Save me ×Justin Bieber FF×

5.část- "He always gets what he wants"

Jaká je tvoje adresa?  

 Stálo ve zprávě od Justina. Proč chtěl sakra znát mojí adresu? Nechtěla jsem, aby znal mojí adresu, ale ať jí chtěl pro cokoli, musela jsem mu jí dát, protože tohle byla moje „splátka“ jemu za ty peníze z toho večera. Tak jsem mu jí poslala. Ani né za minutu mi napsal:

Vyzvednu tě v sedm. Obleč si šaty.

Proč? Kam mě bereš?

Nenapsal mi, kam mě bere nebo z jakého důvodu si mám vzít šaty, a já se ho znovu neptala ale ať se propadnu, jestli budu ta holka, co skočí, když kluk řekne skoč. Takže jsem se rozhodla, že se nebudu připravovat, a až si pro mě přijde, bude nejspíš hodně překvapený, ale mě to bylo jedno, popravdě řečeno. Chtěla jsem ho naštvat, ani nevím proč, nejspíš mě štvalo, že lidi jako on dostanou vždy co chtějí i když by to znamenalo třeba manipulaci s lidmi jak to udělal se mnou. Nechtěl ode mě vrátit peníze a využil toho, že jsem mu nechtěla být nic dlužná. I když jsem popravdě nechápala, proč to chtěl vrátit zrovna tímhle způsobem. Říkal, že ode mě nechce sex, tak co po mě tedy chtěl? Nechápala jsem to. Nechápala jsem JEHO, ale ať už po mě chtěl cokoli, dnes to zjistím.

Zazvonil zvonek, a já šla otevřít. Za dveřmi stála pošťačka a předala mi nějaké obálky. Věděla jsem, co v nich bylo, upomínky na nájemné. Tenhle měsíc jsem nezvládla zaplatit nájem, protože babička musela být hospitalizovaná v nemocnici, nebylo to nic vážného, ale i těch pár dní v nemocnici pro mě bylo hodně peněz. Seděla jsem u stolu nad upomínkami, když přišla babička. Sedla si ke mně a povzdychla si. „Je to hodně špatné, dítě moje?“ přikývla jsem. „Víš, mohli by jsme třeba prodat moje staré šperky, abychom to zaplatili“ řekla babička. Povzdychla jsem si. „Babi, už jsme je přeci prodali“ „pořád mám můj snubní prsten“ řekla. „To přece nemůžeš, a navíc by to nestačilo“ povzdychla jsem si. „Ale neboj se, já už něco vymyslim, jako vždycky“  Doudám že jo.

Zbytek dne jsem strávila uklízením, praním prádla, uvařila jsem, a potom jsem zase uklízela. Ani jednu minutu jsem nepomyslela na Justina a na to, že si mě má vyzvednout a nejspíš čeká, že budu perfektně upravená na… No na cokoli, kam mě bere.  Přesně v sedm jsem uslyšela zvonek u dveří, výtězně jsem se usmála, bylo špatně, že jsem cítila zadostiučinění?

Otevřela jsem dveře, a tam stál on. Upravený a sexy jako vždycky.  A vůbec se mi nezdál překvapený. Úsměv mi spadl z tváře, jakto, že nebyl překvapený?

Celou si mě prohlédl od hlavy až k patě, měla jsem na sobě staré tílko, legíny, ve kterých byli dokonce díry, a rozcuchaný drdol na hlavě. Povzdychl si. „Přesně něco takovýho jsem od tebe čekal“ řekl mi a mírně se zasmál. On se zasmál. Padali trakaře, krávy lítali a Madonna uměla zpívat. Teď už jsem viděla všechno.

Zamračila jsem se. Pořád jsem nic neříkala, ani jsem ho nepozvala dovnitř, za což by mi babička dala přes prsty, kdyby to viděla, ještě že spí. „Proto jsem se tě rozhodl vyzvednout dřív, aby jsme dorazili včas“ řekl. „ No, možná, kdybych věděla kam mě bereš, věděla bych jak se mám oblíct“ „Řekl jsem , aby sis vzala šaty“ „Jo, ale jestli sis nevšiml, je víc druhů šat. Letní šaty, večerní šaty, nebo takový ty krátký a uplý, ve kterých nejde ani dýchat“ kriticky jsem se na něj podívala „ale jak tě znám, ty preferuješ nejspíš ty třetí co?“ Usmál se. Vážně, v tuhle chvíli sem ho viděla se usmívat víckrát než kdy předtím, nikdy jindy se neusmíval. Nejspíš měl dobrou náladu. „Nechám to čistě jen na tobě“ řekl. „Můžeš mi alespoň říct, kam mě bereš?“ povzdychl si „ Na večeři“