spojení mezi mnou a jím bylo, když se střetly naše oči. Cítil jsem se s ním trochu propojený. Ale to už je dávno... Když skončil první semestr, přišlo mi oznámení pro fyzické vyšetření od armády. Myslel jsem, že o mě armáda nebude mít zájem, kvůli mé podváze... Aktivní služba. Nedělal jsem si s tím starosti. Myslel jsem, že budu schopný jen v tichosti dokončit moji armádní službu. "Velitel družstva chce, aby jsi za ním přišel." Ale seržant si mě vyhlédl. Děkuju za to, že jsem byl outsider ve své vlastní četě. Byl jsem tak rád, když jsem ho viděl a mohl oslovit. Ale on znal mé poměry.. "Hej! Nech nohy u sebe a udělej ještě dalších 3 sklapovaček!" Zařval seržant. "O-Omlouvám se.." Dostal jsem ze sebe unaveně. "Remcáš už při tomhle? Jsi unavený?" Zasmál se seržant. "Nejsem.. Unavený.." Vydechl jsem. "Potřebuješ pomoct?" Uchechtl se. Roztáhl mi nohy a přirazil přes oblečení. "Teď udělej dalších 30 v téhle pozici!" Zaječel. "Přestaňte! Prosím, nedělejte to.. Prosím..!" Žadonil jsem ho. "Co se tu k čertu děje?!" Zaječel velitel a odtrhl seržanta ode mě. To byl konec mé služby.. Věděl jsem, že se budu cítit líp, když se vybrečím. Věděl jsem, že na to jen tak nezapomenu. "Mmm.. Tohle číslo to nebude.. Tohle taky ne.. Už zbývá jen pár kombinací..." "Promiňte pane!" Zaslechl jsem cizí hlas. Trhl jsem sebou a otočil se. Policie. K sakru. "Hlídkujeme tady kvůli neoprávněným vniknutím do domu, tak si dávejte pozor!" Křikl na mě jeden z policistů v autě. Zarazil se. "Tohle je dům Sangwooa.." Řekl udiveně ten samý policista, nespouštějíc ze mě oči. V tom se druhý policista zvedl, vystoupil z auta a zamířil ke mě. "Omluvte mě, je tohle Váš dům?" Zeptal se mě podezřívavě a zvedl jedno obočí. Do hajzlu... Kurva, kurva... "Jsem jeho příbuzný a potřebuju tu Sangwoovi něco vyzvednout." Do hajzlu, tohle mi neuvěří ani omylem.. To jsem rovnou mohl říct, že jsem zamilovanej fanatik, kterej se mu právě vloupá do domu.. Vyšlo by to nastejno.. Policista přivřel oči a... "Přeji hezký den, pane." Popřál mi s úsměvem a otočil se na odchod. Eh? Vážně to vyšlo? "V-Vám také.." Vykoktal jsem ze sebe. To bylo těsné... Proč ale neodchází? Zastavil se u branky a pozoruje mě.. Vždyť jsem se rozloučil, může jít. Otočil jsem se zpět ke dveřím, koukl na papírek... Hurá! Poslední kombinace! Jsem zachráněn! Naťukal jsem tu kombinaci... "Ding ding. 5x jste zadali špatnou kombinaci." Eh.. Co?? To nemohly být ty zkurvený dveře zticha?! Sakra, nemohl jsem se splést! Není jiná možnost, musí to být přeci ta kombinace! Nechyboval jsem! Musím to zkusit znova! Policista se začal znovu přibližovat mým směrem. Zmateně jsem začal vyťukával tu poslední podělanou kombinaci.. "Cvak." ANO!! "Naschle, pane policisto." Prohodil jsem směrem k němu a rychle zabouchl dveře. "Ano.. Uf.. Bylo to 5428.. Těsně..!" Oddychl jsem si a zapřel se rukama o kolena. Zvedl jsem hlavu.. Sangwoov dům.. Byl tu před pár hodinama.. Sundal jsem si boty, vzal je do ruky a začal rukou přejíždět po stěnách bytu. Nakoukl jsem do pokoje.. To musí být jeho pokoj!
Zatímco..
"Hej! Sangwoo!" Zavolal policista. "Ach, policista Park, jak se máte?" Odvětil nadšeně Sangwoo a podal mu ruku přes stažené okýnko v autě. "Ty jsi ale zmužněl za ty dva roky v armádě! A co tvoje přítelkyně bez tebe ty dva roky dělala?" Zeptal se. "Je to jen kamarádka z vejšky." Zasmál jsem se. "Hah! Něco jako přátelství mezi mužem a ženou není!" Zvolal Park. "Ah a mimochodem, tohle je můj nový kolega, Yang Seungbae." Představil svého spolujezdce. "Těší mě, já jsem Sangwoo." Prohodil přátelsky. "A doma na tebe čeká bratranec Sangwoo, tak utíkej." Řekl Park. "Co prosím?" Vykulil oči Sangwoo.
Ahh.. Jeho postel.. Voní po něm.. Měkká.. Zabořil jsem hlavu do polštáře a vdechoval tu vůni. Lehl jsem si na břicho, dal si polštář k rozkroku a oblečený začal přirážet a vzdychat. Najednou jsem uslyšel šramocení. Ve skříni..? Otevřel jsem skřín a tam jsem uviděl zamčený poklop. Klíč byl v zámku. Otočil jsem klíčem a odemkl. Schody. Sešel jsem dolů. Na zemi ležela žena. Blondýnka, všude modřiny, škrábance, odřeniny. Byla hrozně vyhublá. Mohlo jí být tak 25. Byla svázaná a ústa měla zalepená páskou na koberce. Měla na sobě jen kalhotky. "Co to k sakru..?!" Vykřikl jsem. Leknutím sebou trhla. "Hej? Jsi v pohodě?" Zeptal jsem se jí roztřeseným hlasem. Proč je ta žena v jeho domě? A svázaná.. Nechápu, o co tady jde.. Co se tu k čertu děje? Opatrně jsem jí odlepil pásku od úst. "Zachraňte mě, zachraňte mě! Pomoc!" Začala zběsile ječet. "Hej, uklidni se." "Proč mi to děláš?!" Nepřestávala ječet. "Nech mě tě nejdřív rozvázat.." Řekl jsem potichu. "Nesahej na mě! Drž se dál!! Drž se kurva dál!!" Křičela. "N-Ne, já tě chci jen rozvázat.." Najednou jsem ucítil zezadu na hlavě tupou ránu.. Skácel jsem se k zemi a omdlel..
