Hope Dies Last

Komplikace

Isaac

Tak jako má vášeň ke Stilesovi vzplanula. Derekův příchod ji uhasil. Neměl jsem ponětí jak se k němu zachovat.
Ano možná jsem byl muž Stilese. Ale ten pocit když se tu zjevil. Pořád jsem v něm cítil alfu, ač jeho oči nezářily.

Z Dereka jsem vycítil vztek, překvapení a nenávist. Nerozuměl jsem tomu. Podle všeho jsem už se Stilesem minimálně čtyři roky, a Derek to jistě musel vědět. Tak proč teď zuří?

,,On se vrátil?"
Obrátí se na Stilese s otázkou. Snaží se o normální tón, ale já z něj stále cítím vztek.

,,Peter ho našel v Paříži. Nic si nepamatuje, někdo mu musel vymazat paměť."

Vidím v Derekově tváři šok a pak zas vztek.

,, A jak na to Peter přišel?"

,,Po tom co mi přišli ty rozvodové papíry, se rozhodl podívat zda se nevrátil do Paříže a tam ho našel."

Odpoví mu Stiles, ale už i z něj vycítím trochu vzteku.

Nerozumím tomu.
A pak najednou z ničeho nic Stiles vyběhne po schodech nahoru.
S Derekem se na sebe nechápavě podíváme.
Oba uslyšíme zvuk zvracení. Rychle se s Derekem v patách rozeběhnu za zvukem dávícího Stilese.

Najdu ho v koupelně, sedícího u záchoda. Když tam doběhnem už je zapřen o stěnu a má mokrý hadr na hlavě.

,,Už je ti líp?"

Zeptám se starostlivě.

Působý mi muka vidět ho v tomhle stavu.

,,Je to lepší. Mohl bys mi prosím podat sklenici vody?"

Poprosí Dereka.

Ten se otočí a v mžiku je pryč.

,,Isi mohl bys mi podat z nočního stolku, z prvního šuplíku v ložnici u pravé strany postele ty léky co tam jsou. Děkuji."

A tak se i já vydávám pryč od něj.
Když dojdu ke stolku spatřím na ní naši společnou fotku. Jsme v oblecích a máme oba v klopě bílou růži. Já držím Stilese za pas a hlavu mám položenou na jeho rameni. A Stiles je trochu pootočen na mě a široce se usmívá. Ta fotka je užasná, jen si bouhžel ten moment nepamatuji.
Z rozímání mě vyruší Derek.

,,Co tu děláš?"

,,Šel jsem pro prášky."

Odpovím mu úsečně. Sáhnu tedy do šuplíku a vyndám krabičku s prášky a jdu za Stilesem.
Ten sedí opřen o stěnu, je v obličeji bledý.

,,Sti, opravdu je vše v pořádku? Nemám tě vzít do nemocnice?"
Optám se ho.

On jen zakroutí hlavou a veme si ode mne prášek a od Dereka sklenici vody.

,,Neměl bys už jít?"
Otočím se na Dereka.

Vidím jak se viditelně zarazí.

,,A ty nejdeš?"

,,Ne, bydlím tu. Ať se stalo co se stalo, je to i můj domov."

Snažím se ho vystrnadit.

Nejsem si jist jestli dělám dobře, ale dle Stilesových chemosignálů je mu nepříjemné tu být s Derekem.

Své pocity vůči Derekovi potlačím. Jemu nezbývá nic jiného než odejít. Ještě chvíli poslouchám než jsem si jist, že je opravdu pryč.  Potom se vrátím zpět do Stilesovo blízkosti.

Stiles

Konečně odejde Derek. Jeho přítomnost mi nedělá dobře. Mám z něj opravdu špatný pocit. Už není nic jako dřív, veškeré dobré pocity vůči němu jsou pryč.
Navíc mi překazil velice dobré zakončení rande s Isaacem, i tak nevymažu z paměti jak se zatvářil když ho spatřil. Stále pro něj byl jako alfa. Kouknu se nad sebe kde stojí Isaac a díva se na mě se strachem v očích.