hurts like hell [dokončeno]

9.

Sliby chyby. Z cigarety se ztratilo pár kousků popela. Když jsem si ráno přečetl tu zprávu, co mi poslala jeho máma, co psaly v novinách, co psaly ve všech článcích, zhroutil se mi svět pod nohama. Máma seděla sklesle v kuchyni a ptala se, jestli jsem to už četl. Silně mě objala, jako on. Brečel jsem celý den. Ta ztráta byla nezapomenutelná. Už jenom to, že už nikdy nepolíbím ty nenasytné rty, že už mě nikdy nebude držet za ruku, že už nikdy nebudu fetovat jeho dokonalou vůni, že už nikdy ho neobejmu, že už nikdy nebudu mít okolo svého těla jeho hebké ruce, že už mě nikdo neudělá tak dobře, jako on, bylo strašné. Musel jsem to všechno pohřbít společně s ním. Vše, co jsme zažili, vše, co jsme si mysleli, všechna naše láska a vášeň byla pohřbena pod zem. Už nikdy se nevrátí, už nikdy mě nepolíbí, už nikdy mě neobejme. Byl to ten nejlepší člověk na planetě, a teď se mi už nikdy nevrátí.
Ihned, co vlak odjel, jsem se vrátil domů. Napsal jsem mu, kde je, protože od mého domu k nádraží je to zhruba půlhodina pomalým krokem. Odpověděl tedy, kde je. Odložil jsem mobil na postel a přemýšlel o nás. Co bych měl zlepšit, jestli se mám snažit, aby mi déle vydržel. Po asi hodině jsem mu napsal, jestli je doma. Ta zpráva ale i ráno zůstala nezodpovězená. Říkal jsem si, že asi už bude doma, jen neměl čas mi odpovědět anebo si toho nevšiml. Jenom jsem vešel do kuchyně, viděl jsem ubrečenou mámu. ,,Co se stalo?" Přistoupil jsem k ní a začal ji hladit po zádech. ,,Volala mi jeho matka. Nevrátil se domů." Zastavilo se mi srdce. ,,Co se mu stalo?" Sedl jsem si vedle ní a přemýšlel jsem nad těmi nejhoršími možnostmi. ,,Umřel." Nerozdýchal jsem to. Jen jsem tam seděl, jako opařený. Z očí se mi později začaly linout slzy. Prošel jsem si v duchu naším vztahem od začátku. Máma se na mě podívala. A tak jsme tam seděli, ubrečení, dívajíc se na sebe.