hurts like hell [dokončeno]

6.

V ten den, kdy mě navždy opustil, jsem ten kousek papírku hodil pod zem, kde ho společně s ním zakopali. Brečel jsem a s nikým nemluvil. Byla to ztráta, na kterou se nezapomíná. Přijít o milovaného člověka sakra bolí. Víc než to. Nikdo mě z depresí nedokázal dostat, jen teplo mého života, o které jsem stejně přišel. Ten oheň, co rozpálil mé touhy, moji vášeň, uhasl. Rozpálil mé srdce, a to pomalu dohořívalo, až zhaslo úplně. Viktor i Honza se ztratili, nikdo neví kam, nikdo neví, jestli je ještě někdo potká. Je strašné rozloučit se s člověkem, u kterého víte, že se už nikdy nemusíte potkat. Navždy ho ztratit. Je to strašné zjistit a ještě horší se s tím smířit. Upadl jsem do dalších depresí. Byly horší, než ty předtím. Ty předtím oproti tomu byly denodenní smutek. V téhle chvíli jsem bral drogy, kouřil, pil jak duha a ničil vše okolo sebe. Matka si zvykla na moje denodenní pobývání v mém pokoji, ze kterého se ozývaly rány, třeštění skla a křik. Snažila se mě utěšit, ale jenom ze začátku. Nechápe moji bolest. Moji ztrátu. Lidi, na kterých mi záleželo a které jsem ztratil již navždy. Nechápe nic. Nikdy nic nepochopí, dokud si to neprožije sama. Ztratit milovaného člověka, na kterém vám záleží je skutečně strašný. Všechny vzpomínky, promítající se před očima, fotky, co máte na tapetě a v úložišti, ty trapasy, které nejde smazat, ty sladké vzpomínky, u kterých nejde nebrečet, ty vtipné momenty, kterým se už nejde smát, ta strašná bolest, když jste toho člověka ztratili, ta strašná minulost, která nejde smazat...vším tím jsem si prošel, a pěkně pomalu a bolestivě.

Páči sa? :)