Láska na ledě ❤ (Příběh hokejistky)

"My jsme co?" °42°

Minulý díl:

Pohled Kate:

,, Ty se ptáš víc bratránku.“ řekla jsem mu zas a v tu chvíli jsem si ani pořádně neuvědomila, co jsem vypustila z tý svý pusy.

,,Ty.... Počkat, bratránek?!“ zeptal se už vážně.
,, Sakra.“ zaklela jsem trošku víc než bych chtěla a on to uslyšel.
,, No??“ řekl znovu a čekal na vysvětlení.
,, Možná budeme do budoucna příbuzní.“ řekla jsem.

Pohled Freda:

,, My jsem co?“ zeptal jsem se už teď vykolejené Kate.
,, My možná budeme do budoucna příbuzní.“ zopakovala s důrazem na příbuzní.

Chvíli jsem nic neříkal a jen přemýšlel. Jak to myslela? Proč a co se stalo, že o tom sakra nevím?!

,, Jak? Nebo prostě co?“ zeptal jsem se celý zmatený. Ona na tom nebyla o nic lépe.
,, No tvůj strejda je Mike, že?“ řekla mi a položila mi tak jasnou otázku.
Pouze jsem kývl, jelikož to byla pravda. Netuším, kam tím směřuje.
,, No tvůj strejda teď chodí s mojí mámou. Pokud by se teoreticky do budoucna vzali, defakto by to z nás dělalo sestřenici a bratrance. Sice nevlastní, ale stejně. Chápeš?“ řekla mi.

Já a ona nemůžeme být příbuzní! Vždyť já jí asi miluju. Svou skoro a možná budoucí příbuznou. Bože, strejdo.....

,, Chápu.“ řekl jsem jí bez emocí. Byl jsem příliš vykolejen novou informací.

_____________________________________

Po chvíli jsem odešel dovnitř abych se převlékl. Kate si ještě postála v té zimě a pak přišla. Byla převlečená, jen jí chybělo pár věcí. Nakonec jsme vjeli na led a začali s tréninkem.
Celou tu dobu jsem ale byl mimo sebe. Stále jsem byl myšlenkami u Kate, u strejdy. Co když vážně budeme přeci jen příbuzní? Strejda si nemohl vybrat lépe...
Z mých myšlenek mě vytrhla Kate, která mě pukem zasáhla do ramene. Ano byl jsem totálně mimo. Nevšiml jsem si, že stojím kousek od brány a ona mne mohla kdykoliv trefit.
Rameno mě zabolelo a já jsem zakolísal. Nakonec jsem dopadl na led a chvíli byl zase mimo sebe.

,,Frede jsi v pořádku? Moc,moc se ti omlouvám...“
,, To je, to je dobrý Kate. Měl jsem dávat pozor no.“ řekl jsem přerývaně a nakonec jsem si sedl a opřel se o mantinel.
,, Stejně se omlouvám.“ sundala si helmu, položila ji vedle sebe a klekla si ke mě.
,, Fakt dobrý. Jen jsem to nečekal.“ řekl jsem jí. Mezitím jsem si taky sundal helmu, opřel se znovu o mantinel a oddechoval.

Po očku jsem pozoroval starostlivou Kate, které teď spadl pramen vlasů přes obličej. Nevědomky jsem se posunul směrem k ní a ten její neposedný pramen dal za ucho. Ona se na mne podívala svýma hnědýma očima a sledovala a nechápala, co jsem teď udělal. Taky bych rád věděl..
Stále jsem mlčky koukal na její výraz a po chvilce jsem se k ní naklonil blíže. Už nás dělil jen pouhý kousek, pár centimetrů. Jelikož jsem i teď nepřemýšlel, nahl jsem se ještě blíže, ale nakonec to byla ona, která tu malou vzdálenost překonala.
Políbila mě....
Tak úžasně jsem se necítil už dlouho. Její rty se mnou spolupracovali a pasovali do sebe už snad roky. Lehce jsem ji skousl spodní ret a ona se zachvěla a nechala mému jazyku volnou cestu do svých úst. Právě se mezi námi odehrávala třetí světová a já měl jak jinak než navrch.
Bylo to ale něco, co bych mohl opakovat pořád dokola a nikdy bych neměl dost.
Byla jako má droga.
Byla to má Kate.
Byla to dívka, která mi ukradla srdce.

______________________________________

Pohled Kate:

Překonala jsem tu malou vzdálenost mezi námi. Potřebovala jsem to.
Políbila jsem ho.
Jeho měkké rty se mnou spolupracovali, jeho jazyk si probýval cestu do mých úst. Skousl mi spodní ret a já potlačila sten, který se snažil prodrat ven. Nakonec jsem se lehce zachvěla a pootevřela mu svá ústa. Jeho jazyk s mým hrál třetí světovou a po chvíli jsem si to uvědomila.
Já ho miluju.
Mám ale Nicolase.
Ale Fred..... Sakra.

Když to bylo to náhlé uvědomění, odtrhla jsem se od jeho rtů a rychle vzala helmu. Odjela jsem na střídačku a nechala jej tam sedět velmi zmateného na studeném ledu.
Jak jsem jen mohla? Jak jsem mu mohla dát pusu? Proč on?
Sbalila jsem si své věci, nijak se nepřevlékla a odběhla pryč. Musela jsem si to všechno promyslet. Úplně všechno....
Domu jsem dojela později než jsem myslela. Zítra je škola a já budu muset čelit Fredovi.

Přemýšlela jsem stále dokola. Nechápala jsem to. Mám ho ráda, to ano ale stejně. Byla to zřejmě chyba. Ale osud tomu tak chtěl.
Přemýšlela jsem cestou domů, ve sprše, v posteli a totálně ani nevěděla o čase kolem. Ani pořádně nevím jak jsem se dostala do postele. Byla jsem natolik zabraná do svých myšlenek, že když jsem se ocitla znovu v kruté realitě, bylo již půl jedné ráno. Sakra.
Zítra je škola, teda vlastně už dneska.
Pomalu jsem přestala přemýšlet a tak jsem se po chvíli zasnila a nechala se unášet do říše snů.

Další kapitolka. Pouze přes 800 slov.
Takže kratší... Snad nevadí.
Brzy snad další díl❤

Jinak moc a moc děkuji za krásných
↓
1,22K❤❤😍
↑

Miluju❤

Také děkuji za #125 místo v kategorii Romance❤👑

Moc vám děkuji, neskutečně si toho vážím...

Vaše❤
xxxx