„Jsem doma!" zvolal Louis do ticha domu. Nikdo se však i přes jeho opětovné zvolání neozval nazpět. Vyzul se tedy z bot a kabát pověsil na háček v předsíni. Přišlo mu divné, že ho nepřišel přivítat ani jeho partner ani čtyřletá dvojčátka, která jim byla na tento týden svěřena do péče. Vydal se do kuchyně uvařit si kávu, aby se alespoň trochu odreagoval po zdlouhavém dni v práci. Na jídelním stole stály tři hrnečky s čajem, ze kterých stoupala pára, a to značilo jediné. Harry i dvojčátka jsou doma.
„Harry! Nicku! Alexi!" zvolal opět.
„Pššt. Neprozraď mě, strejdo Louisi," ozvalo se zpod stolu. Louise to trochu zarazilo. Poklekl a podíval se pod stůl. Tam se krčilo jedno z dvojčat.
„Alexi, copak tu děláš?" zeptal se s úsměvem Louis.
„Hrajeme na schovávanou a Nick nás nemůže najít," škodolibě se uculil malý klučina.
„Tak já budu dělat, že jsem tě neviděl, ano?" Louis mu lehce pocuchal blonďaté vlásky a Alex důležitě přikývl. Postavil se a dál se věnoval své kávě. Ozval se dupot dětských nožek a do kuchyně vběhl neposedný Nick. „Lou!" s radostným křikem skočil Louisovi do náruče.
„Ahoj, Nicku," usmál se a lehce rozcuchal i druhému klučinovi jemné vlásky.
„Neviděl jsi Alexe?" zeptal se klučina a unaveně si promnul svými malými pěstičkami oči.
„Neviděl," odvětil Louis, pousmívaje se, „jak dlouho už ho hledáš?"
„Dlouuuuuho," zakňučel Nick.
„Tak se podívej tady," naváděl ho Louis šeptem, ukazuje pod stůl. Nick radostně přikývl a už se soukal z Louisovy náruče.
„Mám tě!" vykřikl blonďáček a vrhl se pod jídelní stůl. Louis se jen usmál. Cítil se šťastný, když viděl dvojčátka takto dovádět. „Pomůžeš nám najít Harryho?" vykoukli Nick a Alex zpod stolu. Louis přikývl. Kluci se ho chytili za ruku a táhli ho do schodů. V chodbičce se rozutekli a Louis se rozhodl prohlédnout ložnici. Harry byl samozřejmě tady. Ležel rozvalený na posteli a koukal do stropu.
„Alexi, Nicku, našel jsem ho! Běžte si hrát do pokojíku," zvolal Louis a přivřel dveře od ložnice.
„Ahoj, lásko," vyhoupl se Harry na nohy a poodešel k Louisovi. „Ahoj, Hazz," šeptl starší z chlapců a objal kudrnáčka, „proč ses jim tu tak ošklivě schoval?" Louis se otřel svými rty o ty Harryho, otázka tak visela několik sekund ve vzduchu nezodpovězena.
„Nepomáháš," vydechl mladší z páru a přitiskl se svým rozkrokem na přítelovo stehno. Louisovi se zadrhl dech v hrdle. „Chyběl jsem ti?" Věta zněla poněkud přiškrceně, jak se Louis snažil nalézt ztracený dech. „Chyběl a moc." Harry přitiskl svého milého na stěnu vedle dveře a vrhl se jeho od mrazu popraskané rty.
„Harry, teď ne," vydechl Louis a jemně ho odstrčil. „Jsou tu kluci. Večer si to vynahradíme." Harryho oči se rozzářily štěstím. Od radosti znovu políbil svého přítele. Vpletl prsty do jeho hebkých vlasů, aby nemohl nikam uhnout.
„Harry," zasténal Louis do polibku a snažil se Harryho znovu odstrčit. „Prosím, teď ne." Harry nedbal na jeho prosby a začal dlaní mnout Louisův rozkrok. Lou zaklonil hlavu a skousl si spodní ret. „Harry, buď ohleduplný. Malí jsou vedle. Nebuď jak nadrženej puberťák," šeptl roztřeseně. Harry přestal a odtáhl se od Louise. S lehkých úšklebkem na rtech opustil ložnici. Když se Louis vzpamatoval, také vyšel z ložnice a sešel po schodech do kuchyně. Dvojčata seděla za stolem a upíjela čaj a Harry připravoval těsto na palačinky. Louis se posadil ke dvojčatům a vyzvídal od nich, co s Harrym celý den dělali.
