hurts like hell [dokončeno]

1.

,,Dneska budeme kreslit oči," vešla učitelka do třídy. Povzdychl jsem si. Znamenal pro mě hodně, a teď jsem ho překresloval do obrázků. Nikdo to nevěděl, jen já a moje ztracená duše. ,,Rozdejte si papíry," zavelela a dvě holky vyskočily naráz. Rozdaly všem papíry a já nervózně držel tužku v prstech. Dívala se na mě, tak moc mě pálila, že by ze mě zbyl škvarek. Radši jsem tužku pomalu přemístil na papír a za neustálého pomlouvání mě jsem nakreslil první čáru. Mělo to být horní víčko. Kousek pod tím jsem nakreslil druhou čáru. Ta byla víc do oblouku. Připojil jsem k ní druhou, zrcadlově k té první. Nakreslil jsem do toho oka dva obloučky, zhruba tři centimetry od sebe. Označil jsem si rohovku jemnou , neznatelnou čárou, a zhruba pět centimetrů od prvního, provizorního oka, jsem nakreslil další, jemnou, rovnou čáru. Pod tu menší oblouček a k němu zrcadlově další. Do toho oka další dva oblouky a znova jsem vyznačil rohovku. Začal jsem nad oběma očima stínovat obočí. Zatím jsem se svojí prací byl spokojený, trénoval jsem po nocích, přičemž mi slzy máčily papír a rozpíjely čerstvé čáry tužkou. Zatím to měla být jenom skica. Ty oči byly jeho. ,,Kdo to je?" Naléhaly holky. ,,Oči. Není jasné, komu patří." - ,,Nekeceeej..." protáhly a se smíchem a šeptáním vyběhly ven na chodbu. Znova jsem si povzdychl. ,,Chybí ti?" Pošeptal Honza vedle mě. ,,Kdo? Kdo by mi měl chybět?" - ,,Ah, ten tvůj." - ,,Už dávno s ním nejsem. Proč by mi měl chybět? Vždyť už je to dávno." - ,,Jasně, protože dva týdny je dávno." Též se zvedl a též zmizel na chodbě. Viktor vedle mě jen nechápavě zavrtěl hlavou a taky odešel na chodbu. Stočil jsem pohled na svůj papír. Založil jsem si ruce na stole a málem neovládl slzy. Tak moc mi chyběl. Tak moc jsem chtěl brečet. Ale nešlo to. Byl bych za slabotinku.

Názor?