hurts like hell [dokončeno]

4.

,,O kom se mluvilo o výtvarce?" Spustila ta první kráva, co se jako první ozvala. ,,O člověku." Odsekl jsem a rychle přes rameno přehodil batoh. Snažil jsem se odejít, ale zastavila mě. ,,No to vim, ale ty máš někoho vyhlídnutýho? Jsem to já? Mluvilo se o mě? To je sladký, tak zítra lásko." Snažila se mě políbit na tvář, ale stihl jsem rychle odejít. Nemyslel jsem si, že je to až taková kráva. Uslyšel jsem za sebou pištění a později kroky. Bylo mi špatně, brečel jsem a pokoušel se na něj nemyslet. ,,Tomáši! Tome!" Neotočil jsem se, i když jsem chtěl. Pokusil jsem se aspoň na chvíli zastavit slzy, ale nešlo to. Všechno mi ho připomínalo. ,,Zastav kurva!" Normální lidi by se možná začali smát, já dál brečel, i když jsem se to snažil zastavit. ,,Co ti zas jeblo po palici?" Ptal se zadýchaně. ,,On," pošeptal jsem. Povzdechl si a opřel se plnou vahou rukou o moje rameno. ,,Zapomeň na něj. Ještě budeš mít problémy." - ,,Tak ať." Bylo mi všechno jedno. ,,Nebreč," pošeptal mi na kůži na krku, až ve mě zamrazilo. Zastavil mě prudkým pohybem ruky a málem tak i strhl k zemi. ,,Bude to v pohodě. Jen na něj nemysli." Všechno bylo tak dokonalé, jako by tam stál on, a ne Viktor. Slzy se trochu zmírnily, když v tom se rty jemně otřely o můj krk. ,,Teploušci!" Uslyšel jsem posměšný hlas odněkud zleva. Chtěl jsem Viktora odtáhnout, ale líbilo se mi to. ,,Co to má znamenat?" Uslyšel jsem pištět ty krávy za náma. Ale bylo mi to jedno. Otočil jsem se čelem k Viktorovi a vášnivě ho políbil na rty. Všechno bylo tak dokonalé, jako s ním. Jako by se čas zastavil. Asi jsem ho miloval. Asi mi připadal cennější, než on. ,,Tak jak to skončí, kočičky? Že by postelí?" Zasmál se jeden kluk na lavičce. Byla pokrytá ledem a sněhem, ale jemu to zjevně nevadilo. ,,Vrr," přidal Honza, co najednou stál za námi. Odtrhl jsem se od jeho rtů, protože jsem začal vnímat realitu. ,,To si vysvětlíme!" Chtěla mě vzít za rameno ta samá kráva, co mě přepadla u skříněk. ,,Tady není co vysvětlovat." Řekl jsem jí do očí. ,,A co my?" - ,,My? Žádné my nikdy nebylo a nebude. Jsem na kluky." Přiznal jsem otevřeně a neuvědomoval si, že je to chyba. ,,Cože?! A o kom si teda mluvil v hodině?" Ostatní krávy ji začaly utěšovat, i když nebyl důvod proč. ,,Pojď," pošeptal a vzal mě za ruku. Když jsme byli od těch krav celkem daleko, propletl jsem prsty a položil si hlavu na jeho rameno. ,,Miluju tě. Tak strašně moc tě miluju." Slyšel jsem jeho hlas. Byl vzdálený, jako ozvěna. Ovládly mě vzpomínky a začal jsem znova brečet. Viktor najednou zastavil. Políbil mě na spánek a já zavřel oči. Bylo to nádherný.