Psi vědí, že nejsou lidmi - Creepypasta

Psi vědí, že nejsou lidmi

Je těžké si představit jaké to je ztratit někoho blízkého, doku se to doopravdy nestane. Jasně že jsem to stokrát viděl ve filmech, především dramatické aférky s křikem, pláčem a konečným rozloučením. Ten šok, nevíra, neomezený vztek. Člověk si vylije své srde a zakřičí na svět kvůly naprosto obyčejné a předvídatelné věci na světě. Když ale můj táta zmizel vůbec tomu tak nebylo. Prostě tu jeden den byl a druhý den byl zase pryč nechávající za sebou tupé bolesti. Týdny policejního vyšetřování neodhalily nic. Nebylo to dílo krutosti co ho zprovodilo ze světa, byla to sotva obyčená lhostejnost. Jeho život byl krátký, jeho smrt náhodná a bez smyslu a nezbylo nám nic jiného než se přes tuto skutečnost přenést. Matka mi pozdě v noci zavolala do mého studioapartmánu. Můj otec byl pokládaný za mrtvého a policie oficiálně uzavřela případ. Zůstal jsem potichu a vyslechl jsem jí až do konce i přes to že nebylo co říct už po první větě. Zdvořile jsem jí poděkoval a poté zavěsil. Potom jsem dobrou půlhodinu zíral jenom do zdi. Nad ničím jsem nepřemýšlel, jen sem vnímal ty přelétavé myšlenky které jak rychle přicházely tak rychle odcházely. Žiju v jiném státě a pár měsícu jsem ho neviděl. Nakonec jsem si uvědomil že až se ráno probudím nebude to o nic jinačí ráno než které koliv jiné kdy se pořád motal kolem kuchyňské linky tisíce mil daleko. Ale byl jsem na omylu. Žil jsem sám už léta, ale nikdy se můj apartmán nezdál tak prázdný. Musel jsem mít pořád zapnutou televizi nebo rádio abych nemusel poslouchat to nepatrné bublání v mích žilách a rytmus mého monotolního dechu. Nechápu proč jsem si těch zvuků nevšiml už dřív, ale začínám z toho šílet. Aasi jsem prostě nemohl přestat myslet na to jak křehká je smrtelnost a jak bezvýznamny můj život vlastně byl kdby teď náhle zkončil a proto jsem si pořídil psa. Napůl huskyho a napůl kojota, kolem šesti měsíců stará. Vyzvedl jsem si jí ze zvířecího útulku kde jí nechal nějaký kovboj. Ta fenka na něj cenila své ostré zuby a vrčela, ale zdálo se že se uklidnila jakmyle odešel. Napadlo mě, že jí asi ubližoval nebo něco podobného, ale byla ke všem ostatním tak sladká, že jsem se rozhodnul se jí ujmout. O pár dní později jsem obdržel hovor který mi zdělil že můj otec není mrtví. Měsíc potom co zmizel se zase zničeho nic znovu objevil. Matka mi řekla že jednou ráno si prostě sedl ke stolu jakoby se nic nestalo. Nemohla zněj dostat ani slovo ohledně toho kde byl, ale byla tak šťastná že se vrátil že na něj vůbec netlačila. Ani mě nic neřekl jen zamumlal něco jako "vyčištění mysli,,. Také mi to přišlo jako zázrak, ale protože jsem strávil tolik času zvykání si na jeho smrt, že se toho pro mě moc nezměnilo. I tak jsem si tu fenku nechal a pojmenoval jsem ji Holly. Od první chvíle kdy jsem na ní zavolal tímhle jménem vesele hodila ušima a začala kolem mě běhat. Zpočátku byla hodně plachá, ale neměla ráda když byla sama a následovala mě na každý krok. Dokonce mi seděla mezi nohama když jsem seděl na záchodě. Heheh... Achh... Holly byla pro mě naprosto perfektní. Nuestálá pozornost kterou mi věnovala mě donutila se znovu cítit že na mě někomu záleží. Možná v existenčním smyslu na mém životě nezáleží, ale možná má smrt by na kosmické škále neznamenala nic, ale pro ní ano. Varovali mě, že bude asi trochu těžší jí vyučit protože v sobě má tu kojotí krev, ale všechno se naučila téměř rychle. Byla tak stydlivá že se vždy když byl poblíž cizí člvoěk snažila schovávat mezi mé nohy. To že mi takhle věřila byl pro mě neskutečně dobrý pocit. I přes všechny její dobré vlastnosti měla jeden zvyk, mít naprosto nepředvídatelné chování. Poprvé se to stalo pár měsíců poté co jsem jí vzal k sobě. Šli jsme po chodníku směrem k parku když najednou naježila srst a vycenila ostré tesáky. Když jsem se vzpamatoval vrčela a štěkala na nějakou paní na druhé straně chodníku. Ta paní se v šoku rozeběhla a Holly značně trhla vodítkem. V podstatě mě táhla přes cestu za ní. Jakmile byla z dohledu Holly se vrátila do normálu. Nechápal jsem co to mělo být, nikdy nezavrčela ani na jiné zvíře a ta žena sebou nevedla psa ani nenesla žádné jídlo nebo cokoliv. Neudělala nic co by mělo psa vyprovokovat. Bylo to tak náhodné že jsem na to prostě zapoměl, ale to nebylo naposled co se to stalo. Podruhé se to stalo když seskočila z gauče a začala vrčet na dveře. O pár vteřin pozdějc někdo zaťukal a ona zavyla jako odpověď. Podíval jsem se kukátkem, ale stál tam jenom poslíček s burgery. Musel jsem Holly odtáhnout od dveří a zamknout do koupelny dokud tu poslíček byl. Jakmile odešel chovala se zase úplně normálně. Několik měsícú uběhlo a myslel jsem si že tahle její divoká stránka byla konečně zkrocena. Když se to stalo znovu. Bylo něco po deváté večer a naposledy jsme se procházeli parkem než ho zavřou když se to stalo. Volal jsem s rodiči po telefonu a nevěnoval Holly moc pozornosti. Mé první varování přišlo když silně škubla vodítkem čímž mi vyrazila mobil z ruky. Automaticky jsem chmátnul po svém telefonu. Holly tahala za vodítko takovou silou že se jí podařilo vytrhnout mi řemínek vodítka z rukou. Nemohl jsem jí zastavit. Pořád mířila neskutečnou rychlostí do temnoty a přitom vrčela a štěkala. Hnal jsem za ní, volal jsem na ní jménem, křičel jsem abych varoval lidi venku, ale když jsem se kní konečně dostal, Holly už stihla někoho srazit k zemi. Měla jeho ruku v tlamě a brutálně sní trhala jako by jí chtěla celou utrhnout. Ten muž se jí snažil odstrčit, ale ona udělala výpad vždy když na chvíli povolila stisk. Snažil jsem se trochu vzpamatovat, ale v tu dobu už měla Holly zuby kolem jeho krku. Vztekle sním trhala jako když divoká zvěř hledá rychle svou kořist. Chytil jsem vodítko a trhnul jsem sním tak prudce že Holly v podstatě udělala salto vzad. Už teď stál muž na nohou a nemotorně se kymácel. Začal jsem se omlouvat, ale najedou jsem nějak neměl slov. Z jeho ruky byla v podstatě krvavá kaše. Několik prstů se na zemi blištilo ve světle pouličních lamp. Rány na krku byli ještě brutálnější. Velků kus kůže se odchlípnul dozadu a plápolal směrem větru. Část jeho páteře protrhla kůži a trčela ven z jeho krku. Odhalená šlacha se blyštila jeho krví jako oči někoho kdo jsi zrovna příjemně odpočinul. Ani nevím jak mohl být stále při vědomí. Chtěl jsem se vrátit pro můj telefon abych zavolal záchranáře, ale všechnu energii mi brala Holly kterou jsem musel držet od doražení jejý oběti. Muž jen zabručel když si všiml cárů kůže visících od jeho krku. Stále ze mě nespouštěl oči. Připravil jsem se. Napůl jsem totiž očekával že zaútočí zpět. Na to se ale příliš moc zaobíral svími zraněními. Byl jsem chycen v děsivé situaci. Držel jsem Holy na vodítku a přes všechnu mou sílu jsem se nemohl odvrátit od toho co se momentálně stalo. S jeho zdravou rukou chyt cáry kůže a začal je sloupávat. Poté chytil kůži za krkem a začal ji odlupovat také, jako když si potápěč sundavá svůj oblek. Díval jsem se ohromený, ale zároveň zděšený když se vslékl ze zbytku kůže a oblečení a vše mu padlo k nohám v jednu velkou mokrou hromadu. to podtím, to ale nebyly svaly. Bylo to spíše něco jako druhá kůže. Šedá a potřísněná krví. Byla však tak těsně na jeho vnitřnostech a kostře, že byl vidět každý sval, každá žíla, každá kost. Neměl jsem ale čas zírat. Jakmile byl volný rozběhl jse proti nám, nechávající hromadu zbytků jeho těla. Utíkal jsem domů s Holly tak jak rychle to jen šlo. Ani jsem se nevracel pro pohozený mobil. Pořád jsem si namlouval že to nebyla realita než jsem se vrátil domů. Ale bylo mnohem těžší sám sobě lhát při umývání srsti od krve. Zase sebou vrtěla. Vypadala zase normálně dokud neotevřela tlamu ze které vypadl poslední zbývajicí prst. Po téhle zkušenosti už jsem nemohl zůstat sám. Ani Holly nebyla dostatečná společnost. Volával jsem s matkou abych se trochu uklidnil ikdyž jsem jí neřekl ani slovo o tom co se stalo tu noc. Z mého hlasu nejspíš vicítila, že jsem se necítil ve své kůži a že jsem byl vystrašený. A tak mi nabídla abych knim přijel nachvíli na návštěvu. Měl jsem Holly u sebe, vyděšený spíš víc z té stvůry než z toho jak reagovala. Mám jí teď u sebe v autě když tohle píšu. Chci běžet a obejmout svou matku jaký to je skvělý pocit jí znovu vidět. Chci se zeptat táty na to co se stalo, proč zmizel a proč se rozhodl vrátit. Nemůžu ale opustit auto, nemůžu vypustit Holly, né když slyším jak potichu vrčí od té doby co jsem zaparkoval u domu svích rodičů. Byla tu jen jedna věc která mohla Holly rozhodit a nemohl jsem si nalhávat že to není to co si myslím. Jediná možnost kterou jsem si připouštěl byla ta, že můj otec doopravdy zmizel a to co se vrátilo to zkrátka nebyl on. Nechal jsem Holly v autě a zaklepal jsem. Zhluboka jsem si oddechl když máma otevřela dveře. Potom čísi ruka dopadla na její rameno a za ní se z poza rohu vynořila ta věc co se zdála být mím otcem. Udělalo se mi špatně když jsem si představil tu šedou věc pod tou zdánlivě lidskou maskou. Jediná věc byla že jsem ho ztratil, ale dívat se na něj znova a takhle.... Bylo to k nevydržení. Pozvali mě dovnitř a já se posadil. Nespustil jsem z něj oči. To přestrojení bylo bezešlé, jeho náklonost upřímná. Oba obcházeli otázky ohledně jeho zmizení velkým obloukem a já jsem se na to raději ani neptal. Musel jsem ale najít cestu jak změnit tu iluzi. Nemohl jsem prostě jen tak pustit Holly dovnitř a znetvořit ho k nepoznání v obýváku. Musel jsem si to načasovat a počkat si než bude sám. Šance se mi dostalo ještě ten večer. Holly byla venku na dvorku. Stála rozzuřená a neklidná kvůli přítomnosti toho monstra. Máma zajela do obchodu vyzvednout nám něco k večeři. Pozval jsem "mého tátu" na zahradu, na takový malý fotbalový zápas jaký jsme vždycky hrávali. Napadlo mě totiž, že bychom ho mohli napadnout teď a zbavit se ho ještě než přijede máma domů. Nechal bych ji si myslet že nova zmizel. Po prvním zmizení si myslím že by tomu druhému snadno uvěřila. Bylo to lepší než žít s vědomím, že jí to sleduje když spí, že je to sní v domě a vyčkává až udělá další krok. V ruce jsem svíral jeden z jeh oloveckých nožů. Čekal jsem na něj za dveřmi. Nemohl jsem čekat než Holly začne vrčet a on by mohl utéct. Musel jsem udeřit rychle a tvrdě. A potom se Holly mohla připojit a pomoct mi ukončit to. Snažil jsem se přemýšlet o té věci co nosí tátův svetr jen jako o nestvůře. Snažil jsem se myslet na to že ta věc zabila a vystřídala mého tátu. Cokoliv co mi pomohlo nabrat odvahu předtím než stratím možnost. A potom se otevřeli dveře. Vyšel ven a nevšiml si měpřitisknutého ke zdi. Chytil jsem ho zezadu protože jsem nechtěl vidět jeho obličej. Vrazil jsem nůž do jeho žeber. Nechtěl jsem ho nechat mluvit. Škubnul sebou do předu a jí jsem pustil nůž. Pořád jsem se na něj nechtěl dívat takže jsem se rozběhl přímo na dvorek pro Holly. "TEĎ JE TA MOŽNOST HOLLY !,, křiknul jsem na ni ale ona se nehýbala. Její srst byla klidná. Přiběhla ke mě, olízla mě a začla poskakovat. Musel jsem jí dotahnout ze dvora. Tlačil jsem jí k tomu svoření plazícímu se po zemi. Holly se na mě podívala nejistá v tom co má udělat. Už jsem si skoro myslel že jsem zešílel dyž se jí konečně začali ježit chlupy. Vycenila zuby a přikrčila se připravena se na něj vrhnout. Potom jsem zaslechl zvuk pneumatik přijíždějících po štěrkové příjezdové cestě před domem. Holly nevěnovala mému otci žádnou pozornost. Byla to má matka kterou zavětřila. Holly vysprintovala kolem domu a já běžel za ní. Má matka zrova vylézala z auta s rukama plnýma potravin když uviděla Holly. Stačila zavřít dveře auta v čas, ale Holly se jentak nevzdala. Narážela prudce do okna auta a zuřivě vrčela. Matka zařadila zpátečku. Vycouvala do ulice a zachvíli zmizela za nejbližším blokem. Zavolal jsem záchranku, ale táta nevypadal že to zvládne. Holly mu začala lízat obličej, ale ta krev nezastavovala a já jsem věděl co dělat. Řekl že mě nevinní ale s každým slovem se zdál slabší, slabší a slabší. Zeptal jsem se ho proč zmizel ikdyž jsem předem před tím věděl co odpoví. "Utekl jsem když jsem zjistil že byla tvá matka proměněna za tu příšeru,, řekl otec a já odpověděl "Tak proč ses vracel ?,,. "Musel jsem to nějak uzavřít než bude nadobro pryč...... Protože jsem jí stalé miloval,, řekl mi. "A ta věc je to nejbližší co tu je k získání jí zpátky,,.