Putování za ztraceným dějem

Kapitola 6

„Chudinka Avenir. Určitě už mu tam musím chybět," řekla Eninte smutným tónem. „Co vlastně máme udělat, abychom byly dostatečné Mařky?"

Karistyn se opřela o lokty a zamyšleně pozorovala poblikávající bariéru. „Znáš nějakou látku, po které někteří lidi magoří, jsou aktivnější a celkově se chovají divně?"

„ADAM?" navrhla Eninte.

„Kofein?" tipnul scénárista a režisér ho praštil po hlavě manuálem bariéry.

„Mimochodem, kde je Avenir?" zeptal se fanoušek. „To už má zase krámy?"

„Vždyť ho před chvílí odvedli tamti chlapy v maskáčích," gestikulovala Karistyn. „Vy jste je neviděli?"

Režisér podal manuál pravopisu a stoupl si doprostřed pódia. „My jsme ztratili obraz. To jste si nevšimly, že ten velkej krám, přes který se můžete dostat zpět do téhle reality, na chvíli úplně zmizel?"

„My si ani nevšimly, že tu není Salamance," pokrčila rameny Karistyn. Když jí došlo, co právě řekla, vyskočila ze sedačky. „Moment! Avenir mi ztratil draka! Musím ho najít a zabít!"

„Salamance nebo Avenira?" ujišťoval se pravopis.

„Najít Avenira a zabít Salamance!" zaječela rudovláska. „Teda opačně! I když, abych ho mohla sejmout, musím nejdřív zjistit, kde je. A ještě předtím se musím zbavit Eninte, jinak ona zabije mě a... Je to komplikované! Prostě pojďme!"

„Ale nemůžeme se tam jen tak vypravit bez našeho kouzelného nápoje," zarazila ji bruneta a z inventáře vytáhla termosku černého čaje. „V tom je taky kofein, ne?"

Karistyn se na láhev dívala s čirým odporem. „Ale to je hnusný!"

Eninte začala čaj s vážným výrazem rozlévat do hrníčků. „Správná Mary Sue se musí obětovat, aby zachránila svého Avenira."

„Fajn, tak tohle mi zní úchylně," přiznal scénárista. „A to jsem to ani nenapsal já."

„Jednou to přijít muselo," ušklíbl se pravopis. „Sídlo Jane je dost daleko. Jak se tam chcete dostat?"

„To se čtenáři ani vy nikdy nedozvíte," řekla Karistyn a na ex do sebe kopla čaj. „Teď totiž přijde timeskip!"

~_~

Autorky se řítily podzemní chodbou. V kamenných stěnách byly vsazeny stovky dveří, dívky však mířily k těm, od kterých se ozýval vysoký jekot. Zastavily se u nich a obě se na ně upřeně zahleděly.

„Jak to otevřeme?" zeptala se Eninte.

Karistyn se poškrábala za uchem. „Chtělo by to nějakou ultra silnou zbraň, která bez problémů zničí kov, aniž by vyhodila do vzduchu celej barák... Počkej, myslím, že mám něco takového v batohu."

„Ne! Běž pryč! Nedotýkej se mě!" zaječel Avenir česky, protože vypravěči se to nechtělo zapisovat v ruštině. „Prosím! Tobě jsem nikdy nic neudělal! Nech mě!"

Eninte upřela svůj laserový pohled na zámek. Když se roztavil, prudce otevřela a spočinula zrakem na blondýnovi, krčícím se v nejbližším rohu. „Jsi v pořádku?!"

„To tady radši zůstanu s tím pavoukem!" vyjekl Rus a znovu dveře zabouchl.

„On je arachnofobik?" ujišťoval se scénárista. „Kolik tak stojí sklípkan?"

Eninte znovu otevřela. „Přišly jsme tě zachránit."

„Ale já nechci!" odsekl Avenir a zavřel.

„Proč ne?" zeptala se Eninte a přitáhla dveře k sobě. „Co ti na nás tak vadí?"

„Unesli jste mě a za těch uplynulých pár dní jsem skoro nespal, nepil a nejedl nic kromě piškotů!" připomněl jí Rus a pokusil se zabouchnout. Eninte však chytila kliku a začala se s ním přetahovat.

„Zlobivej Avenir!" zaječela na něj Eninte. „Pusť ty dveře! Fuj je to!"

„Přesně o tomhle mluvím!" vyhrkl blondýn zoufale. „Chováš se ke mně jako k psovi!"

„To není pravda!" odporovala mu bruneta. Za použití své nadlidské síly vyrvala dveře i s panty a odhodila je stranou. „A teď k noze, ať ti můžu nasadit vodítko."

~_~

Ve vstupní hale se skupina zastavila. Karistyn začala prohrabávat svůj batoh a Avenir se posadil na nedalekou pohovku.

„Vážně jsi toho pavouka musela tak zmasakrovat?" zeptal se.

Eninte si založila ruce na hrudi. „Já musela! Ještě by si tě ochočil!"

„Já to pořád nechápu," ozval se fanoušek. „To se nájemný vrah vážně může bát takovýho malýho pavoučka?"

„To není moje nejdivnější fobie," odvětil Rus. „Dost pochybuji, že se nikdo z vás ničeho nebojí."

„To sice ne, ale mi u toho aspoň neječíme jako malé holky," odbyl ho režisér.

„A navíc, když existuješ několik tisíc let, je dost těžké se něčeho bát," přidal se pravopis. „Obzvlášť, když máš kolem sebe téměř neustále takové idioty, jako já."

Scénárista se posadil na okraj pódia. „Už s tím zase začínáš?"

„Tentokrát nemyslím tebe," odsekl pravopis. „A i kdyby, co ti na tom vadí? Zrzavý úchyl už jsem ti dlouho neřekl."

„Dej s tím pokoj," zavrčel scénárista. „A vím minimálně o jedné osobě, které se bojíš."

Abstraktní pojem uhnul pohledem. „Ale té se bojí všichni! Ta se nepočítá!"

Karistyn se mezitím zvedla a začala si prohlížet hromadu předmětů, které vytahala z batohu. „Zvláštní... Já myslela, že TARDIS je hned pod bazukou..."

„Kde jste nechaly ten tank?" zeptal se Avenir.

„No vidíš!" zajásala Karistyn. „Tím jsme mohly přijet!"

Eninte se zatvářila zoufale. „Ale když ho tady nemáme... jak porazíme tu armádu, co čeká nahoře?"

„O čem to zase mluvíš?" povzdechl si Rus.

„No, o těch růžovejch baletkách nahoře," ukázala bruneta. „Vy je přes těch pět set pater nevidíte?"

„Vážně?" Režisér se upřeně zahleděl na scénáristu. „Není tohle moc i na tebe?"

Zrzek rozhodil rukama. „Na moji obhajobu z téhle části noci už si na nic nevzpomínám!"

„Ale víte co? Nechte toho," zamumlal Avenir otráveně a vstal z pohovky. „Prostě už pojďte, ať to mám za sebou."