Nic nás nerozdělí ✅

Kapitola VI.

,,A vy, senátorko," ušklíbla se Burtoni. Riyo cítila, jak ji zaplavuje chlad. Nemrkající, drsné černé oči kaminoanky ji paralyzovali.

,,Rozhodl jste se nereagovat své hlasování pro tuto záležitost. Nebo jste možná zapomněla, že už nejste součástí mladších delegátů, kteří pozorují dospělé při práci?

Tváře se jí rozzářily ponižující hrůzou a rozpaky. 
,,Já..." její jazyk byl ztuhlý. Potřebovala více času. Co mohla říct? Co řekne, aby se věci zlepšily? 
„Já…“

Odlesky v očích senátorky Amidaly rozhořeli naplno. 
,,Myslel jsem, že bylo dohodnuto respektovat hlasy senátorů, Burtoni. Všechny .”

,,A já myslel, že být senátorem znamená, že musíte o něčem hlasovat."

,,Myslím," vstoupil do toho Organa.
,,To by bylo nejlepší vyřešit vše pomocí nových zpráv z Obležení Vnějšího okraje. Jen tak můžeme pochopit to nejlepší rozhodnutí pro republiku."

 Měla by být vděčná za záchranu, a také byla. Ale hlodalo v ní malé bodnutí nedostatečnosti a hanby. Měla si stát na svém. Měla by- 

,,Omlouvám se, že jsem tě do toho zatáhl," řekla jí Amidala.

Byla zpět v realitě. Zdálo se, že jsou teď sami. Burtoni, Organo, veškerý křik je pryč. 

Co zbylo, byli zdržující se pobočníce, která sbírala papíry a bloky upušťené předtím na podlahu. 

,,Je- to je v pořádku," říkla. 
,,Jsem rád, že jste přišla včas, abyste mě zachránila, senátorko Amidalo."

,,Prosím," řekla a mávnula rukou. 
,,Venku mi říkejte Padme."

,,Riyo." Vytvořila jemný úsměv.  

,,Tak mi můžeš mi říct, proč jsi se rozhodl zdržet se hlasování?"

Na delikátní vteřinu se zastavila a přemýšlí, jak nejlépe formulovat svou úvahu. 

Stačilo by to?

,,Já... doufal jsem v další informace."

,,O čem byste mohla chtít vědět víc?"

,,O klonech," řekla upřímně. 
,,Mluvíme o nich, jako by to byl... majetek. Výroba, ekonomické náklady, fondy. A to mě zneklidňuje. Určitě musí mít z války také nějaké pocity."

Oheň v očích Amidaly pohasnul a ona zarazila. 

Čekala tohle? 

Ztratila šanci na spojence – přítele? 

,,Nikdy jsem o tom nepřemýšlela z jejich pohledu," přiznala. 

Samozřejmě, většina lidí nad tím vůbec nepřemýšlela. Než mohla mluvit dál, přerušil ji zlatý droid.

,,Slečno Amidalo, omlouvám se, že ruším, ale musím vás informovat, generál Skywalker-"

,,Už je zpátky?" V jejích očích se objevil nový záblesk, který Riyo nikdy předtím neviděla.

 Něco teplého. 

Něco… nevinného.

 Otočila se zpět k Riyovi s rozpačitým, závratným úsměvem. 
,,Je mi to strašně líto-" nevypadala lítostivě.
,,Ale musím jít. Prosím, musíme si brzy znovu promluvit. Vypadá to, že se z nás nakonec stanou skvělé přátelkyně."

A beze slova prakticky vyběhne ze senátního sálu a nechá ji samotnou.

Cítila zdrcující myšlenku, že bude vynechána.

Zajímalo někoho, co doopravdy říká?

Nebo šlo jen o pouhé hlasování?

Cítila, jak se země naklání. A nechtěla nic jiného, ​​než se vrátit domů a trucovat ve své posteli.

Snaží se najít sílu, ale stráže tu nebyly.

On tu nebyl.

Byla sama.

Co si budeme Burtoni jsem nikdy neměla ráda.
Taková stará, zahořklá, no takhle bych mohla pokračovat veselé dál xD