Plánoval to již delší dobu. Vlastně od doby, kdy mu Misaki řekl: miluji tě. Bylo to poprvé, co jeho láska byla opětována. Přeci jen cítil lehkou nervozitu, když si v klenotnictví nechal ukázat snubní prstýnky. Co když jej Misaki odmítne? Co když si bude myslet, že na něj vyvíjí nátlak? Nebo že jeho vyznání lásky mu nepřipadalo jako dostatečné?
Nakonec vybral jemný prstýnek vyrobený z bílého zlata s malinkým diamantem. Věděl, že Misakimu se bude líbit, i když mu řekne, že nemá kvůli němu utrácet tolik peněz. Plánoval si, jak vezme Misakiho na několikadenní výlet po celém Japonsku. Ideálně někam, kde mají onsen. Tam si projdou si všechna zajímavá místa, zajdou na večeři a poslední den jej požádá o ruku.
Vracel se ke svému autu. Ze snění jej vyrušil známý hlas. „Ahoj, Akihiko, dlouho jsme se neviděli. A jak se má Misaki, co škola a tak?" nebyl to nikdo jiný než Takahiro, Misakiho starší bratr. Urychleně skryl krabičku s prstýnkem do kapsy saka. „Taky tě rád vidím, Takahiro, Misaki se má dobře a většinou nosí samé jedničky," odpověděl podle pravdy Usagi. „To je skvělé!" zvolal radostně. „Doufám, že mě brzy přijedete oba navštívit," dodal.
Oba mu velmi chyběli. „A co to máš v kapse?" zeptal se Takahiro zvědavě. „Taková maličkost pro osobu, bez níž bych nemohl existovat," odpověděl nevzrušeně Usagi. „Ale Akihiko, vždyť to je snubní prstýnek!" vykřikl Takahiro „Ty máš snoubenku? Proč si mi to neřekl? Je hezká? A znám ji? Není to ta tvoje editorka? Jak že se to jmenovala? Aiwaka?" zahlcoval Usagiho otázkami Takahiro. „Ne, ona to není. A její jméno je Aikawa," odtušil klidně Usagi a v duchu se otřásl odporem k představě, že taková megera by měla být jeho ženou. „Aha, a kdy mi ji představíš? Rád bych ji poznal," poznamenal Takahiro.
V tom je vyrušilo pípnutí Usagiho telefonu. Psal mu Misaki: Kde jsi? Čekám na tebe s večeří. Misaki <3 „Oh, promiň Takahiro, to je od Misakiho, čeká na mne doma. Promluvíme si o všem někdy jindy. Rád jsem tě viděl, Takahiro," těmito slovy ukončil jejich rozhovor. Nastoupil do svého auta a odjel za Misakim. Takahiro stále přemýšlel, kdo by mohla být jeho snoubenka. V životě by jej nenapadlo, že tou snoubenkou je jeho mladší bráška. Zeptá se Misakiho, řekl si. No jo vlastně, Misaki! Až si Usagi tu ženu vezme, Misaki nebude moci žít s Usagim. Prostě si vezme brášku zase k sobě, čím dřív, tím líp, uvažoval Takahiro...
„Misaki, jsem doma!" křikl do prostoru svého bytu Usagi. „Vítej doma, Usagi-san!" přivítal jej Misaki, nechal se obejmout a políbit starším mužem. Pak Misaki ohřál večeři. Všimnul si Usagiho zamyšleného výrazu. „Stalo se něco, Usagi-san?" zeptal se starostlivě Misaki. „Ne, Misaki, jen... jen bych tě rád vzal o prázdninách na pár dní na cestu po Japonsku. Prostě jen ty a já. Chtěl bys?" řekl mu svůj návrh starší muž. Do prázdnin zbývalo pár dnů. Misaki toho moc neplánoval, nejspíš pojede navštívit brášku a jeho rodinu, pak nějaký čas s Usagim, který nejspíš většinu času stráví psaním svých úchylných románů. Poznat Japonsko by bylo fajn, pomyslel si Misaki s úsměvem. Poznat Japonsko s Usagim, dvakrát fajn. „Ano, rád, s tebou pojedu, pokud chceš," řekl Misaki.
Byl rád, že s ním Usagi rád tráví čas. Nakonec byl vlastně rád, že jeho partnerem je muž. Misaki soudil podle toho, co mu vyprávěli spolužáci o svých přítelkyních. Chtěl, aby to tak bylo napořád. Možná je načase, říct o jejich vztahu Takahirovi, uvažoval Misaki. „Mimochodem, Misaki, dnes jsem ve městě potkal Takahira, říkal, že bychom ho mohli navštívit. Osobně si myslím, že to je dobrý nápad. A taky si myslím, že je dobrý nápad mu říct o našem vztahu," promluvil Usagi. Misaki vykulil svá očka. Oby mysleli na to stejné! „Ano, nemůžeme to neustále tajit, ale trochu se bojím, že nás bude nenávidět. Nebo spíše tebe," přiznal. Vždy si dělal větší starosti o své blízké než o sebe.
