Nevlastní bratr Lucas

34. část

Vešla jsem do svého pokoje a svalila se na postel. Měla bych začít vybalovat.                                            Většinu věcí jsem naházela do pračky a šla jsem se pořádně umýt a zašla jsem si konečně a normální záchod a ne červený kbelík. Šla jsem k Lucasovi do pokoje ale v tom se zastavím na chodbě protože jsem slyšela Joshe a mou matku, jak na sebe křičí

Máma Kattie

Už je to týden, co jsem odjela z pracovní služby. A Josh se vrátil o den později protože v pondělí večer jsem šla na pokoj a v posteli byl Josh s nějakou štětkou, která byla má spolupracovnice, prakticky kamarádka. Dost jsem se s ní bavila, a když mě uviděl Josh, tak se jen na mě nevinně usmál. 

,,Hele? Nechceš u to hodit za hlavu? Vždyť jsem s ní jen spal." Pověděl mi Josh, když jsem vařila oběd pro Kattie a Luca. ,,No to snad nemyslíš vážně!" Zakřičela jsem na něj. ,,Tak ty se vispíš s nějakou děvkou dokonce s mou kamarádkou a ty mi tady říkáš ať to hodím za hlavu?" Povím. ,,Ku*va! Vždyť se máme za měsíc brát!" Zaječel na mě Josh a mě se vrhly slzy do očí a začala jsem nehorázně brečet a svalila se na zem. ,,Víš co?! Je konec, jestli chceš tady takhle ječet! Já tohle nestrpím. Té noci s tvou kámoškou nelituji! Byla to úžasná noc!" Tohle zaječel Josh a jel pryč.

Kattie

Tak tohle jsem slyšet nepotřebovala. Hned mi vytryskly slzy a já se seběhla za mámou, která nevinně ležela na zemi a brečela. ,,Mami! Neboj! To bude dobrý! Nebreč, i když vím že to nejde." Pověděla jsem jí a objímala ji. ,,Víš Kattie. Po cedlou tu pracovní službu jsem si s Joshem moc nerozuměla. A nejspíš si to slyšela a myslím, že se budeme muset vrátit zpět do Sydney." Pověděla má máma a brečela mi na rameno. ,,Cože? Mami já...já....já se dala dohromady v Africe s Lucasem a teď musíme odjet?" Křičela jsem a utekla k Lucasovi do pokoje. Běžela jsem k Lucasovi a hned ho objala. ,,Musíme odjet protože.." Mezi vzlyky jsem řekla ale Luc mě přerušil. ,,Já vím Kattie...já to slyšel." Lucas začal brečet. To je snad poprvé, co vidím kluka brečet. ,,Budeme si psát, a kdykoli budeš moct přijet. Kdykoliv!" Řekl a začali jsme se líbat. ,,Kattie! Moc mě to mrzí a budeš sem moci kdykoli jet ano?" Za zády jsem uslyšela svou mamku, a tak jsem se od Lucase odtrhla a šla mamku obejmout. ,,Promiň mami! Moc mě to mrzí. Neměla jsem na tebe, tak křičet a vím, e ty za to nemůžeš." Řekla jsem.

***

Tak se psaním nekončím :) Tohle je předposlední část tohoto příběhu a chtěla jsem se zeptat, jestli by jste souhlasili se druhým dílem, tak mi to když tak prosím napište do komentářů :) děkuju