hurts like hell [dokončeno]

10.

Zapálil jsem si další. Sice ano, bydlel jsem s Viktorem, ale proč jsem tedy doma?
,,Prý to rodičům nevadí. Jsou rádi, že jsem se přes to přenesl tak rychle," řekl jsem s bolestí v srdci. Moje srdce toužilo po něm, ne po Viktorovi. ,,Jenže ty ses přes to ještě nepřenesl, ne?" - ,,Ne. To ani nejde. Ale jsou rádi, že jsem si někoho našel, někoho, jako jsi ty." Usmál jsem se upřímně a on mě silně vtiskl do objetí. ,,Už teď se mi tvoji rodiče líbí," připustil se smíchem a lehce mě políbil na krk. Tak něžně, jemně ale zároveň drsně a majetnicky. ,,Tak to je dobře," odpověděl jsem též se smíchem a odtáhl se. ,,Jdeme?" Přikývl jsem a chytl ho za ruku. Propletl naše prsty a vedl mě neznámo kam. Občas jsem se bál, že mě zatáhne někam do křoví a znásilní mě. Vždy jsem se mu podíval do očí, jestli něco nezamýšlí. Umím v očích rozpoznávat smutek, radost, zlost, zlé a dobré myšlenky a lásku. Tu jsem se naučil v očích vnímat s ním. ,,Zastav," řekl a pustil moji ruku. Vytáhl klíče, na kterých byl i čip. Odemkl dveře od paneláku a pak mě za ruku zatáhl do výtahu. Políbil mě něžně na krk a já se jen usmál. No, vzdychl jsem. Ale potichu. Výtah zastavil a my jsme vystoupili. Odemkl dveře. Bylo tam nádherně. ,,Tady bydlím celkem dlouho, od svých osmnáctin. A tak mě napadlo, abych tady nebydlel sám, že bys tu byl se mnou." Přiznal a odhodil batoh do předsíně. Prošel ten byt pomalu, stručně, se mnou a pak mi nechal chvíli na rozdýchání. ,,Líbí se ti tady?" Nalepil se na stěnu a usmál se. ,,Jo, strašně moc," usmál jsem se upřímně a přistoupil jsem k němu blíž. ,,Miluju tě," pošeptal těsně před tím, než se naše rty propletly.
,,Uspořádáme party?" - ,,Proč?" Zasmál jsem se a sledoval, jak vykládá nákup. ,,Na to, že ses ke mě přestěhoval?" Navrhl. ,,Tak jo," usmál jsem se. ,,Jsi nádherný, když se usmíváš. Usmívej se víckrát, prosím," zasmál se a dal mi ruce okolo pasu. ,,Budu, neboj." Dal jsem mu ruce okolo krku a stále se na něj usmíval. Byla by to kouzelná fotka, ale je lepší si vzpomínky uchovat v srdci, než na instagramu. Znova mě políbil.
Party probíhala tak, jak měla, všichni se bavili, byli opilí a různě se motali po bytě. Viktor se mi s Honzou ztratil z dohledu, a tak jsem skončil v hloučku holek. Vyptávaly se, smály se, povídali jsme si. Když už to byla hodina od jeho "zmizení", rozhodl jsem se ho najít. Obešel jsem skoro všechny místnosti. Opatrně jsem otevřel dveře od ložnice, mohl spát. ,,Viktore?!" Celý můj život se mi zhroutil pod nohama. ,,Spadni," uslyšel jsem jeho sladký hlas, který ale nepatřil mě. Svalil Honzu ze sebe, ten se ve zmatku zvedl a hledal svoje tričko. ,,Já ti to vysvětlím!" Sedl si na posteli a já jen stál, jako socha. Slzy se mi linuly z očí, neměl jsem hlas. Měl jsem spoustu vět na jazyku, ale nemohl jsem vyslovit ani jednu. Jen jsem se otočil, proběhl do chodby, vzal svoje klíče a zdrhl pryč. Daleko od něj.

Historicky nejdelší kapitola 😄 snad se líbila❤️